ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.145.2005
sp. zn. 6 Azs 145/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 90/2004 - 39 ze
dne 27. 1. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě č. j. 59 Az 90/2004 - 39 ze dne 27. 1. 2005, kterým stěžovateli nebyl pro řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu č. j. 59 Az 90/2004 - 20 ze dne 14. 10. 2004
ustanoven zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem č. j. 59 Az 90/2004 - 20 ze dne
14. 10. 2004 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2004,
č. j. OAM - 1293/VL - 07 - 08 - 2004, kterým byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta
stěžovatelova žádost o udělení azylu, stěžovatel proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost,
přitom pro řízení o ní požadoval ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ostravě
stěžovateli nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel platí za ubytování v hotelu,
kde bydlí, a nejsou u něj tedy splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
což je podmínkou pro ustanovení zástupce (§35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě podal kasační stížnost, v níž tvrdí, že s ním nesouhlasí,
protože se v průběhu azylového řízení několikrát změnil azylový zákon a stěžovatel neměl
možnost kvůli špatné znalosti českého jazyka tyto změny prostudovat. Dále stěžovatel
upozorňuje soud, že bydlí u kamarádů, neplatí nic za ubytování, majitelé hotelu rodině
stěžovatele poskytují pomoc a stěžovatel se snaží najít práci. Proto stěžovatel navrhuje zrušení
napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda lze kasační stížnost meritorně
projednat, a posuzoval tedy, zda kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a zda
je přípustná.
Kasační stížnost lze podat toliko z kasačních důvodů podávaných z §103 odst. 1
písm. a) až e) s. ř. s. Kasační stížnost je přitom opravným prostředkem směřujícím proti
rozhodnutí krajského soudu. Je-li kasační stížnost podána z jiných důvodů, je nepřípustná
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Neobsahuje-li přitom žádný kasační důvod, soud postupuje podle §106
odst. 1 a §37 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. a stěžovatele vyzve k doplnění kasační
stížnosti.
Kasačním důvodem, o který se kasační stížnost stěžovatele výlučně opírá, je změna
azylového zákona a nemožnost stěžovatele tyto změny prostudovat. Kromě toho kasační
stížnost obsahuje izolovaně podané tvrzení („upozornění“) ohledně toho, že stěžovatel bydlí
u kamarádů, kterým neplatí a kteří mu poskytují pomoc. Toto posléze uvedené tvrzení ani
při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti kasační důvod nepředstavuje.
Tímto tvrzením se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat.
Je-li Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. zásadně vázán rozsahem
kasační stížnosti a jejími důvody, mohl se zabývat toliko stěžovatelem tvrzenou změnou
azylového zákona, v níž shledal dostatečné prvky kasačního důvodu. Lze-li však kasační
stížnost podat toliko z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem (§103 odst. 1 písm. a/), vad řízení podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
zmatečnosti řízení před soudem (§103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.), nepřezkoumatelnosti
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. či nezákonnosti v případech, je-li návrh odmítnut
nebo řízení zastaveno (§103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s.), pak kasační důvod, jak jej stěžovatel
uplatnil, nelze se žádným z takto taxativním způsobem stanovených kasačních důvodů
ztotožnit.
Ze shora uvedeného tedy nezbývá než uzavřít, že v kasační stížnosti byly obsaženy
toliko takové důvody, které nelze subsumovat pod kasační důvody podávané z §103 odst. 1
písm. a) až e) s. ř. s. Nebylo tedy třeba stěžovatele vyzývat k doplnění kasační stížnosti
podle §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §37 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
a o důsledcích takového nedoplnění jej poučovat, což by bylo zapotřebí při úplné absenci
kasačních důvodů, avšak Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost odmítnout podle §104
odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu