ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.78.2005
sp. zn. 6 Azs 78/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: T. M ., zastoupena Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem
Bašty 2, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, č. j. 24 Az 138/2004 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 2. 2004,
č. j. OAM - 440/VL - 19 - 04 - 2004, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl,
že se na žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo
prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže v zemi původu – v Mongolsku
a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, v níž
toliko namítla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a „žádá o posouzení žádosti
z humanitárních důvodů“. Z obsahu žaloby je zřejmé, že podle názoru žalobkyně tato splňuje
zákonné podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 24 Az 138/2004 - 27 ze dne
26. 10. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně
neuvedla žádné konkrétní důvody, jež lze podřadit pod zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu a žalobkyně tak nesplnila zákonné
podmínky pro jeho přiznání.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně dne 18. 1. 2005
kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
12. 1. 2005, kasační stížnost byla podána osobně na poštu k přepravě 18. 1. 2005 a doručena
krajskému soudu 19. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání ve věci kasační
stížnosti, stěžovatelka uplatnila důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka namítá, že pokud jí
správním orgánem nebyl udělen azyl podle §12 nebo podle §13 zákona o azylu, měl se tento
důkladněji zabývat tím, zda nejsou v jejím případě splněny podmínky pro udělení
tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, neboť tato povinnost také správnímu
orgánu z ust. §14 citovaného zákona vyplývá. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost,
že v odůvodnění rozhodnutí, které je výsledkem celého správního řízení, postrádá
přesvědčivou reakci na svoji konkrétní osobní situaci a na osud osob nalézajících se
v obdobné situaci v domovském státě stěžovatelky. Podle názoru stěžovatelky žalovaný
nezjistil spolehlivým způsobem stav věci ve smyslu požadavku ust. §3 odst. 3, 4 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a projevem porušení ustanovení obecné povahy je pak
porušení ust. §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 citovaného zákona. Stěžovatelka se proto
domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle §14 zákona
o azylu, a tento jí měl být udělen. Ze všech těchto uvedených důvodů měl Krajský soud
v Ostravě, který ve věci rozhodoval, rozhodnutí žalovaného zrušit pro porušení ust. §14
zákona o azylu.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
městského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Správní
orgán dále uvádí, že se ve svém rozhodnutí o neudělení azylu zabýval i možností udělení
azylu z humanitárních důvodů, avšak neshledal v případě stěžovatelky žádné zvláštního
zřetele hodné důvody pro udělení humanitárního azylu, neboť na jeho udělení není právní
nárok a je pouze na volném uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí či nikoliv.
Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který
správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí v mezích
žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu
v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení
azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem,
nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl
udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že Krajský soud v Ostravě správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok
na udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. S námitkami
stěžovatelky se Krajský soud v Ostravě náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění
svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy špatná ekonomická situace v zemi
původu – Mongolsku, kde nemohla najít práci, která by ji uživila, a dále snaha legalizovat
pobyt na území České republiky, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona
o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje
ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani
žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu