ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.368.2004
sp. zn. 6 Azs 368/2004 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: V. M ., zastoupen Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, se sídlem Praha 4,
Krajánkova 12, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 59 Az
25/2003 - 34 ze dne 5. 12. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepři znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce Mgr. Janě Gavlasové, se určuj e
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2150 Kč. Odměna bude vyplacena
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Plzni č. j. 59 Az 25/2003 - 34 ze dne 5. 12. 2003, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1804/VL - 11 - P16 - 2001 ze dne 7. 11. 2001,
jímž bylo podle §25 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), zastaveno řízení o udělení azylu.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že podmínka pro zastavení řízení
před žalovaným splněna nebyla. Stěžovatel byl předvolán k pohovoru na den 6. 11. 2001
a toto předvolání si převzal na adrese, na níž se zdržoval. O tom, že byl stěžovatel předvolán
předtím k prvnímu pohovoru, nic nevěděl, oznámení o uložení zásilky neobdržel. Nevěděl
tedy, že pohovor, na který se dostavil se zpožděním, je ve skutečnosti již druhým pohovorem,
který s ním žalovaný hodlal vést. Ke druhému pohovoru stěžovatel přijel se zpožděním
45 minut, které bylo způsobeno poruchou vozidla, kterým se dopravoval. Tuto skutečnost
stěžovatel ihned po svém příjezdu žalovanému sdělil, tedy vysvětlil, co způsobilo jeho
zpoždění. Skutečnost, že své zpoždění stěžovatel odůvodnil a jakým způsobem tak učinil,
ostatně nepopírá ani žalovaný. Stěžovatel tedy nesouhlasí s tím, že důvod svého nedostavení
se uvedl až v rámci žaloby. Krajský soud, který o jeho žalobě rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí žalovaného zrušit, avšak neučinil tak. Krajský soud nesprávně posoudil právní
otázku, když dovodil, že u stěžovatele šlo o zaviněné nedostavení se k pohovoru bez vážného
důvodu. Stěžovatel je cizincem. V okamžiku, kdy se se zpožděním dostavil k nařízenému
pohovoru, nemohl tedy ani ovlivnit ani zkontrolovat úřední záznam žalovaného,
který do spisu učinil, a nemohl namítat ani jeho případnou nesprávnost. Teprve v okamžiku,
kdy mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného, mohl řádně reagovat a vše vysvětlit.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost,
neboť byla splněna podmínka pro zastavení řízení o udělení azylu podle §25 odst. 1 písm. d)
zákona o azylu.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel byl
k pohovoru na den 2. 10. 2001 mezi 8.00 a 12.00 hodin pozván přípisem ze dne 10. 9. 2001,
ten byl stěžovateli doručován do vlastních rukou na adresu „U. P. N. 3, P. 4“, tam nebyl
zastižen a zásilka byla po uplynutí úložní doby vrácena. Podle údaje na vrácené zásilce bylo
uložení zásilky oznámeno dne 19. 9. 2001. Stěžovatel se k pohovoru nedostavil. Následně byl
stěžovatel pozván přípisem ze dne 5. 10. 2001, tuto pozvánku si také dne 12. 10. 2001
převzal. K pohovoru se měl stěžovatel dostavit dne 6. 11. 2001 v 9.00 hodin, podle úředního
záznamu se stěžovatel tento den dostavil v 10,55 hodin. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel
nedostavení se v termínu zdůvodňoval. Dne 7. 11. 2001 pak žalovaný rozhodl o zastavení
řízení, když vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel se opakovaně bez omluvy nedostavil
k pohovoru, přitom stav spisového materiálu neumožnil žalovanému ve věci rozhodnout.
Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí napadl
stěžovatel opravným prostředkem, o němž rozhodl krajský soud jako o žalobě, a to tak, že
žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu byl doručen stěžovateli dne 29. 12. 2003 a ten jej
napadl kasační stížností dne 7. 1. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána
osobou oprávněnou, přitom byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost
je přípustná, neboť stěžovatel namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
a takto uplatněným kasačním důvodům odpovídá i obsah kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu se řízení o udělení azylu zastaví mimo jiné
tehdy, jestliže účastník řízení se bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru
(§23 odst. 2 téhož zákona) nebo neposkytuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění
skutečného stavu věci a na základě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout.
V posuzovaném případě bylo mezi stěžovatelem a žalovaným sporu o to, zda účastník
řízení, tedy stěžovatel, se bez vážného důvodu opakovaně nedostavil k pohovoru, na který byl
řádně předvolán. Dospěl-li přitom krajský soud na základě uplatněného žalobního bodu
k závěru, že tato podmínka splněna byla, pak se nedopustil nezákonnosti při posuzování
právní otázky, jak nyní stěžovatel namítá, ani neměl rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady
řízení, které mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalovaného. Pokud jde totiž o nedostavení
se k prvnímu pohovoru, který se měl konat dne 2. 10. 2001, pak předvolání na tento pohovor
bylo řádně doručeno, a sice v důsledku vzniku fikce. Skutečnost, že stěžovatel fakticky
nevěděl, že pohovor, který se měl konat dne 6. 11. 2001, je ve skutečnosti už druhým
pohovorem, a že tedy poté, kdy se na něj nedostavil, měl za to, že bude znovu na další
pohovor pozván, nemůže být rozhodující. Pokud jde o druhý pohovor, ze spisu vyplývá, že
se na něj stěžovatel dostavil se zpožděním 115 minut, aniž by nedostavení se v termínu
(tj. v čase, kdy měl být pohovor zahájen) jakkoli do skončení správního řízení omluvil
a zdůvodnil. Obsah správního spisu tedy neodpovídá stěžovatelovu tvrzení, že přijel později
o 45 minut, tato skutečnost však není pro posouzení věci rozhodující. Tvrdí-li stěžovatel
v kasační stížnosti, že ihned po svém opožděném příjezdu žalovanému sdělil, co způsobilo
jeho zpoždění, ani tomuto tvrzení obsah správního spisu neodpovídá, stejně tak nelze z ničeho
dovozovat, že by žalovaný omluvu a sdělení důvodů ze strany stěžovatele před podáním
žaloby nezpochybňoval, jak nyní stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí. Tato skutečnost však již
pro posouzení této právní věci význam má. Pokud se totiž stěžovatel nedostavil k pohovoru
v den a hodinu, kdy se k němu dostavit měl, a nijak tuto skutečnost neomluvil a nezdůvodnil,
je nutno dospět k závěru, že vážné důvody nedostavení se, při nichž by aplikace §25 odst. 1
písm. d) zákona o azylu byla vyloučena, žalovanému nepřednesl. Je to přitom právě účastník
řízení před žalovaným, tedy stěžovatel, kdo má povinnost v případě nedostavení
se k pohovoru žalovanému důvody, jejichž vážnost pak žalovaný hodnotí, sám předložit.
Neučinil-li tak stěžovatel, stěží může obstát jeho argumentace, skutečně poprvé použitá
až v žalobě, o zdržení způsobeném poruchou vozidla, kterým se k pohovoru dopravoval.
Skutečnost, že je stěžovatel cizincem, tu nemůže obstát, stejně tak se nelze ztotožnit
s tvrzením stěžovatele, že ve skutečnosti teprve v okamžiku, kdy mu bylo doručeno
rozhodnutí žalovaného, mohl řádně reagovat a vše vysvětlit, když předtím nemohl ovlivnit
obsah úředního záznamu vyhotoveného žalovaným, jenž je ve správním spisu založen.
Nevyplývá-li ze správního spisu, že by se stěžovatel dožadoval kontroly úředního záznamu
ani že by mezi dnem, kdy se měl konat druhý pohovor, a dnem vydání napadeného rozhodnutí
žalovaného jakékoli výhrady k obsahu správního spisu uplatnil, pak mu nelze přisvědčit
v tom, že neměl možnost důvody svého nedostavení se k pohovoru u žalovaného uplatnit.
Proto lze uzavřít, že stěžovatel byl k pohovoru předvolán, nedostavil se na něj, aniž by
v průběhu správního řízení jakýkoli důvod, jehož vážnost by žalovaný mohl posoudit,
žalovanému sdělil. Důvod pro zastavení řízení podle §25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu tedy
v případě stěžovatele byl dán a argumentace stěžovatele poprvé uplatněná až před krajským
soudem za shora popsaných skutkových okolností nemůže obstát. Rozhodl-li tedy krajský
soud o zamítnutí žaloby, pochybení, jaká nyní stěžovatel v kasační stížnosti namítá,
se nedopustil.
Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením krajského soudu č. j. 59 Az 25/2003 - 72 ze dne
14. 6. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka. Podle §35 odst. 7
s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal advokátce Mgr. Janě Gavlasové odměnu ve výši 2150 Kč
- převzetí zastoupení včetně první porady s klientem a doplnění kasační stížnosti,
to vše podle §11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
k tomu dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu