ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.159.2005
sp. zn. 6 Azs 159/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. I ., zastoupen JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 43,
Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9.
2004, č. j. 40 Az 13/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př i z ná v á .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se ur č uj e
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1075 Kč. Odměna bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 40 Az 13/2004 - 19 ze dne 14. 9. 2004, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 38/CU - 09 - 09 - 2004 ze dne
10. 5. 2004, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Stěžovatel v doplnění formálně podané kasační stížnosti namítá, že v řízení o udělení
azylu nemohl v rámci pohovoru, který s ním byl veden, komunikovat ve své mateřské řeči,
nebyl mu řádně zajištěn tlumočník, a tím byla omezena jeho možnost podrobně rozvést
důvody, které jej vedly k rozhodnutí odejít ze země původu. Stěžovatel dále namítá, že jsou
v jeho případě dány důvody pro udělení politického azylu, přitom poukazuje na výhrůžky,
jichž se mu v zemi jeho původu pro jeho angažovanost dostalo. Současná situace v zemi
stěžovatelova původu nezajišťuje stěžovateli dostatek bezpečí a stěžovatel požaduje
přezkoumání splnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Dále stěžovatel
namítá splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona
o azylu. Žalovaný se jím uváděnými důvody z tohoto pohledu nezabýval. Z těchto důvodů
stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Krajskému soudu v Ústí
nad Labem k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž žádá o přiznání odkladného účinku jím podané
kasační stížnosti.
Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou, trvá na důvodné aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, kasační stížnost však považuje za natolik vadnou, že navrhuje
její odmítnutí.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel požádal
o udělení azylu poté, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění z České republiky, v níž pobýval
nelegálně. Stěžovatel neuvedl v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho
politické angažovanosti, uváděl, že měl potíže s přítelem dívky, s níž se začal stýkat.
Stěžovatel byl napaden, útočníci po něm žádali peníze a vyhrožovali mu. Žalovaný
stěžovatelem uváděné důvody posoudil tak, že stěžovatelovu žádost shledal nedůvodnou
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatel dle jeho názoru neuvedl žádnou
skutečnost, jež by svědčila tomu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil,
že toto rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve které
požadoval přezkum otázky splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu. Krajský soud žalobu zamítl, přitom se vyslovil k omezenému
přezkumu neudělení azylu z humanitárních důvodů při aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu a uvedl, že posuzovat tuto otázku v souladu s požadavkem stěžovatele uvedeným
v žalobě mu nepřísluší. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost.
Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem vzešel (§102 s. ř. s.).
Pokud jde o uplatněné kasační důvody, a tedy i přípustnost kasační stížnosti, pak o ní
Nejvyšší správní soud uvážil
takto:námitka porušení stěžovatelových procesních práv
nezajištěním tlumočníka při pohovoru, který byl se stěžovatelem veden, neodpovídá žádné
z námitek, kterou stěžovatel uplatnil již v řízení před krajským soudem, a podle §104 odst. 4
s. ř. s. je v této části kasační stížnost nepřípustná. Stěžovatel totiž nemůže námitky proti
žalovanému uplatnit až v řízení o kasační stížnosti bez toho, že by je řádně uplatnil již
v žalobě proti jeho rozhodnutí. Neuplatnil-li je před krajským soudem, nemůže je tedy
přípustně uplatnit nyní před Nejvyšším správním soudem.
Pokud jde o námitku splnění podmínek pro udělení politického azylu, tu Nejvyšší
správní soud podle obsahu dovodil, že stěžovatel míří na nedůvodnou aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, neboť má za to, že byl v zemi svého původu pronásledován. Ani tato
námitka však neodpovídá žádné z těch, která by byla uplatněna již před krajským soudem.
Požadoval-li stěžovatel v žalobě přezkum „zejména“ důvodů pro udělení humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu, neznamená to, že by měl být přezkum rozhodnutí žalovaného
uskutečněn automaticky v celém rozsahu, neboť soud je tu vázán rozsahem přezkumu, jak je
v žalobě výslovně vymezen (§75 odst. 2 s. ř. s.). Proto nebylo důvodu, aby se krajský soud
zabýval otázkami jinými, než které stěžovatel v žalobě uvedl, správně se však, chtěl-li si
předně řádně vymezit míru přezkumu otázky neudělení azylu z humanitárních důvodů, musel
zabývat důvodností aplikace §16 odst. 1 písm. g) s. ř. s. Právě důvodnost aplikace tohoto
ustanovení byla pro vymezení míry přezkumu otázky humanitárního azylu určující. I Nejvyšší
správní soud se tedy touto otázkou při posuzování námitky směřující k tomu, že se žalovaný
nezabýval otázkou humanitárního azylu, nyní musí zabývat; v této části je tedy kasační
stížnost přípustnou.
Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu
kasační stížnosti a z řádně uplatněných kasačních důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatel) neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení setrval na konstataci
důvodů, pro které o azyl požádal, směřujících k legalizaci pobytu v České republice,
a na poukazu na své potíže s přítelem dívky, s níž se stýkal, a na související potíže
se soukromými osobami, které stěžovateli vyhrožovaly a požadovaly po něm peníze, pak tato
tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohl být v zemi svého původu pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo
pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat
politická práva, že by mu v tom bylo bráněno a že by dokonce byl za jejich uplatňování
pronásledován. To tvrdí poprvé až nyní v kasační stížnosti a k těmto skutečnostem nyní nelze
přihlédnout (§109 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by
jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů. V takovém případě tedy byly důvody k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Posoudil-li tuto právní otázku Krajský soud v ústí nad Labem shodně se žalovaným, pak
v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom
krajský soud k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla důvodná, neměl
se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §12 až 14 zákona o azylu. Pokud
totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu správního řízení
samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno, že stěžovatel
neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být vystaven pronásledování,
jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z §14 zákona
o azylu, a krajský soud tak ani nečinil. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu
předvídaného v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1
písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto krajský soud nepochybil, pokud se jimi
vůbec nezabýval.
Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že kasační stížnost
není důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již
Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stě žovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež
by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004,
č. j. 40 Az 13/2004 - 27, ustanovena zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátka
JUDr. Marta Čiháková. Té Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za uskutečnění jednoho
úkonu právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, společně s jedním
režijním paušálem podle §13 odst. 3 téže vyhlášky – celkem tedy 1075 Kč. Z obsahu spisu
totiž uskutečnění jiného úkonu právní služby nevyplývá a ustanovená advokátka k výslovné
výzvě Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2005 žádné úkony právní služby,
jež by uskutečnila, nespecifikovala.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu