ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.460.2004
sp. zn. 6 Azs 460/2004 - 102
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: O. G ., zastoupena JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem, se sídlem
Vránova 39, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2004, č. j. 36 Az 440/2003 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se nepři zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, advokátu JUDr. Martinu Šmerdovi,
se př i zná vá odměna v částce 2558,50 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) svojí včas podanou kasační stížností napadá
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2004, č. j. 36 Az 440/2003 - 49, kterým byla
zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 10. 2002,
č. j. OAM - 489/AŘ - 2002, kterým byl zamítnut stěžovatelčin rozklad a potvrzeno rozhodnutí
správního orgánu ze dne 25. 10. 2001, č. j. OAM - 62/VL - 11 - P08 - 2000, jímž bylo
rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se na cizince
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Správní orgán rovněž uvedl,
že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou
uváděné potíže v zemi původu - v Kazachstánu kvůli arménské národnosti žalobkyně, a dále
snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Žalobou podanou dne 20. 11. 2002 u Vrchního soudu v Praze se žalobkyně domáhala
přezkoumání obou shora uvedených rozhodnutí správního orgánu, jejich zrušení a vrácení
k dalšímu řízení. Žalobkyně napadla uvedená rozhodnutí v celém rozsahu, neboť podle jejího
mínění správní orgán porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), když nezjistil přesně a úplně
skutečný stav věci a neprovedl všechna šetření nutná k objasnění všech okolností rozhodných
pro náležité a řádné posouzení věci a tímto se dopustil porušení zásady objektivní pravdy.
Dále podle názoru žalobkyně je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost
i nedostatek důvodů. Došlo proto i k nesprávnému právnímu posouzení žádosti o udělení
azylu a v důsledku toho i k vydání vadného rozhodnutí.
O žalobě rozhodl po postoupení věci Vrchním soudem v Praze ve smyslu platné
právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 příslušný Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne
15. 4. 2004, č. j. 36 Az 440/2003 - 49, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze
azyl udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka dne 3. 6. 2004
kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), stěžovatelka je zastoupena advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s., a tedy kasační stížnost je přípustná.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila důvody podle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka v kasační stížnosti především uplatňuje důvod
obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a tvrdí, že krajský soud, nesprávně posoudil zejména
otázku důkazních návrhů žalobkyně, když při svém rozhodování vycházel z toho,
že žalobkyně v řízení před správním orgánem neunesla důkazní břemeno k prokázání svého
tvrzení o pronásledování jiných národností Kazachy v Kazachstánu. Důvod k podání kasační
stížnosti stěžovatelka dále spatřuje v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když má za to, že si správní
orgán pro své rozhodnutí neopatřil dostatečné, aktuální a konkrétní informace o situaci
v Kazachstánu, což mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a proto soud,
který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit,
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svých dvou písemných vyjádření k obsahu kasační stížnosti,
kterou nejdříve podala stěžovatelka sama, a poté ji doplnila k výzvě soudu prostřednictvím
jí ustanoveného zástupce, uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek
Krajského soudu v Brně byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah
správního spisu, zejména pak na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během
správního řízení. Žalovaný navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
a k přiznání odkladného účinku neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je
sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je
nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Brně a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Brně právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že krajský soud správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok
na udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a že se na ni nevztahuje
překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatelky se Krajský
soud v Brně náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí
vypořádal.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Brně postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2004,
č. j. 36 Az 440/2003 - 72, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, odměna za dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající
v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v písemném podání soudu
ve věci doplnění kasační stížnosti, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3
téže vyhlášky. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47
odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 408,50 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
náhrada nákladů řízení v celkové výši 2558,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu