ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.325.2004
sp. zn. 6 Azs 325/2004 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: O. N ., zastoupena Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce
13, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2003, č. j. OAM - 2548/VL - 07 - 04 - 2003,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6.
2004, č. j. 56 Az 46/2003 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne při znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 6. 2003, č. j. OAM - 2548/VL - 07 - 04 - 2003,
byl zamítnut návrh žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) na zahájení řízení o udělení azylu
v České republice jako zjevně nedůvodný podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění zákona
č. 2/2002 Sb. (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím,
že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu
stěžovatelky byly obavy z jednotlivých soukromých osob na Ukrajině v souvislosti
s vymáháním dluhu jejího bývalého manžela a dále snaha o legalizaci pobytu v České
republice. Dle rozhodnutí žalovaného tak stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící
o tom, že by mohla být ve své vlasti vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12
zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně označeným v záhlaví byla zamítnuta žaloba
stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného. Dle názoru krajského soudu měl žalovaný
dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti její žádosti o udělení azylu v České republice.
Soud se plně ztotožnil s názorem žalovaného, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti,
ze kterých by bylo možné dovodit, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů její
rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých
politických názorů. Potíže se soukromými osobami dle názoru soudu nelze podřadit
pod zákonné důvody pro udělení azylu.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu. Jako důvod uvádí, že ji na Ukrajině stále hrozí nebezpečí ze strany vyděračů a mohla
by z jejich strany být ohrožena na zdraví a životě. Tvrdí, že za této situace by jí měl být
udělen humanitární azyl ve smyslu §14 zákona o azylu. Krajskému soudu vytýká,
že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v jejím případě byly splněny zákonné podmínky
pro udělení humanitárního azylu. Podle jejího názoru pro udělení humanitárního azylu svědčí
dále fakt, že v České republice vede spořádaný život a přeje si do budoucna stát se občankou
České republiky. Uvádí, že pokud by se snažila získat povolení k pobytu na našem území
v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, musela
by tak činit na území Ukrajiny, kde by byla vystavena nebezpečí újmy na svém zdraví.
Stěžovatelka je přesvědčena, že svým dosavadním životem v České republice dává záruku
toho, že pro Českou republiku nepředstavuje bezpečnostní riziko, jestliže by jí byl udělen
humanitární azyl.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku,
tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný
i ve věci řízení o kasační stížnosti plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání
a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka požádala o azyl dne
28. 5. 2003. Jako důvody své žádosti udává, že její bývalý manžel si vypůjčil peníze, někam
odjel a věřitelé nyní žádají, aby za něj dluh uhradila. Ve vlastnoručně psaném prohlášení toto
zopakovala a dodala, že mafiáni od ní vyžadují 3000 USD a vyhrožují jí. V pohovoru ze dne
7. 6. 2003 stěžovatelka potvrdila důvody ochodu z vlasti uvedené v žádosti o azyl a dále je
konkretizovala v tom směru, že vyděrači jsou Ukrajinci, které zná, a kteří požadovali peníze
a vyhrožovali, že ji jinak zabijí. Stěžovatelčin manžel si půjčil peníze ještě v době, kdy nebyli
rozvedeni bez jejího vědomí. Na policii nebo jiný orgán svého domovského státu
se neobrátila, neboť měla strach, že by si mohla přitížit, protože je policie na mafii napojena.
Tvrzené námitky stěžovatelky lze podřadit pod důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
kterým je nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci
nesprávného právního předpisu nebo jeho ustanovení na daný skutkový stav, nebo v aplikaci
sice správného právního předpisu či jeho ustanovení, avšak nesprávně interpretovaného.
V předchozím řízení soud posuzoval správnost aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu žalovaným na skutkový stav zjištěný v průběhu správního řízení. Podle tohoto
ustanovení se žádost o azyl zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o azyl neuvádí
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování ve smyslu §12 zákona
o azylu (viz. výše). Stěžovatelka v tomto směru rozhodnutí krajského soudu kasační stížností
nenapadá a omezuje se pouze na výklad skutečností zjištěných ve správním řízení
odůvodňující udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. Zdejší soud
proto pouze konstatuje, že krajský soud nepochybil, když se ztotožnil s názorem žalovaného,
že potíže se soukromými osobami nelze bez dalšího podřadit pod důvody uvedené v §12
zákona o azylu. Stěžovatelčina námitka, že jí měl být udělen alespoň humanitární azyl, není
důvodná, jelikož podle ustáleného názoru Nejvyššího správního soudu žalovaný rozhodnutím
o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně neodůvodněné rozhodne konečným způsobem ve věci,
aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu. Pro rozhodování
o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v ustanoveních §13 a §14 zákona
je určující závěr o neexi stenci důvodů pro udělení azylu. Protože tento důvod při zamítnutí
žádosti podle §16 zákona zjišťován není, byl výrok o udělení azylu podle §14 zákona
o azylu v logickém rozporu s zamítnutím žádosti podle §16 téhož zákona. Správní orgán tedy
ani nemohl rozhodnout o udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatelčino tvrzení,
že svým dosavadním životem v České republice dává záruku toho, že pro Českou republiku
nepředstavuje bezpečnostní riziko, Nejvyšší správní soud neshledal právně relevantním
z hlediska udělení azylu. V tomto směru se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěry
krajského soudu o právní kvalifikaci zjištěných skutečností případu provedené žalovaným.
K stěžovatelčině námitce týkající se nutnosti vycestovat na Ukrajinu, aby mohla posléze
využít institutů zákona o pobytu cizinců, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ani tyto
okolnosti nejsou relevantní, a to právě s ohledem na závěry, které byly v jejím případě
učiněny. Pokud její potíže soud nepovažuje za skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být
ve své vlasti pronásledována, pak nelze ani dovodit, že by se z tohoto důvodu nemohla
na nezbytně nutnou dobu do země vrátit za účelem vyřízení potřebných dokladů.
Nejvyšší správní soud tedy z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že uvedené
rozhodnutí krajského soudu netrpí vadou uvedenou v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a kasační
stížnost tudíž není důvodná. Proto ji Nejvyšší správní soud zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná. Úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, ostatně
mu žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu