ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.76.2005
sp. zn. 6 Azs 76/2005 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobkyně: K. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 12. 2004, č. j. 36 Az 39/2004 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne při znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 5129/VL - 11 - ZA - 03 - 2003 ze dne
17. 1. 2004 nebyl žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyla na ni vztažena
překážka vycestování podle §91 téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka
v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž uvedla, že žádá o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného. Tyto své námitky však nijak blíže nekonkretizovala. Krajský soud
v Brně usnesením ze dne 24. 9. 2004, č. j. 36 Az 39/2004 - 38, její návrh odmítl. Proti tomuto
usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž mj. požádala o ustanovení bezplatného
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud v Brně proto dopisem
ze dne 8. 11. 2004 vyzval stěžovatelku, aby soudu ve lhůtě 15 dnů předložila potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a zároveň ji poučil o možných následcích,
pokud tak neučiní. Stěžovatelka uvedené potvrzení ve stanovené lhůtě ani později soudu
nepředložila. Krajský soud proto usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku rozhodl
tak, že stěžovatelčin návrh na ustanovení právního zástupce zamítl.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka rovněž kasační stížnost, v níž uvedla,
že s ním nesouhlasí, protože se v průběhu azylového řízení několikrát změnil azylový zákon
a ona kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost si tyto změny prostudovat.
Na adresu, kde stále bydlí, jí formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech nikdy nebyl doručen. Vzhledem k tomu žádá soud, aby zrušil napadené usnesení
krajského soudu a ustanovil bezplatného právního zástupce a tlumočníka.
Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní /dále jen „s. ř. s.“/), a kasační stížnost je tak podána osobou
oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka není
zastoupena advokátem, v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce však není důvodem
pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.) - srov.
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu publikované pod. č. 486/2005 Sb. NSS. Nejvyšší
správní soud podle obsahu kasační stížnosti dovodil, že se stěžovatelka dovolává stížnostního
důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., v rozsahu a z důvodů, které uplatnila
stěžovatelka v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádo st zamítne. Přiznané
osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát .
Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovi t zástupce tehdy,
jestliže jsou splněny dvě podmínky. Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho práv. V projednávané věci
se krajský soud zabýval splněním první zákonné podmínky, a když shledal, že není splněna,
druhou podmínkou se již pro neúčelnost nezabýval.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu spočívá povinnost doložit nedostatek
prostředků na účastníkovi řízení, neboť jen tak soud může posoudit, jsou-li splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. např. usnesení
publikované pod č. 537/2005 Sb. NSS).
V dané věci soud z obsahu soudního spisu zjistil, že Krajský soud v Brně zaslal
stěžovatelce formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech spolu
s výzvou, aby jej vyplněný předložila soudu do patnácti dnů od doručení. Zároveň byla
stěžovatelka poučena, že v opačném případě může být její návrh na ustanovení zástupce
zamítnut. Písemnost byla stěžovatelce zaslána na adresu, na které se zdržovala (což potvrdila
i ona sama v kasační stížnosti), ale protože zde nebyla stěžovatelka zastižena, byla písemnost
uložena do 25. 11. 2004 na poště. Jelikož si stěžovatelka písemnost nevyzvedla, krajský soud
správně dovodil, že bylo doručeno fikcí podle §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, v tehdy platném znění. Stěžovatelka na výzvu ve stanovené lhůtě ani později
nereagovala.
Krajský soud proto nepochybil, když s ohledem na výše uvedené návrh na ustanovení
zástupce zamítl.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu