ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.478.2004
sp. zn. 6 Azs 478/2004 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: T. K. D., zastoupen JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem V. Klementa
203, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004, č. j. 14 Az 585/2003 - 40,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 585/2003 - 40 ze dne
30. 8. 2004 se zrušuj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 15. 12. 2003 se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
27. 10. 2003, č. j. OAM - 4230/VL - 18 - C10 - 2003, jímž bylo rozhodnuto tak,
že se stěžovateli neuděluje azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 uvedeného zákona.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004,
č. j. 14 Az 585/2003 - 40, byla žaloba odmítnuta a vysloveno, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že žaloba
neobsahovala žádné žalobní body, neobsahovala ani návrh výroku rozsudku. Stěžovatel sice
žalobu doplnil doplňkem ze dne 14. 3. 2004, který byl podán dne 17. 3. 2004, lhůta k doplnění
žaloby však stěžovateli končila dne 29. 12. 2004. Vady žaloby tedy nebyly odstraněny
ve lhůtě stanovené v §71 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), a protože žaloba měla uvedené vady, nebyly splněny podmínky řízení,
tento nedostatek je neodstranitelný, v řízení nelze pokračovat a z toho důvodu soud žalobu
odmítl ve smyslu §46 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační stížnost,
v níž především namítá, že v záhlaví napadeného usnesení je označen jako O. D. T., tedy
jedno ze dvou jeho křestních jmen je zcela chybné proti správnému jménu K. D. T. Stěžovatel
z toho dovozuje, že jako žalobce je v záhlaví napadeného usnesení označen jiný subjekt než
skutečný účastník řízení. Jako žalobce je označen non - subjekt, který nemá způsobilost být
účastníkem řízení a tudíž není splněna jedna z podmínek řízení a jedná se o značné procesní
pochybení soudu, který napadené usnesení vydal. Vedle toho stěžovatel poukazuje na
nesrozumitelnost odůvodnění napadeného usnesení, spočívající v tom, že 30. 8. 2004 krajský
soud uvedl, že „lhůta k doplnění skončila 29. 12. 2004“, což je den skončení, který ještě
nenastal. Má-li tedy stěžovatel možnost žalobu doplňovat do 29. 12. 2004, bylo 30. 8. 2004
rozhodnuto předčasně. Rozhodnutí krajského soudu je pak odůvodněno tím, že stěžovatel
včas neodstranil vady žaloby a bez tohoto odstranění vad nebylo možné v řízení pokračovat.
K tomuto závěru soudu stěžovatel uvádí, že pokud by bylo vyhověno požadavku zástupce
stěžovatele k nahlédnutí do spisu, potom by měl stěžovatel možnost prostřednictvím svého
zástupce žalobu doplnit podle původních dispozic a požadavku soudu, a to bezodkladně, tedy
sice později, než bylo původně stěžovateli určeno, ale rozhodně dříve než soud ve věci
rozhodl a stoprocentně dříve než v termínu uvedeném v odůvodnění usnesení z 30. 8. 2004 (tj.
do 29. 12. 2004). Ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. stěžovatel důvody kasační stížnosti
spatřuje ve zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení (za
žalobce je označen neexistující subjekt) a vedle toho i podle písm. d) citovaného ustanovení,
tj. v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti („lhůta k doplnění žaloby však
žalobci končila 29. 12. 2004“) a dále též v jiné vadě řízení před soudem (upření práva
zástupce nahlédnout do spisu 23. 8. 2004 po předložení plné moci k zastupování žalobce -
porušení §45 odst. 1 o. s. ř.).
Z obsahu správního spisu vyplývá, že jméno stěžovatele je T. K. D., zatímco
v napadeném usnesení krajského soudu je stěžovatel označen jako T. O. D., krajský soud tedy
nerozhodl ve věci stěžovatele, ale ve věci jiného subjektu. Pokud by se jednalo o zjevnou
nesprávnost v označení stěžovatele, byl namístě postup ve smyslu §54 odst. 4 s. ř. s. ve
spojení s §55 odst. 5 s. ř. s., tedy oprava takovéto zjevné nesprávnosti i bez návrhu. Krajský
soud však opravu v označení stěžovatele neprovedl, takže není zřejmé, zda napadeným
usnesením bylo skutečně rozhodnuto ve věci stěžovatele T. K. D. Pokud krajský soud v
usnesení ze dne 30. 8. 2004 uvedl, že lhůta k doplnění žaloby skončila 29. 12. 2004, tedy
v den, který v době vydání napadeného usnesení ještě nenastal, jednalo-li by se o zjevnou
nesprávnost, přicházel rovněž v úvahu postup podle §54 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §55 odst.
5 s. ř. s., přičemž takovýto postup krajský soud nezvolil.
Stěžovatel tedy důvodně namítá zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom,
že chyběly podmínky řízení (§103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.) a v nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Pokud stěžovatel namítá jinou vadu řízení před soudem spočívající v upření práva jeho
zástupce nahlédnout dne 23. 8. 2004 do spisu krajského soudu, lze ze záznamu soudu ze dne
23. 8. 2004 zjistit pouze to, že zástupce stěžovatele skutečně uvedeného dne hodlal
nahlédnout do spisu, a protože Mgr. Veltruská měla do konce srpna dovolenou,
je poznamenáno, že se zastaví v měsíci září. Z tohoto záznamu nelze dovodit odmítnutí
nahlédnout do spisu, zřejmě se jednalo o situaci, kdy spis měla u sebe soudkyně, která byla
na dovolené, takže z tohoto důvodu neměl zástupce stěžovatele možnost do spisu nahlédnout.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení vzhledem k důvodnosti kasační stížnosti
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení podle §110 odst. 1 s. ř. s. V novém řízení
krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.)
a je v něm vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu