ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.127.2005
sp. zn. 6 Azs 127/2005 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: N. T. C., zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Děčín,
Masarykovo nám. 193/20, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem č. j. 40 Az 18/2004 - 15 ze dne 9. 11. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ústí nad Labem č. j. 40 Az 18/2004 - 15 ze dne 9. 11. 2004, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 67/CU - 06 - 09 - 2004 ze dne 25. 5. 2004,
jímž byla stěžovatelova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud se nezabýval skutečnostmi,
které uváděl jako rozhodné pro posouzení opodstatněnosti humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu, ohledně nichž stěžovatel v žalobě tvrdil, že byly naplněny a že mu tedy
žalovaný měl azyl udělit. Kromě toho stěžovatel namítá, že ekonomické problémy v zemi
svého původu měl též, ty však nebyly hlavním důvodem, pro který o udělení azylu žádal.
Země jeho původu je dle stěžovatele zemí, v níž lidská práva obecně dodržována nejsou.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž žádá o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout, případně ji odmítnout
pro formální vadu spočívající v neuvedení údaje o dni doručení napadeného rozsudku
stěžovateli.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel
v průběhu správního řízení výslovně poukazoval na potřebu legalizovat si svůj pobyt v České
republice, neboť v zemi svého původu měl ekonomické potíže, proto z ní v roce 1998
odcestoval. Od té doby pobývá v České republice, v zemi svého původu byl od té doby jen
dvakrát, aby navštívil manželku a dítě. V České republice hodlá i nadále pracovat, získal
zde živnostenský list a povolení k pobytu, byl však potrestán za prodej neznačkového zboží.
Poté zde pobýval nelegálně a k podání žádosti o udělení azylu jej motivovaly informace
od jeho známých, podle nichž lze pobyt legalizovat právě tímto způsobem. Stěžovatel
se politicky neprojevoval, žádné potíže se státními orgány v zemi jeho původu neměl.
Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že v případě stěžovatele byly dány důvody
pro zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona.
Z obsahu soudního spisu pak mimo jiné vyplývá, že stěžovatel podal proti rozhodnutí
žalovaného žalobu, v níž kromě procesních vad řízení před žalovaným namítal splnění
podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Krajský soud
žalobu zamítl, přitom ohledně tzv. humanitárního azylu poukázal na konstrukci podávanou
ze zákona o azylu, podle níž byl-li §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu aplikován důvodně,
pak se krajský soud neměl otázkami splnění podmínek §14 zákona o azylu vůbec zabývat.
Na druhou stranu však krajský soud vyslovil i závěr, podle něhož důvody stěžovatelem
tvrzené „by nebylo možno považovat ani za důvody hodné zvláštního zřetele“ podle §14
zákona o azylu. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 23. 11. 2004, ten jej
dne 1. 12. 2004 napadl kasační stížností.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel
(§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud přípustnou,
neboť stěžovatel míří na splnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu, pro které mu azyl měl být udělen, což namítal již v žalobě, avšak krajský
soud se těmito skutečnostmi nezabýval. Nejvyšší správní soud tak podle obsahu kasační
stížnosti dovozuje, že stěžovatel ve skutečnosti namítá nevyčerpání předmětu celého řízení,
tj. nevyřešení otázky splnění podmínek pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu,
což naplňuje kasační důvod spočívající v jiné vadě řízení před soudem podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., a nabízí k závěru ohledně splnění těchto podmínek argumenty o obecném
nedodržování lidských práv v zemi jeho původu.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích
kasační stížnosti a z uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatel) neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu
předvídaného v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu samostatně zjišťovány nejsou, a proto v případě, kdy je aplikován
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, není již důvodu se kumulativně zabývat aplikací §14
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se tedy nejprve zabýval důvodností aplikace §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, přitom shledal, že toto ustanovení bylo aplikování důvodně.
Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení setrval na konstataci důvodů, pro které o azyl
požádal, směřujících k legalizaci pobytu v České republice, pak jeho tvrzení zřetelně
nenasvědčovala tomu, že by byl nebo mohl být v zemi svého původu pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat
politická práva, že by mu v tom bylo bráněno nebo že by dokonce byl za jejich uplatňování
pronásledován. Stěžovatel rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly
odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Obecný
odkaz na nedodržování lidských práv v zemi stěžovatelova původu, jaký nyní stěžovatel
použil v kasační stížnosti, přitom na právě uvedeném závěru ohledně stěžovatelových tvrzení
učiněných v průběhu správního řízení nemůže ničeho změnit. V takovém případě tedy byly
důvody k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Posoudil-li tuto právní otázku krajský
soud shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává.
Dospěl-li krajský soud k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla
důvodná, a aprobuje-li Nejvyšší správní soud tento jeho závěr, potom se krajský soud neměl
samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §14 zákona o azylu, jak stěžovatel
v žalobě požadoval. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu
správního řízení samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, toliko bylo
shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být vystaven
pronásledování, jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných
z §14 zákona o azylu. Námitka stěžovatele tedy důvodnou není.
Přestože Nejvyšší správní soud nutně musí poznamenat, že napadený rozsudek
krajského soudu je v otázce podmínek tzv. humanitárního azylu vnitřně rozporný,
neboť krajský soud na straně jedné správně uvedl, že za důvodné aplikace §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu se již nemá zabývat splněním podmínek podávaných z §14 zákona
o azylu, aby se pak následně poněkud zamlžujícím způsobem jejich splněním zabýval,
když ve vztahu ke splnění podmínek podle §14 zákona o azylu konstatoval, že důvody
stěžovatelem tvrzené by nebylo možno považovat ani za důvody hodné zvláštního zřetele,
uzavírá, že klíčovou pro posouzení stěžovatelovy námitky byla skutečnost, že §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu byl aplikován důvodně, jak shora podal, a tedy krajský soud
se skutečně §14 zákona o azylu zabývat neměl. Proto považuje kasační stížnost
za nedůvodnou.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní
soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu