ECLI:CZ:NSS:2005:7.AFS.161.2004
sp. zn. 7 Afs 161/2004 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele
J. N., zastoupeného JUDr. Petrem Chylou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravská Ostrava
a Přívoz, Na Hradbách 18, za účasti Finančního ředitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě,
Na Jízdárně 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 15. 9. 2004, č. j. 22 Ca 107/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2004, č. j. 22 Ca 107/2003 – 24
byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě (dále
jen „finanční ředitelství“) ze dne 22. 1. 2003, č. j. 13341/110/2002 – 1, jímž bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hlučíně ze dne 26. 4. 2002,
č. j. 21652/02/385920/7512 na daňové penále na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací
období roku 1996 ve výši 1 215 490 Kč za období od 1. 4. 1997 do 10. 4. 2000. Krajský soud
v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že neshledal námitky stěžovatele důvodnými.
Pokud stěžovatel namítal porušení náležitosti přesného označení příjemce rozhodnutí podle
§32 odst. 2 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), krajský soud konstatoval,
že v platebním výměru bylo uvedeno stěžovatelovo jméno, příjmení a adresa. Nemohlo tedy
dojít k jeho záměně s jiným daňovým subjektem, a proto je náležitost přesného označení
příjemce rozhodnutí podle citovaného ustanovení splněna. Pokud stěžovatel namítal,
že na platebním výměru v rozporu s §32 odst. 2 písm. g) zákona o správě daní a poplatků
není otisk úředního razítka, neboť jeho rozměry neodpovídají zákonným ustanovením,
krajský soud shledal, že jde sice o vadu, ale tato nepředstavuje chybějící základní náležitosti
ve smyslu ustanovení §32 odst. 7 citovaného zákona způsobující neplatnost platebního
výměru, protože rozhodnutí otisk úředního razítka se státním znakem obsahuje, ale pouze
s nesprávnými rozměry.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel poukazoval na nezákonnost
napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, tedy důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že v daném případě byl přesně označen v platebním
výměru jako příjemce rozhodnutí a odkázal na ustanovení §9 odst. 1 obch. zákoníku, podle
kterého firma fyzické osoby může obsahovat dodatek rozlišující osobu podnikatele nebo druh
podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo podnikání. Proto dovozuje, že firmou
fyzické osoby je buď jméno a příjmení, anebo jméno, příjmení a dodatek. V jeho případě
firma obsahuje i dodatek, a proto, je-li v rozhodnutí použito jméno bez dodatku, jedná se
o nepřesné označení příjemce rozhodnutí. Krajskému soudu rovněž vytýkal, že nesprávně
posoudil nedostatky otisku razítka na platebním výměru jako vadu, která nezpůsobuje
neplatnost předmětného rozhodnutí. Stěžovatel dovozuje, že pokud razítko mělo jiné rozměry,
bylo použito vadné razítko, a proto ve smyslu zákona o správě dani a poplatku nebylo použito
razítka vůbec. Konečně namítal, že krajský soud nevyhodnotil nezákonnost postupu správce
daně, respektive finančního ředitelství, při určování daňového nedoplatku pomocí pomůcek,
pro jejichž použití nebyly splněny zákonné podmínky, když stěžovatel doložil finančnímu
úřadu veškeré prvotní doklady i celkové účetnictví za rok 1996. Proto se domáhal,
aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil
stěžovatel v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nímž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ustanovení §32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků stanoví základní náležitosti
rozhodnutí v daňovém řízení, jimiž je také podle písm. c) přesné označení příjemce
rozhodnutí a podle písm. g) otisk tisk úředního razítka se státním znakem.
Podle §32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků chybí-li v rozhodnutí některá
z ostatních základních náležitostí, která podle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem,
nebo v odůvodněných případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu
v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti
ověří správce daně, který rozhodnutí vydal.
Pokud jde o označení daňového subjektu v rozhodnutí správce daně, nestanoví
zákon o správě daní a poplatků, co se rozumí přesným označením příjemce rozhodnutí. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu je přesným označením příjemce rozhodnutí takové
označení, které jej činí nezaměnitelným s jiným subjektem. V případě fyzické osoby
je takovým označením, který jej odlišuje od jiné fyzické osoby, uvedení jména a příjmení
spolu s rodným číslem, případně firmou, resp. s uvedením daňového identifikačního čísla,
případně též s adresou trvalého bydliště. V daném případě správce daně v platebním výměru
uvedl jméno a příjmení stěžovatele, adresu jeho bydliště a jeho daňové identifikační číslo.
Podle §8 odst. 2 obch. zákoníku je podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku povinen činit
právní úkony, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením. U svého jména
a příjmení může užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu,
že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy
soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži.
Ze soudního ani správního spisu nevyplývá, a stěžovatel to ani netvrdil, že by byl
zapsán v obchodním rejstříku pod obchodní firmou J. N. P. Podle citovaného ustanovení
tak stěžovatel nemůže vystupovat pod obchodní firmou ve smyslu definice podle §8 odst. 1
obch. zákoníku, neboť se na něj ustanovení o obchodní firmě nevztahují, když
je podnikatelem fyzická osoba nezapsaná do obchodního rejstříku, která je povinna činit
právní úkony pod svým jménem a příjmením. Odlišující dodatek nebo další označení může
používat, ale též nemusí. V žádném případě však není chybou, je-li označen bez odlišujícího
dodatku třetími subjekty. Skutečnost, že v platebním výměru nebyl u jména stěžovatele
uveden odlišující dodatek „P.“ tedy nezpůsobuje nepřesnost jeho označení jako příjemce
rozhodnutí, a proto Nejvyšší správní soud neshledal tuto námitku důvodnou.
Stěžovatel dále namítal, že krajský soud nesprávně posoudil nedostatky otisku razítka
na platebním výměru jako vadu, která nezpůsobuje neplatnost předmětného rozhodnutí.
Ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České
republiky, stanoví náležitosti úředního razítka. Razítko, na němž je vyznačen malý státní
znak, je kulatého tvaru o průměru 20 mm, 25 mm nebo 36 mm; malý státní znak je vyobrazen
uvnitř kruhu, na jehož obvodu je označení oprávněné osoby, popřípadě i označení její
organizační součásti a sídla (dále jen "úřední razítko"). Používá-li oprávněná osoba více
úředních razítek, musí tato razítka obsahovat i pořadová čísla. Otisk úředního razítka
je jednobarevný.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je třeba nesplnění základních náležitostí
rozhodnutí podle §32 odst. 2 písm. g) zákona o správě daní a poplatků týkajících se otisku
razítka vykládat restriktivně, když neplatnosti podle §32 odst. 7 citovaného zákona by bylo
možno se dovolat pouze tehdy, pokud by se provedení razítka odchylovalo od zákonných
požadavků tak výrazným způsobem, že by adresát důvodně mohl mít za to, že rozhodnutí
nebylo vydáno oprávněným orgánem. Nepatrná odchylka v rozměrech razítka takovým
případem není. Nejvyšší správní soud k tomuto závěru vede i názor již dříve vyslovený
Ústavním soudem v rozhodnutí sp. zn. III.ÚS 103/03, který k významu náležitostí razítka
z hlediska zkrácení práv účastníka daňového řízení (týkající se nedostatku barevnosti otisku
razítka) uvedl, že argumentace údajným neplatným barevným provedením malého státního
znaku v otisku razítka státního orgánu je typickým příkladem právního formalismu a postrádá
jakékoliv atributy rozumného a smysluplného výkladu. K tomu Nejvyšší správní soud
jen dodává, že nelze vůbec dovodit, v čem by stěžovatel mohl být zkrácen na svých právech,
pokud by úřední razítko oproti rozměrům uvedeným v §6 odst. 1 zákona č. 352/2001 Sb. bylo
nepatrně menší. Proto i tuto námitku Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s.není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že pokud
se stěžovatel dovolával nedostatku zákonnosti při použití pomůcek ze strany správce daně,
jde o důvod, který v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl. Jde proto o kasační důvod
nepřípustný, a Nejvyšší správní soud se jím proto nezabýval.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků
náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a finančnímu
ředitelství žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu