ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.401.2004
sp. zn. 6 Azs 401/2004 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalob k yně: D. I ., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze č. j. 5 Az 200/2003 - 28 ze dne 20. 5. 2004,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2004, č. j. 5 Az 200/2003 - 28,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2001, č. j. OAM - 8372/VL - 07 - OL4 - 2001, rozhodlo
Ministerstvo vnitra tak, že se žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, a že se na ni
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí
podala stěžovatelka rozklad, o němž rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne
22. 9. 2003, č. j. OAM - 854/AŘ - 2002, tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil.
Proti uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka včas žalobu k Městskému soudu
v Praze, ve které uvedla, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho
nezákonnost, která spočívá jednak v porušení ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), neboť při posuzování jeho
návrhu nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci a učiněná zjištění nepostačovala
k správnému posouzení věci, a jednak v tom, že důkazy, které si správní orgán opatřil
pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a dále
§34 odst. 1 správního řádu. Správní orgán tedy nemohl správně usuzovat na skutkové
a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval zodpovědět. Stejně tak podle názoru
stěžovatelky správní orgán zhodnotil provedené důkazy nesprávně a bez jejich vzájemné
souvislosti, čímž porušil §34 odst. 5 správního řádu. Stěžovatelka proto žádala, aby Městský
soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání.
Současně s tím požádala dotčený soud o ustanovení obhájce.
O návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti shora citovanému
rozhodnutí žalovaného rozhodl Městský soud v Praze usnesením č. j. 5 Az 200/2003 - 28
ze dne 20. 5. 2004 tak, že návrh na ustanovení zástupce stěžovatelce zamítl. Podle názoru
městského soudu totiž v daném stádiu řízení nebyla splněna zákonná podmínka, a to,
že ustanovení zástupce je třeba k ochraně práv stěžovatelky. Městský soud v Praze dospěl
k závěru, že ona sama využila svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí
žalovaného soudem a jí podaná žaloba má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh
obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody a námitky, které ji k podání
žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku. Stěžovatelka tedy svými vlastními úkony učinila
vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, dostatečně
kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud.
Proti citovanému usnesení podala stěžovatelka včas kasační stížnost, ve které uvedla,
že s napadeným usnesením nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení se několikrát
změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost prostudovat
tyto změny. Proto žádá zdejší soud, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil
a ustanovil ji právního zástupce.
Ačkoli stěžovatelka v podané kasační stížnosti výslovně neuvedla, pro který z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. žádá o přezkoumání napadeného usnesení,
z povahy tohoto rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka napadla rozhodnutí Městského soudu
v Praze z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení městského
soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobci není důvodem pro odmítnutí kasační
stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), k tomu srov. rozsudek
publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem
a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže
jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatelkou podaná žaloba má zákonem
požadované náležitosti (obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody
a námitky, které žalobce k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku) a stěžovatelka
tedy svými vlastními úkony učinila vše, co mohla učinit k ochraně svých práv,
neboť dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud. S daným hodnocením však
nelze souhlasit. Městský soud zjevně vycházel pouze z formálních znaků, jež jsou na podobu
žaloby kladeny, aniž by se přitom zabýval tím, zda je předmětná žaloba přezkoumatelná
z hlediska řádného uplatnění žalobních bodů. Podle ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní
body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Nejvyšší správní soud poukazuje na již podaný výklad §35 odst. 7 s. ř. s. v rozhodnutí
č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, podle něhož právní pomoc v řízení před soudem nelze omezovat
toliko na podání žaloby samotné či uvedení žalobních bodů, pro které má být žaloba soudem
projednána, a nelze ji tedy omezovat ani na pouhé doplnění žaloby o důvody nové.
Skutečnostmi, které nutně musely být při rozhodování o stěžovatelově návrhu na ustanovení
zástupce zohledněny, jsou jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní
poměry stěžovatele včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí
o hmotných i procesních právech, která pro něj z včas podané žaloby vyplývají. Těmito
skutečnostmi se soud nezabýval a otázku potřebnosti ustanovení zástupce zkoumal nesprávně
toliko ve vztahu k náležitostem žaloby.
Právní otázku související s důvody, jež musí být při rozhodování o ustanovení
zástupce zohledněny a s nimiž se soud následně musí řádně vypořádat v odůvodnění svého
rozhodnutí, tak Městský soud v Praze posoudil nesprávně, přitom takový postup shledal
Nejvyšší správní soud nezákonným.
Ze shora uvedeného důvodu tedy Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené
usnesení Městského soudu v Praze podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Za tohoto stavu se již soud samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na přiznání
odkladného účinku.
Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, rozhodne o nich podle §110 odst. 2
s. ř. s. Městský soud v Praze ve svém novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu