ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.71.2005
sp. zn. 6 Azs 71/2005 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: nezl. K. O. B ., zastoupen zákonnou zástupkyní: N. B., zastoupen JUDr. Irenou
Smítkovou, advokátkou, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 121, 261 01 Příbram I, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze
č. j. 47 Az 886/2003 - 18 ze dne 26. 2. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne p ř i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Praze č. j. 47 Az 886/2003 - 18 ze dne 26. 2. 2004, kterým byla zamítnuta
stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 4610/CU - 06 - C10 - 2003
ze dne 1. 8. 2003, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), přitom bylo rozhodnuto,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že ač je cizincem, narodil se v České
republice, od počátku svého života v České republice pobývá a považuje ji za svůj domov.
Od narození stěžov atel též kromě svého mateřského jazyka vnímá a rozvíjí češtinu. Kromě
toho by pro stěžovatele představovalo zátěž cestování do země jeho původu. Tyto skutečnosti
v kombinaci se zdravotním stavem stěžovatelovy matky, která trpí onemocněním ledvin, jsou
dle stěžovatele důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Stěžovatel tedy navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný kromě poukazu na formální chyby kasační stížnosti poukazuje
na skutečnost, že stěžovatelově otci ani matce nebyl v České republice udělen azyl, popírá
důvodnost kasační stížnosti a navrhuje její zamítnutí, popř. odmítnutí.
Pokud jde o správní řízení o stěžovatelově žádosti vedené žalovaným, tu Nejvyšší
správní soud zjistil, že stěžovatelova zákonná zástupkyně - matka v průběhu řízení uváděla
coby relevantní důvody legalizaci pobytu a sloučení rodiny, tj. aby stěžovatel, jeho sestra
i jeho rodiče žili společně. Žalovaný stěžovateli azyl neudělil; v rozhodnutí zdůvodnil, proč
snaha o legalizaci pobytu a sloučení rodiny není ve stěžovatelově případě důvodem pro
udělení azylu. Žalovaný především poukázal na skutečnost, že otci stěžovatele ani matce azyl
v České republice udělen nebyl a že stěžovatelova matka neuvedla v řízení žádných
skutečností nasvědčujících pronásledování. Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou
u krajského soudu; ten žalobu zamítl. Ohledně přezkumu rozhodnutí žalovaného o neudělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, což představovalo jediný žalobní
důvod stěžovatele, soud poukázal na meze přezkumu úvahy správního orgánu v tomto směru
a uzavřel, že správní orgán soustředil všechny potřebné podklady a jeho rozhodnutí netrpí
ve vztahu k nim logickým rozporem. Rozsudek byl stěžovatelově matce coby zákonné
zástupkyni doručen dne 29. 4. 2004 a kasační stížností byl napaden dne 7. 5. 2004.
Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.).
Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti s ohledem na uplatněné kasační důvody, tu Nejvyšší
správní soud shledal, že stěžovatel míří na vady řízení před žalovaným, pro které měl krajský
soud jeho rozhodnutí zrušit, avšak neučinil tak; tyto vady měly spočívat v tom, že žalovaný
nevzal při rozhodování o udělení azylu z humanitárních důvodů v úvahu všechny rozhodné
skutečnosti, resp. hodnotil je jednostranně v neprospěch stěžovatele. Zároveň z obsahu žaloby
podané u krajského soudu vyplývá, že obdobnou námitku stěžovatel uplatnil již v řízení před
krajským soudem, jehož rozsudek je nyní napadán. Kasační stížnost je tak přípustná.
Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek v rozsahu uplatněného
kasačního důvodu a v mezích kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o rozsah přezkumu, jak jej měl krajský soud s ohledem na formulaci
žalobního bodu podávaného ze stěžovatelovy žaloby učinit, krajský soud se vyslovil správně.
Humanitární azyl podle §14 zákona o azylu může být správním orgánem udělen pouze
v případě hodném zvláštního zřetele. Na udělení humanitárního azylu není právní nárok
a posouzení důvodů v každém konkrétním případě je otázkou správního uvážení žalovaného.
Tak tomu bylo ve stěžovatelově případě. Rozhodnutí správního orgánu, tedy žalovaného,
které je založeno na zákonem stanoveném správním uvážení, pak podléhá soudnímu
přezkumu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je
v souladu s pravidly logického uvažování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny
řádným procesním postupem. Úsudek správního orgánu pak musí najít řádný odraz
v odůvodnění rozhodnutí, aby bylo zřejmé, z jakých podkladů bylo vycházeno, jak tyto
podklady byly vyhodnoceny a k jakému závěru správní orgán dospěl. Vyplývá-li z rozhodnutí
žalovaného, že žalovaný považoval za rozhodující skutečnost, že legalizace pobytu nem ůže
být sama o sobě důvodem pro udělení azylu (včetně tzv. azylu humanitárního),
že pronásledování stěžovateli v zemi jeho původu nehrozí a že rodičům stěžovatele azyl též
udělen nebyl, nezpochybňoval -li stěžovatel žádné konkrétní otázky postupu žalovaného
ve správním řízení a namítal -li toliko tíživou finanční situaci, pak krajský soud nemohl dospět
k jinému závěru, než že postup správního orgánu byl postupem zákonným a žádným
způsobem nepřekračujícím meze volné úvahy správního orgánu, která je v §14 zákona
o azylu žalovanému umožněna. Nejvyšší správní soud též nyní přihlíží k tomu, že cestou
správního soudnictví nebylo ani následně zpochybněno neudělení azylu rodičům stěžovatele
(Krajský soud v Praze žaloby matky i otce stěžovatele proti rozhodnutím žalov aného
rozsudky ve věcech sp. zn. 46 Az 375/2003 a sp. zn. 46 Az 377/2003 zamítl, Nejvyšší správní
soud následně kasační stížnosti proti těmto rozhodnutím krajského soudu svými usneseními
ve věcech sp. zn. 6 Azs 18/2004 a sp. zn. 6 Azs 19/2004 odmítl) a uzavírá, že žalovaný
neudělením tzv. humanitárního azylu nevybočil z mezí a hledisek stanovených v §14 zákona
o azylu, jeho závěr není v jakémkoli rozporu s pravidly logického uvažování a nadto není
důvodu pochybovat o tom, že premisy konečného úsudku žalovaného byly zjištěny řádným
procesním postupem; ten totiž stěžovatel v žalobě ke krajskému soudu nenapadal. Nebylo
tedy důvodu, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného rušil a kasační stížnost je
tedy nyní za tohoto stavu nedůvodná.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by
překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu