ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.161.2004
sp. zn. 6 Azs 161/2004 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: V. F., zastoupen Mgr. Jaroslavem Smilem, advokátem, se sídlem Františkánská 7,
Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, adresa
pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2003,
č. j. OAM - 3600/VL - 11 - 17 - 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2004, č. j. 24 Az 1974/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 8. 2003, č. j. OAM - 3600/VL - 11 - 17 - 2003,
byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za prokázané, že důvodem
žádosti stěžovatele o udělení azylu byly potíže s příslušníky „mafie“ a obava z realizace
správního vyhoštění z území České republiky. Protože neuvedl žádné důvody umožňující
mu udělit azyl podle §12 zákona o azylu, žalovaný zamítl žádost s odkazem na citované
ustanovení zákona jako zjevně nedůvodnou.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 1974/2003 - 18 ze dne 16. 2. 2004
byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění soud uvedl, že se zcela ztotožnil se závěrem a právním
názorem žalovaného správního orgánu, že stěžovatel ve své žádosti o udělení azylu, neuvedl
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu. Žádost tedy byla správně zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Soud ve svém odůvodnění poukazuje na to, že stěžovatel jako
důvod své žádosti o udělení azylu v průběhu celého správního řízení uvedl snahu o legalizaci
svého pobytu v České republice a potřebu vyhnout se pronásledování ze strany tzv. mafie
či banditů, což není důvodem pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Správní orgán
podle jeho názoru řádně zjistil skutkový stav věci a v řízení nijak nepochybil. V žalobě
vytýkaná porušení správního řádu stěžovatel ani v jednom případě blíže nekonkretizoval.
Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 3. 2004.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Uvádí v ní, že se krajský soud v odůvodnění svého
rozhodnutí přesně odvolává na důvody vedoucí k zamítavému rozhodnutí příslušného
správního orgánu. Tvrdí, že tento správní orgán při výkladu příslušných ustanovení zákona
o azylu překročil meze správního uvážení a nesprávně vyložil neurčité právní pojmy obsažené
v §12 zákona o azylu. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nevzal při svém rozhodování
v potaz fakt, že státní orgány stěžovatelovy domovské země nejsou schopné poskytnout
svému občanovi řádnou ochranu. Stěžovatel také tvrdí, že stav, kdy důvodem pro udělení
azylu jsou pouze důvody taxativně uvedené v zákoně o azylu, je neobjektivní a nemá oporu
v existující realitě. Stěžovatel je tudíž přesvědčen, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
je nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku důvodů tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí
je nezákonné, v rozporu s normami nejvyšší právní síly a mezinárodními úmluvami. Navrhuje
proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek Krajského soudu
v Ostravě byly vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis,
zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Tvrzení stěžovatele nalézají oporu v tvrzeních, kterými proti rozhodnutí žalovaného
brojil již v žalobě, byť se v ní jeho argumentace omezila na pouhou citaci příslušných
ustanovení správního řádu. Tato tvrzení jsou tedy namítána podle §103 ve spojení s §104
odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustně.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel podal žádost o udělení
azylu dne 27. 7. 2003. Svoji žádost odůvodnil, což se nezměnilo v průběhu celého správního
řízení, strachem z návratu na Ukrajinu, kde mu, dle jeho tvrzení, hrozí problémy s tzv. mafií.
Na Ukrajině byl naposledy v červnu 2001 a opustil ji, aby jej „mafie“ nezabila. Na policii
domovského státu se stěžovatel neobrátil. Jiné problémy na Ukrajině neměl. Stěžovatel dále
uvedl, že jedním z důvodů žádosti o udělení azylu byla snaha vyhnout se správnímu vyhoštění
z území České republiky. Jako hlavní důvod však zdůrazňuje strach před pronásledováním
ze strany „mafie“.
Stěžovatel podřazuje námitku nezákonnosti rozhodnutí soudu pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Soud je vázán toliko důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 s. ř. s.),
nikoli právní kvalifikací těchto důvodů ve vztahu k §103 s. ř. s. Každý úkon, tedy i uplatnění
důvodů kasační stížnosti, posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen (§41
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s §64 a §120 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že důvod k podání kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
spočívá v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, není možné
stěžovatelovy námitky opřít o tyto ustanovení. Stěžovatel tedy ve skutečnosti uplatňuje důvod
kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky může spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný
skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Dle §16 odst. 1 písm. g) se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná,
jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Stěžovatel v průběhu celého řízení uvedl jako
důvody proč žádá o azyl pouze potíže s příslušníky „mafie“ a obavu ze správního vyhoštění
z území České republiky. Ani jeden z uvedených důvodů nespadá pod taxativní výčet
uvedený v §12 zákona o azylu. Toto ustanovení vyžaduje jako podmínku pro udělení azylu
to, aby byl žadatel o azyl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, resp. má
odůvodněný strach z takového pronásledování či z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině. Pojem pronásledování je
vymezen v §2 odst. 6 tohoto zákona tak, že jde o ohrožení života nebo svobody,
jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna,
podporována či trpěna úřady v tomto ustanovení určeného státu. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu potíže se soukromými osobami (tzv. mafií) v domovském státě
nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Stěžovatel dále namítá,
že krajský soud nevzal při svém rozhodování v potaz fakt, že státní orgány stěžovatelovy
domovské země nejsou schopné poskytnout svému občanovi řádnou ochranu. Tato námitka
rovněž není důvodná, neboť jak vyplývá ze správního spisu, stěžovatel se nepokusil této
ochrany ve svém domovském státě domoci.
Ze stěžovatelových námitek dále vyplývá, že krajský soud nejenže nesprávně posoudil
právní otázku, když neuznal pronásledování tzv. mafií jako důvod pro udělení azylu, ale ani
se tímto pronásledováním v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně nezabýval. Uplatňuje
tak důvod pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro
nedostatek důvodů by mohla nastat v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem
skutkových zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody.
Ani tato námitka není důvodná. Jsou-li splněny podmínky pro zamítnutí žádosti
o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, přezkoumá soud relevantní
skutečnosti ve vztahu ke splnění těchto podmínek. Není povinen se v odůvodnění svého
rozhodnutí podrobně zabývat takovými skutečnostmi, které jsou v dané věci z hlediska
uvedeného ustanovení zákona o azylu nevýznamné. Soud je pouze povinen zdůvodnit,
proč tyto skutečnosti nejsou právně relevantní. Vzhledem k tomu, že stěžovatel během celého
řízení neuvedl jiný důvod než potíže s „mafíí“ a snahu vyhnout se správnímu vyhoštění
z území ČR, což krajský soud dostatečně rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku,
jak shora uvedeno, nemůže tedy obstát stěžovatelovo tvrzení, že rozhodnutí krajského soudu
je nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku zdůvodnění.
Krajský soud v Ostravě tak nepochybil, když rozhodl, že správní orgán správně
interpretoval právní pojmy uvedené v §12 zákona o azylu. V souladu s právním řádem
rozhodl, že během celého správního řízení stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, a tudíž
bylo na místě, aby správní orgán zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že shora uvedené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě nesplňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu