ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.316.2004
č. j. 6 Azs 316/2004 - 67
.
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: V. T., zastoupen Mgr. Liborem Čechem, advokátem, se sídlem Malé náměstí
112, Hradec Králové, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 4. 2004, č. j. 30 Az 133/2003 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne p ři znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Liboru Čechovi, se při znává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2150 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 27. 5. 2003,
č. j. OAM - 4376/VL - 10 - P11 - 2001, nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení
bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže v zemi původu - Bělorusku
způsobené uplatňováním politických názorů a občanských postojů, jež vyplývají z nesouhlasu
s politickým režimem ve vlasti a snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou
napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle §91 téhož
zákona. Žalobce namítl porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46
a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní
řád), a dále porušení §12 a §91 zákona o azylu. Uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné
podmínky pro udělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a že se na něj vztahuje překážka
vycestování podle §91 citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal na obsah
správního spisu žalovaného. Dodal, že je členem L. d. s. a před prezidentskými volbami
agitoval proti L. Proto byl zadržen policií, odvezen do lesa a zbit. Ještě v nemocnici mu bylo
vyhrožováno zabitím. Vystupoval vždy proti L. i M. a pro tyto své názory byl na listině osob
nepohodlných L. režimu. V případě návratu do vlasti podle mínění žalobce mu hrozí za tyto
politické názory a občanské postoje smrt. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 4. 2004,
č. j. 30 Az 133/2003 - 35, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit, a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce dne
31. 5. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
18. 5. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Hradci Králové dne
31. 5. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je
zastoupen advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody podle §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvádí,
že žalovaný správní orgán v řízení o udělení azylu porušil ustanovení §3 odst. 3, 4 a §32
odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a dále ustanovení §12, §13, §14 a §91
zákona o azylu. Stěžovatel stejně jako v řízení o udělení azylu opakovaně uvádí důvody, které
ho vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl v České republice, a zmiňuje se o režimu,
který panuje v Bělorusku. Jako odpůrce režimu prezidenta L. má obavy z možných represí
proti své osobě a obavu ze smrti.
Stěžovatel má za to, že důvody, které ho vedly k odchodu z vlasti a k podání žádosti
o azyl v České republice jsou dostatečné pro udělení azylu podle ustanovení §12 a §14
zákona o azylu a pro vztažení překážky vycestování podle §91 citovaného zákona. Stěžovatel
vytýká krajskému soudu, že měl pro vady řízení rozhodnutí žalovaného zrušit. Uvádí,
že je přesvědčen, že byl ve vlasti vystaven takovým atakům, jež lze srovnat svoji intenzitou
s pronásledováním ve smyslu zákona o azylu, neboť měl z pronásledování odůvodněný strach
a situaci musel řešit odjezdem z vlasti. Humanitární azyl mu mohl být udělen vzhledem
k osobní situaci a poměrům a snaze zahájit v České republice zcela nový život. Stěžovatel má
obavu o život pro případ návratu do vlasti, kde mu hrozí vězení, a proto se domnívá,
že se na něj vztahuje překážka vycestování.
.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zruš it a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak
i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah
správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním
řízení. Správní orgán dále uvádí, že důvody udělení azylu podle §12 dány nejsou,
neboť aktivity stěžovatele nebyly takového charakteru, aby je bylo možno považovat
za zásadní uplatňování politických práv a svobod. Jím popisovaná činnost nebyla nijak
intenzivní a nedosahovala ani takového stupně opakovanosti, aby ji bylo možno považovat
za činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Obecný nesouhlas či nelibost
s politickým režimem v Bělorusku pak nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona
o azylu. V případě stěžovatele správním orgánem v rámci správního uvážení rovněž nebyly
shledány důvody zvláštního zřetele hodné pro udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou a navrhuje její
zamítnutí a rovněž nepodporuje návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který
správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Hradci Králové a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Hradci Králové právní otázku
.
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové správně usoudil a rozhodl,
že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu
a že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami
stěžovatele se Krajský soud v Hradci Králové náležitým a vyčerpávajícím způsobem
v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděný důvod, tedy strach z možných represí proti své osobě
a obavy ze smrti v zemi původu - Bělorusku za uplatňování politických názorů a občanských
postojů, jež vyplývají z nesouhlasu s politickým režimem prezidenta L., není důvodem, který
je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny
důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím,
příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. Obecný nesouhlas či
nelibost s politickým režimem v Bělorusku nelze považovat za pronásledování ve smyslu
zákona o azylu. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst.
1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Hradci Králové postupovaly správně,
když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho
rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2004,
č. j. 30 Az 133/2003 - 46, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi Mgr. Liboru Čechovi
odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu podle §11 odst. 1 písm. d/ téže
vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
.
V Brně dne 22. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu