ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.400.2004
sp. zn. 6 Azs 400/2004 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyň: a) O. K ., b) nezl. T. K ., zastoupena zákonnou zástupkyní ad a), zastoupeny Mgr.
Romanem Seidlerem, advokátem, Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyň proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2004, č. j. 59 Az 286/2003 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne př i znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadají kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 5. 2004, č. j. 59 Az 286/2003 - 39, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM - 6322/VL - 07 - 08 - 2003 ze dne 15. 12. 2003, jímž byla zamítnuta
žádost stěžovatelek o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti popisuje, že v zemi svého
původu byla nezaměstnaná, jezdila do Polska za prací, v říjnu 1990 se v zemi svého původu
provdala a má tam dvě děti, které nyní žijí u její matky. V České republice žije s občanem,
který má zdejší občanství a se kterým má stěžovatelka dítě (žalobkyni b/). Stěžovatelka
se nesnaží uvádět účelově smyšlené důvody, pro které žádá o azyl, nezastírá, že jejím hlavním
motivem jsou ekonomické důvody, které se projevily nedostatkem příležitostí k práci. Právě
z těchto důvodů je třeba posuzovat, zda stěžovatelce nesvědčí některý z azylově relevantních
důvodů, zejména je třeba přihlížet k tomu, že si stěžovatelka hodlá prací zajišťovat prostředky
nezbytní k potřeb svých a své dcery. Krajskému soudu v Ostravě stěžovatelka vytýká,
že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda byly v jejím případě splněny podmínky
pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Následně stěžovatelka popisuje nebezpečí, které jí
hrozí pro případ jejího návratu do země původu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka
navrhuje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto
soudu k dalšímu řízení, přitom svoje tvrzení sama subsumuje pod kasační důvod podávaný
z §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
zároveň žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu zejména následující
pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatelka v průběhu správního
řízení před žalovaným uváděla, že ze země svého původu vycestovala v roce 1998 z toho
důvodu, že byla nezaměstnaná, že jezdila krátkodobě pracovat do Polska, že nyní v České
republice vydělává peníze, které posílá matce, jež v zemi stěžovatelčina původu pečuje o její
dvě děti a že v České republice žije s přítelem, se kterým má dítě. Návratu do země původu
se stěžovatelka obává z toho důvodu, že by mohla mít potíže se svým manželem, který tam
žije. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti, které
by svědčily o tom, že by v zemi svého původu mohla být vystavena pronásledování,
a na základě §16 odst. 1 písm. g) žádost o udělení azylu zamítl. Z obsahu soudního spisu pak
Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného stěžovatelka zastupující jako zákonná
zástupkyně i svoji dceru, žalobkyni b), napadla žalobou, v níž opakovaně uvedla důvody,
pro které žádala o azyl. Tyto důvody obsahově korespondovaly s těmi, které stěžovatelka
uváděla již v řízení před žalovaným a na které nyní poukazuje v kasační stížnosti. Krajský
soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
byl žalovaným aplikován důvodně. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 21. 7. 2004, ta jej
napadla kasační stížností dne 3. 8. 2004.
Stěžovatelka i žalobkyně b) byly účastníky řízení, z něhož napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě vzešel (§102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobami
oprávněnými. Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost
shledává Nejvyšší správní soud přípustnou. Stěžovatelka formálně uvádí kasační důvod
podávaný z §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tomu také odpovídá obsah kasační stížnosti.
Námitkou, o kterou se přitom kasační důvod uplatněný kasační stížností opírá, je námitka
nedostatečného vypořádání se s důvody pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Zbylá
stěžovatelčina tvrzení, jimiž poukazuje na důvody, pro které o azyl žádala, a v nichž popisuje
situaci, ve které se ocitla, samostatným kasačním důvodem nejsou a představují
stěžovatelčinu argumentaci v tom směru, proč se měl Krajský soud v Ostravě zabývat důvody
pro udělení azylu z humanitárních důvodů.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
přezkoumal, vázán kasačními důvody a obsahem kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.),
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Namítá-li stěžovatelka, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval dostatečně tím, zda
v případě stěžovatelky a žalobkyně b) nejsou dány důvody pro udělení azylu podle §14
zákona o azylu, pak při posouzení této námitky se musí Nejvyšší správní soud nutně nejprve
zabývat otázkou, zda Krajský soud v Ostravě přistoupil k aplikaci §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu důvodně. Jen tak lze posoudit, zda bylo třeba zabývat se splněním podmínek
pro udělení azylu podávaných z §14 zákona o azylu či nikoli. Podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže
žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li
v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního
občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu
správního řízení setrvala na konstataci důvodů, pro které o azyl požádala, směřujících
k potřebě zůstat v České republice, neboť zde odlišně od země svého původu má práci,
za kterou dostává peníze, z nichž pak uspokojuje své životní potřeby a potřeby svých dětí,
navíc se pro případ svého návratu do země obává svého manžela, pak tato její tvrzení
objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována
za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo
pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat
politická práva, že by jí v tom bylo bráněno, ani že by byla za jejich uplatňování
pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly
odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Obavy
z manžela pod takové obavy subsumovat nelze. V takovém případě tedy byly zřetelně dány
důvody k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Posoudil-li otázku splnění podmínek pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
Krajský soud v Ostravě shodným způsobem, jak shora podal Nejvyšší správní soud, tj. že toto
ustanovení zákona o azylu bylo aplikováno důvodně, pak je zřejmé, že v tomto jeho
posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom Krajský soud
v Ostravě k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla důvodná, neměl se
samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §14 zákona o azylu, což také nečinil.
Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení
samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno,
že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena
pronásledování, jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu plně dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek
podávaných z §14 zákona o azylu. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodů
předvídaných v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1
písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto Krajský soud v Ostravě nepochybil,
pokud se jimi vůbec nezabýval. Kromě toho Nejvyšší správní soud poukazuje i na skutečnost,
že stěžovatelka v podané žalobě rozsah přezkumu, jak jej měl Krajský soud v Ostravě
realizovat, ve vztahu ke splnění podmínek §14 zákona o azylu nevymezila. Krajský soud
v Ostravě tedy nepochybil, pokud se k otázce tzv. humanitárního azylu vůbec nevyslovil.
Ze všech právě uvedených důvodů tedy není stěžovatelčina námitka absence posouzení
splnění podmínek pro uděleni azylu podle §14 zákona o azylu důvodnou.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně
nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka a žalobkyně b) neměly ve věci úspěch, proto
jim právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu