ECLI:CZ:NSS:2005:7.AFS.88.2004
sp. zn. 7 Afs 88/2004 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele Celního
ředitelství Praha, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 11, za účasti společnosti A. C., s. r.
o., zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Haštalská 27,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003,
č. j. 38 Ca 297/2002 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Stěžovatel je povinen nahradit společnosti A. C., s. r. o., náklady řízení ve
výši 2150 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet JUDr. Antonína
Janáka, advokáta se sídlem v Praze 1, Haštalská 27.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím bylo k žalobě společnosti A. C., s. r. o., se sídlem v P. 5, N.
R. 399 (dále jen „deklarant“), zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 27. 2. 2002, č. j. 2425-
2/02-03, a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Současně bylo rozhodnuto, že stěžovatel je
povinen uhradit deklarantovi náklady řízení ve výši 4650 Kč. Městský soud shledal
rozhodnutí stěžovatele nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť se v
odůvodnění tohoto rozhodnutí nevypořádal s důvody, proč bylo dle jeho názoru dovážené
zboží deklarantem chybně zařazeno do celního sazebníku.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, jaké právní normy byly podkladem
pro jeho rozhodnutí, přičemž poukázal na důvody, pro které zařadil předmětný výrobek
pod příslušnou podpoložku kombinované nomenklatury odlišně od deklaranta. Navrhl zrušení
napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání
odkladného účinku stížnosti.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti deklarant uvedl, že stěžovatel své námitky uvedené
v kasační stížnosti směřuje spíše proti žalobě, nikoliv proti napadenému rozhodnutí, dále
že se nevypořádal s argumentem soudu o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí, pokračuje
pouze v opakování jeho tvrzení týkajících se zařazení zboží. Navrhl proto zamítnutí kasační
stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Podle ust. §110 odst. 1, věty druhé, citovaného zákona není-li kasační stížnost
důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.
Z obsahu kasační stížnosti se lze domnívat, že stěžovatel namítá stížní důvod obsažený
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice
aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Taková pochybení Nejvyšší
správní soud v napadeném rozhodnutí Městského soudu v Praze neshledal. Městský soud
při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel ze skutkového
a právního stavu, jenž existoval v době rozhodování správního orgánu, a zabýval se všemi
výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Podle názoru Nejvyššího správního
soudu městský soud právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně a stejně
tak se v napadeném rozhodnutí dostatečně opírá o důvody, které ho opodstatňovaly dospět
k předmětnému výroku.
Nejvyšší správní soud považuje v dané věci za rozhodující skutečnost, že stěžovatel
se v kasační stížnosti snaží obhájit svůj postup při zařazení předmětného zboží do jiné
podpoložky kombinované nomenklatury než deklarant. Neuvádí však, v čem spatřuje
naplnění důvodů pro podání kasační stížnosti uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., neboť
z celé kasační stížnosti není soudu zřejmé, v čem stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného
rozhodnutí městského soudu, protože stěžovatel toto rozhodnutí po právní stránce vůbec
nezpochybnil. Jediným projevem vůle stěžovatele, ze kterého je patrné, že nesouhlasí
s napadeným rozhodnutím, je podání kasační stížnosti. Tato však neobsahuje žádný stížní
bod, a proto Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích
ust. §109 odst. 3 s. ř. s., kdy žádné pochybení v rozhodnutí Městského soudu v Praze
neshledal. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné zdůraznit,
že není nikterak povinen, ale ani oprávněn, vyhledávat či jakkoliv dovozovat stížní body
za stěžovatele.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
jako důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
dle §109 odst. 1 cit. zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl,
neboť má za to, že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání tohoto rozhodnutí důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Deklarantovi, který měl ve věci úspěch měl, soud přiznal částku 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby a 2 x 75 Kč na náhradu hotových výdajů v souladu s ust. §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
celkem 2150 Kč. K uhrazení této částky byla stanovena přiměřená lhůta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu