ECLI:CZ:NSS:2005:7.A.194.2000:85
sp. zn. 7 A 194/2000 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: L. S., zast. JUDr. Jarmilou Traplovou, advokátkou se sídlem Přístavní 24, 170 00
Praha 7, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem A. Čermáka 2a, 160 68
Praha 6 – Bubeneč o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
13. 9. 2000, č. j. O - 125265,
takto:
I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 9. 2000
č. j. O - 125265 se ruší pro vady řízení a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce na nákladech řízení
částku 6875 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou prve podanou u Vrchního soudu v Praze dne 13. 11. 2000 se žalobce domáhal
přezkoumání zákonnosti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
13. 9. 2001, č. j. O-125265, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 11. 11. 1999. Posléze uvedeným rozhodnutím byla
odmítnuta právní ochrana mezinárodní ochranné známce „CHOCO-SOFTIES„ č. 671809
v České republice mezinárodně zapsané dne 4. 3. 1997 s prioritou ze dne 10. 6. 1996
pod č. 671809 a zveřejněné ve věstníku Světové organizace duševního vlastnictví dne
4. 6. 1997, a to k námitce přednesené v souladu s ustanovením §9 odst. 1 písm. a) zákona
č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, tj. z důvodu zaměnitelné podobnosti přihlašované
ochranné známky s prioritně staršími známkami namítatele, jímž byla firma S., B. Protože
žalobce nesouhlasil se způsobem rozhodnutí žalovaného, podal včas žalobu, v níž požadoval
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutí se opírá o skutkový stav, který je v rozporu s obsahem
spisu a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal ji Nejvyšší
správní soud postupem §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.),
jako neskončenou věc správního soudnictví, v níž byla dána věcná příslušnost k řízení
vrchním soudům. Na tyto věci dopadá též přechodné ustanovení §130 s. ř. s., podle něhož
se řízení dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního tohoto zákona, nejde-
li však o věci, o nichž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Po té, kdy zvláštní senát zřízený podle zák. č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, určil usnesením ze dne 1. 12. 2004, č. j. Konf 77/2004 - 6, že správní
soud má rozhodovat věci ochranných známek, posoudil Nejvyšší správní soud věc
takto:
Žalobce uvádí, že skutečnost, že existují ještě prioritně starší ochranné známky
společnosti S. ve znění KINDER SCHOCOSOFT a KINDER SOFTY nemůže vést
průměrného spotřebitele k záměně. Úřad průmyslového vlastnictví dne 13. 9. 2000, č.
125265-96 potvrdil rozhodnutí první instance a ochranou známku č. 671809 ve znění
CHOCO-SOFTIES zamítl, aniž by se však vyjádřil k argumentu, že stěžejním slovem všech
ochranných známek společnosti S. je slovo KINDER. V rozkladu také byly rozvedeny další
důvody nezaměnitelnosti obou označení. Navrhl pak rozhodnutí úřadu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení. Z obsahu správního spisu je patrné, že dne 3. 9. 1997 společnost S. podala
námitky proti žádosti o rozšíření ochrany mezinárodní ochranné známky č. 671809 CHOCO-
SOFTIES pro Českou republiku, a to pro třídu 30 mezinárodního seznamu výrobků a služeb.
Dopisem ze dne 10. 9. 1998 provádí žalobce první rozbor ochranné známky, a to s ohledem
na předběžné odmítnutí její ochrany v České republice. Dne 11. 11. 1999 vydává Úřad
průmyslového vlastnictví rozhodnutí o definitivním odmítnutí právní ochrany této
mezinárodní ochranné známce v České republice s odůvodněním, že při přezkoumání
zaměnitelnosti samotných označení vedle namítané známky KINDER SCHOCOSOFT
obsahuje foneticky shodnou část „šokosoft“, což je podstatná část známky napadené, kde je
navíc pouze nejasně znějící koncovka „ís“. Odlišnost mezi SCHOCO a CHOCO je
zanedbatelná, protože v angličtině i v němčině znamená totéž, ani pomlčka není významově
důležitá, foneticky se neprojeví a opticky je zanedbatelná. Při zkoumání zaměnitelnosti
známky napadené CHOCO-SOFTIES s namítanou známkou KINDER SOFTY úřad shledal,
že nejsou zaměnitelné, protože shodný základ jednoho slovního prvku SOFT není pro
stanovení zaměnitelnosti dostatečným důvodem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
rozklad, ve kterém uvedl zejména, že posuzování ochranných známek se musí vztahovat
nejen na jednotlivé prvky, nýbrž na všechny prvky, včetně jejich uspořádání a známky
CHOCO-SOFTIES a KINDER SCHOCOSOFT se dostatečně liší. Dále poukázal
na používané slovo KINDER v rozsáhlé řádě ochranných známek konkurenčního majitele;
v daném případě se však označení liší nejen tímto prvkem, ale i dalšími prvky. Z vizuálního
hlediska se první označení skládá ze dvou slov, přičemž druhé označení pouze z jednoho
slova. Z fonetického hlediska se obě označení výrazně liší, skládají se z rozdílného počtu
slabik, mají rozdílnou délku a odlišnou vyslovitelnost. Koncovka IES nemá pouze
zanedbatelný význam, protože pozměňuje význam slov, přičemž u namítaného označení
SCHOCOSOFT se jedná o adjektiv (soft – měkký), čoko-měkký nebo čokoládově měkký.
Výraz SOFTIES je substantinem, a to množné číslo od slova softy, tj. slangovým výrazem pro
něco měkkého. Podobnost napadené ochranné známky s namítanou ochrannou známkou
KINDER SHOCOSOFT není natolik vysoká, aby se obě ochranné známky nemohly od sebe
odlišovat.
Dne 13. 9. 2000 vydává předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutí, jímž
zamítá tento rozklad a napadené rozhodnutí o odmítnutí právní ochrany výše uvedené
mezinárodní ochranné známce CHOCO-SOFTIES v České republice potvrzuje. Toto
rozhodnutí zopakovalo skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí úřadu, a to že majitel napadené
mezinárodní slovní ochranné známky č. 671809 ve znění CHOCO-SOFTIES mezinárodně
zapsané dne 4. 3. 1997 do rejstříku ochranných známek s právem přednosti k 10. 6. 1996,
požádal prostřednictvím Mezinárodního úřadu světové organizace duševního vlastnictví
v Ženevě o přiznání právní ochrany této známky na území České republiky pro výrobky
ve třídě 30 mezinárodního třídění výrobků a služeb. První namítaná prioritně starší
mezinárodní slovní ochranná známka č. 592834 ve znění KINDER SCHOCOSOFT byla
mezinárodně zapsána dne 28. 9. 1992 s datem vzniku práva přednosti k 29. 4. 1992
pro výrobky ve třídě 30 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Druhá namítaná prioritně
starší mezinárodní slovní ochranná známka č. 600284 ve znění KINDER SOFTY byla
mezinárodně zapsána dne 2. 4. 1993 s datem vzniku práva přednosti k témuž dni pro výrobky
ve třídě 30 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Namítatelem napadená ochranná známka
je zaměnitelná s ochrannou známkou č. 4592834 s vizuálního a fonetického hlediska.
Napadená i tato namítaná ochranná známka se shoduje vizuálně v části CHOCOSOFT,
přičemž jde o podstatnou část obou srovnávaných označení, které tvoří jejich základ. Pomlčku
mezi částmi napadené ochranné známky nelze považovat za výrazně odlišující prvek.
Fonetická i sémantická podobnost napadené ochranné známky se slovním spojením namítané
ochranné známky SCHOCOSOFT je zřejmá, neboť napadená ochranná známka se vyslovuje
CHOCO SOFTIES a slovní prvek namítané ochranné známky SCHOCOSOFT porovnávané
ochranné známky jako celky jsou sice fantazijní, ale obsahují sémanticky shodné prvky,
které odkazují na čokoládu a není rozhodné, zda v anglickém či německém jazyce. Majitelem
uvedené odlišnosti v podobě pomlčky napadené ochranné známky a slovního prvku KINDER
u namítané ochranné známky jí nezajišťuje rozlišovací způsobilost. Průměrný spotřebitel
nemá většinou možnost porovnání těchto označení zároveň. Rozhodnutí konstatovalo
nezaměnitelnost druhé namítané ochranné známky č. 600284 ve znění KINDER SOFTY
s výše napadenou ochrannou známkou s tím, že shodný slovní základ SOFT není
pro stanovení zaměnitelnosti dostatečným důvodem a s tímto zjištěním se ztotožnil i odvolací
orgán a dodává, že ostatní odlišné prvky srovnávaných označení jim zabezpečují rozlišovací
způsobilost. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24. 5. 2001 mj. zdůraznil, že jeho úkolem
je podle §11 odst. 1 zák. 137/1995 Sb., povinnost posoudit, zda zápisem přihlašovaného
označení do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných práv třetích osob. Posoudil
zaměnitelnost na základě všech předložených důkazů a argumentů a konstatoval,
že na základě vizuální, fonetické a sémantické podobnosti může dojít u průměrného
spotřebitele k záměně těchto výrobků a přiznáním ochrany napadené známce na území ČR by
došlo k zásahu do zákonem chráněných starších práv namítatele. Ve skutečnosti,
že se nevyjádřil ke všem argumentům, které v rozkladu žalobce uvedl, nespatřuje porušení
právního předpisu. Uvádí, že nelze akceptovat námitku tzv. akademického hodnocení
zaměnitelnosti bez uvedení důrazných argumentů, protože hodnocení bude vždy probíhat jen
prostřednictvím myšlenkového experimentu, a ne prostřednictvím experimentu přímo
v ekonomické realitě.
Žalobce označil společnost S. za osobu zúčastněnou, neboť tato společnost byla
v době vydání napadeného rozhodnutí majitelem ochranné známky č. 592834, která byla
překážkou zápisu ochranné známky žalobce. Dále poukázal na pravomocné rozhodnutí
žalovaného z 25. 2. 2004, kterým se vymazává ochranná známka KINDER SCHOCOSOFT č.
592834, která byla důvodem odmítnutí ochranné známce č. 671809 CHOCO-SOFTIES
v rozhodnutí žalovaného.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 8 C 114/2003, z přílohy žalobce
společnosti L. se podává rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 2. 2004
o vymazání mezinárodní slovní ochranné známky č. 592834 ve znění KINDER
SCHOCOSOFT pro území ČR. Důvodem tohoto postupu Úřadu průmyslového vlastnictví
byla skutečnost, že majitel napadené ochranné známky v celém průběhu řízení neprokázal,
že by v České republice tuto ochrannou známku v době 5 let předcházejících zahájení řízení
o výmazu užíval, ani nepředložil důkazy o užívání této ochranné známky jiným subjektem
na základě smlouvy (§25 odst. 1 písm. b) zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách).
Ze žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný nevypořádal se všemi
v rozkladu uplatněnými námitkami a které, podle názoru Nejvyššího správního soudu, jsou
podrobnějšího odůvodnění hodny. Soud zjišťuje, zda správní orgán ke svému rozhodnutí
soustředil všechny podklady a zda závěr, který z nich vyvodil, s nimi není v rozporu.
Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, proč správní orgán považuje námitky účastníka
za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí,
proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými
řádně provedenými důkazy vyvrácené, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.
V daném případě považuje soud za závažný argument žalobce, že se správní orgán důsledně
nevypořádal s jeho tvrzením stran dominujícího slova KINDER ve výrobcích majitele
prioritně starší ochranné známky č. 592843. Výše uvedenou absenci důvodů musí žalovaný
v novém rozhodnutí odstranit. Přitom vezme v úvahu i rozhodnutí úřadu ze dne 25. 2. 2004,
jímž se tato starší ochranná známka pro její nepoužívání vymazává z rejstříku ochranných
známek, když soud zjistil, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 3. 2004.
Soud nepřihlédl k označení společnosti S. jako osoby zúčastněné na řízení, a to
vzhledem k nesplnění podmínky, jež k takovému postupu vyžaduje ust. §34 odst. 1 s. ř. s.
S ohledem na shora naznačený vývoj právě pro výmaz ochranné známky, která tvořila
překážku pro poskytnutí právní ochrany mezinárodní ochranné známce žalobce, nemohou být
vydáním rozhodnutí soudu dotčena její práva a povinnosti.
Protože Nejvyšší správní soud ruší rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení [§76
odst. 1 písm. a) s. ř. s.], nebylo nutné se již zabývat právním posouzením věci.
Dle §78 odst. 4 s. ř. s. se z důvodu zrušení rozhodnutí vrací věc žalovanému
k dalšímu řízení, přičemž žalovaný je podle §78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku.
Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem
souhlasili.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §60 odst.1 s. ř. s. Podle §133
s. ř. s. odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních, která byla zahájena přede
dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2003), se stanoví podle dosavadních předpisů. Právnímu
zástupci náleží za dobu před 1. 1. 2001 v souladu s ust. §11 písm. a) a c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)
odměna za 2 úkony po 1000 Kč a paušální částka 2x 75 Kč (§13 odst. 3), celkem tedy
2150 Kč. Další úkony se pak řídí podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. účinné od 1. 1. 2001, kterou
se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem. Ve věcech žalob
a opravných prostředků proti rozhodnutím orgánů veřejné správy a správních orgánů činí
sazba odměny 3500 Kč (§11 citované vyhlášky). K tomu přísluší paušální částka jako
náhrada výdajů podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 75 Kč za jeden úkon,
v daném případě 3 x 75 Kč tj. 225 Kč. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní
poplatek 1000 Kč. Celkem jeho náklady činí 6875 Kč. Tuto částku je pak žalovaný povinen
zaplatit k rukám zástupce žalobce, JUDr. Jarmily Traplové, advokátky se sídlem Přístavní 24,
170 00 Praha 7, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu