ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.218.2005
sp. zn. 6 Azs 218/2005 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: S. K., zastoupena JUDr. Milošem Macků, advokátem, se sídlem Mahenova 13,
Blansko, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 36 Az 58/2004 -
30 ze dne 4. 10. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, advokátu JUDr. Miloši Macků, se př i znáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2150 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 11. 2. 2004,
č. j. OAM - 579/VL - 11 - ZA - 03 - 2003, nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ustanovení
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň
žalovaný rozhodl, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 1. 3. 2004 žalobu ke Krajskému
soudu v Brně, jíž se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného.
V průběhu řízení před krajským soudem požádala stěžovatelka podáním krajskému
soudu, došlým dne 5. 8. 2004, o „poskytnutí právníka“, protože nezná české zákony a navíc
špatně mluví česky.
Krajský soud dne 25. 8. 2004 zaslal stěžovatelce „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“ s tím, aby ho po vyplnění vrátila soudů ve lhůtě do 15 dnů
od doručení této výzvy. Zároveň byla stěžovatelka poučena, že nebude-li ve stanovené lhůtě
uložená povinnost splněna, soud návrh na ustanovení zástupce zamítne.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2004, č. j. 34 Az 58/2004 - 30, byl
návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítnut. V odůvodnění svého usnesení krajský
soud uvedl, že stěžovatelka byla vyzvána k předložení vyplněného formuláře o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech ve lhůtě 15 dnů, tato výzva byla stěžovatelce doručena
fikcí podle §46 odst. 4 o. s. ř. dne 13. 9. 2004. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka do dne
rozhodnutí soudu uloženou povinnost nesplnila a nedoložila tedy, že jsou u ní dány
předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce, bylo
rozhodnuto o zamítnutí jejího návrhu.
Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka dne 26. 10. 2004 kasační stížnost, v níž
uvedla, že s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení
se několikrát změnil azylový zákon a ona kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla
možnosti prostudovat tyto změny. Vzhledem k tomu požádala, aby Nejvyšší správní soud
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a ustanovil jí zástupce.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2005, č. j. 36 Az 58/2004 - 47, byl
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne
4. 10. 2004, č. j. 36 Az 58/2004 - 30, ustanoven zástupce JUDr. Miloš Macků, advokát,
se sídlem v Blansku. Uvedený advokát k výzvě krajského soudu doplnil kasační stížnost
stěžovatelky, když kromě toho, co uvedla sama stěžovatelka, dále jako důvod podané kasační
stížnosti, uvedl skutečnost, že stěžovatelka sice ve lhůtě 15 dnů nepředložila vyplněné
formuláře potvrzující její osobní, majetkové a výdělkové poměry, vše však doložila
krajskému soudu podáním, které tomuto soudu bylo doručeno dne 29. 12. 2004. I když tedy
stěžovatelka svoje osobní a majetkové poměry doložila soudu opožděně, přesto však řádně
doložila, že je skutečně nemajetná, a proto se domáhá toho, aby jí byl ustanoven zástupce.
Důvodem kasační stížnosti je podle názoru stěžovatelky nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 4. 10. 2004 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka jako důvod kasační stížnosti výslovně uplatnila důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Vzhledem k tomu, že v daném případě krajský soud
usnesením odmítl návrh stěžovatelky o ustanovení zástupce, přichází v úvahu jako důvod
kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Takovouto nezákonnost Nejvyšší správní soud nezjistil, neboť z obsahu
spisu vyplývá, že stěžovatelka nesplnila krajským soudem uloženou povinnost doložit svoje
osobní, majetkové a výdělkové poměry ve lhůtě stanovené soudem. Ustanovení zástupce
účastníku řízení přitom ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. připadá v úvahu u navrhovatele, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho
práv. V tomto případě však stěžovatelka neprokázala předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků stanovené v §35 odst. 7 s. ř. s., když k výzvě soudu nedoložila svoje
osobní, majetkové a výdělkové poměry, krajský soud proto postupoval správně, když z tohoto
důvodu její žádost o ustanovení zástupce zamítl. Skutečnost, že svoje poměry stěžovatelka
doložila po vydání napadeného usnesení, nemohla na rozhodnutí krajského soudu již ničeho
změnit.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným
usnesením nedopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani
žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát, jemuž
soud ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. přiznal odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby
po 1000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání
soudu podle §11 odst. 1 písm. d/ téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13
odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu