ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.543.2004
sp. zn. 6 Azs 543/2004 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: T. K ., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce
13, Plzeň, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 26. 8. 2004, č. j. 47 Az 2/2004 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 12. 2003, č. j. OAM - 3081/VL - 11 - P18 - 2003,
kterým bylo rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se na cizince
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že vzhledem k závažné situaci, kterou opakovaně
rozsáhle uvádí, stejně jako v řízení o udělení azylu, se tento soud dostatečně nevypořádal
s otázkou, zda v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle §14
zákona o azylu z humanitárních důvodů.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil potřebou být
přítomen v České republice, aby mohl hájit svá procesní práva a dále obavou o vlastní život
po návratu do země původu.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho
rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy, a dále odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele
učiněná ve správním řízení. K námitce stěžovatele, že mu měl být udělen humanitární azyl,
pak správní orgán uvádí, že nebyl zjištěn žádný z taxativně vymezených důvodů pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, neboť stěžovatel ve své vlasti nebyl pronásledován ze strany
státních orgánů, ale měl potíže se soukromými osobami, které po něm vymáhaly škodu
za zaviněnou autonehodu. Obava z údajných vyděračů v zemi původu není důvodem
zvláštního zřetele hodným pro udělení azylu podle §14 citovaného zákona z humanitárních
důvodů. Vzhledem k uvedenému proto navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou, rovněž k přiznání odkladného účinku neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil, že stěžovatel podal návrh
na zahájení řízení o udělení azylu dne 27. 6. 2003. V něm uvedl, že svoji vlast - Kyrgyzstán
opustil dne 25. 6. 2003 z důvodu, že jako řidič taxislužby měl dne 8. 3. 2003 autonehodu
a majitel poškozeného automobilu po něm následně požadoval zaplacení částky 6000 USD
jako náhradu za způsobenou škodu ve lhůtě jednoho měsíce. Protože nebyl schopen v této
lhůtě dlužnou částku uhradit, poškozený mu vyhrožoval a najal si soukromé osoby
k vymožení dluhu. Stěžovatel se na policii v této věci se žádostí o pomoc neobrátil.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 4. 12. 2003, č. j. OAM - 3081/VL - 11 - P18 - 2003,
rozhodlo o neudělení azylu z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu, a nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Ze soudního spisu Krajského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
následně podal žalobu, v níž namítl, že správní orgán porušil ustanovení §3 odst. 3, §32
odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění (dále jen
„správní řád“), a dále, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci překážky vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 26. 8. 2004,
č. j. 47 Az 2/2004 - 25, zamítl jako nedůvodnou, když vyšel z toho, že jediný rozhodovací
důvod napadeného správního rozhodnutí stěžovatel nezpochybnil, a tudíž jeho žaloba
nemohla být úspěšná.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zaobírat nejprve z hlediska
její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá zrušení
soudního rozhodnutí.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených
důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti
uvést (§106 s. ř. s.). Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li
se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V daném případě správní orgán rozhodl o neudělení azylu z důvodu nesplnění
podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a že se na stěžovatele nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Krajský soud žalobu stěžovatele proti
rozhodnutí správního orgánu jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel tak měl v podané kasační stížnosti zpochybňovat správnost závěru
krajského soudu o zamítnutí žaloby pro nesplnění podmínek pro udělení azylu podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování podle §91
citovaného zákona, neboť pouze z tohoto pohledu byla věc správním orgánem a krajským
soudem posuzována. Jen k tomu bylo možno upínat důvody kasační stížnosti, neboť ty vždy
musejí odrážet rozhodnutí soudu; takovéto důvody však stěžovatel v kasační stížnosti
neuvedl. Námitka, že se Krajský soud v Praze dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném
případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu
z humanitárních důvodů, je irelevantní, neboť stěžovatel tuto námitku v řízení před soudem
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu neuplatnil, ačkoliv tak učinit mohl.
Kasační stížnost není ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. přípustná a Nejvyšší správní soud
ji proto jako nepřípustnou odmítl (§46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Za těchto okolností pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu