ECLI:CZ:NSS:2005:7.AS.40.2004
sp. zn. 7 As 40/2004 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky
Ing. M. K., zastoupené JUDr. Petrem Gracíkem, advokátem se sídlem v Novém Bydžově,
Masarykovo nám. 1144, za účasti Obecního úřadu Vranov nad Dyjí, se sídlem ve Vranově
nad Dyjí, Náměstí 21, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 20. 5. 2004, č. j. 29 Ca 217/2003 – 71,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2004, č. j. 29 Ca 217/2003 – 71,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2004, č. j. 29 Ca 217/2003 - 71, bylo
zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Obecního úřadu Vranov nad Dyjí
ze dne 7. 4. 2002 (správně 7. 4. 2003), č. j. SÚ-51/03-MY. V odůvodnění usnesení krajský
soud uvedl, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek, a proto byla k jeho zaplacení
vyzvána. Na tuto výzvu reagovala tak, že požádala o osvobození od soudních poplatků.
Tuto žádost krajský soud usnesením zamítl s poukazem na to, že je osobou samostatně
podnikající na základě živnostenského oprávnění a samostatně hospodařícím rolníkem,
přičemž tyto skutečnosti v předloženém potvrzení neuvedla. Protože stěžovatelka ani poté,
přes poskytnutí dostatečné lhůty, soudní poplatek nezaplatila, krajský soud následně řízení
zastavil.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka označila postup krajského
soudu za nezákonný, a proto je podle jejího názoru dán důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Z listin, které připojila ke kasační stížnosti, podle stěžovatelky nepochybně
vyplývá skutečnost, že v posledních letech nepodnikala ani jako osoba podnikající na základě
živnostenského oprávnění ani jako samostatně hospodařící rolník. Registr ekonomických
subjektů, ze kterého krajský soud vycházel, je v tomto směru nepřesný, a to i u jejího
manžela, který již rovněž nepodniká. Stěžovatelka nemá jiný příjem kromě starobního
důchodu. Přesto, že v žalobě uvedla bydliště v Ch., její trvalý pobyt je v obci P., kde se také
od jara trvale zdržovala, takže podání o zamítnutí návrhu na osvobození od soudního poplatku
jí nebylo řádně doručeno, když bylo doručováno do Ch.. Proto se nemohla účinně proti němu
bránit a v důsledku toho je nesprávné i usnesení o zastavení řízení. Z těchto důvodů navrhla,
aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila
stěžovatelka v kasační stížnosti, přičemž shledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného
ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka byla usnesením
krajského soudu ze dne 19. 9. 2003, č. j. 29 Ca 217/2003 - 17, vyzvána k zaplacení soudního
poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. V uvedené lhůtě stěžovatelka požádala
o osvobození od soudních poplatků, protože je starobní důchodkyní s důchodem cca 5500 Kč
a jiný příjem nemá. Současně předložila doklad o výši svého důchodu. Tytéž skutečnosti
uvedla v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Krajský soud
po podání žádosti vyzval stěžovatelku k doplnění žaloby a poté si pořídil výpis dat z registru
ekonomických subjektů k 30. 11. 2003 a z registru živnostenského podnikání k 30. 10. 2003,
v nichž jsou stěžovatelka a její manžel zapsáni jako osoby podnikající podle živnostenského
zákona. Na základě těchto podkladů krajský soud usnesením ze dne 13. 2. 2004,
č. j. 29 Ca 217/2003 - 66, návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků zamítl
s odůvodněním, že je osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění, stejně
jako její manžel. V poučení uvedl, že proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky
přípustné. Usnesení bylo stěžovatelce doručováno na adresu Ch., a protože na této adrese
nebyla zastižena, byla jí písemnost uložena dne 3. 3. 2004 na poště. Následně dne 8. 3. 2004 jí
bylo na tutéž adresu doručeno usnesení o nepřiznání odkladného účinku žalobě, které osobně
převzala. Poté bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále
stanoveno jinak. Případy, kdy je kasační stížnost nepřípustná, jsou taxativně stanoveny
v §104 s. ř. s., přičemž z tohoto ustanovení nevyplývá, že by kasační stížnost byla
nepřípustná proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nelze
jej totiž podřadit pod rozhodnutí, jímž se pouze upravuje řízení, protože představuje závažný
zásah do práv účastníka řízení, když zamítnutím žádosti se rozhoduje o významném
procesním právu žalobce být, při splnění zákonem stanovených předpokladů, osvobozen
od soudních poplatků, a stejně tak se nejedná ani o rozhodnutí povahy dočasné,
protože až do zjištění změny poměrů je rozhodnutím trvalým. Ostatní taxativně vyjmenované
případy nepřípustnosti kasační stížnosti nepřicházejí ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o osvobození od soudních poplatků v úvahu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud
poukazuje na svou judikaturu, z níž je zřejmé, že rozhodnutí krajského soudu o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků jsou v řízení o kasační stížnosti přezkoumávána (rozhodnutí
ze dne 12. 2. 2004 č. j. 2 Afs 21/2003 - 57, ze dne 30. 3. 2004 č. j. 1 Afs 5/2003 – 54).
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu osvobozen od soudních poplatků. Účastník může být osvobozen od soudních poplatků
při splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků,
b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku
prostředků. Pokud jde o předpoklad c), musí účastník nejen uvést, v čem spatřuje svůj
nedostatek prostředků, který jej vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit,
ale toto své tvrzení řádně doložit.
V žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatelka uvedla, že se ho domáhá
proto, že jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši asi 5500 Kč a toto své tvrzení
doložila výpisem z účtu. Právní úprava institutu osvobození od soudního poplatku neukládá
soudu povinnost, aby sám vyhledával další skutečnosti, které by měly právní relevanci
při posuzování žádosti, ale pokud tak krajský soud učinil, bylo na místě, aby tak učinil
důsledně a ne jen polovičatě. Zjistil-li, že stěžovatelka, stejně jako její manžel, jsou evidováni
k 30. 11. 2003 v registru ekonomických subjektů a k 30. 10. 2003 v registru živnostenského
podnikání, měl si také ověřit, zda tuto činnost skutečně vykonávají a jaký příjem z ní mají.
Z pouhého zjištění, že stěžovatelka je zapsaná v uvedených registrech, nelze činit žádné
závěry o její materiální situaci. Rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žádosti stěžovatelky
tak bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a tím, že jí poté bylo
odňato právo podat proti němu kasační stížnost, zatížil krajský soud řízení vadou,
která se ve svých důsledcích projevila v napadeném usnesení.
Námitku stěžovatelky, že ji nebylo řádně doručeno usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, když se v Ch. v té době nezdržovala,
považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou, protože několik dnů po uložení zásilky
obsahující předmětné usnesení si stěžovatelka další zásilku obsahující usnesení o nepřiznání
odkladného účinku žalobě na téže adrese osobně převzala.
Další procesní vada, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení
spočívá v tom, že poté, kdy bylo rozhodnuto negativně o žádosti stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků, nebyla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Proto nelze oprávněně
poukazovat na to, že stěžovatelce byla poskytnuta dostatečná lhůta pro zaplacení soudního
poplatku. Navíc do doby než byla vyřešena otázka zaplacení soudního poplatku, nebyl důvod,
aby krajský soud činil jakékoliv další procesní úkony, v daném případě se jednalo o výzvu
k doplnění žaloby.
V dalším řízení krajský soud znovu vyzve stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku
s tím, že tato má možnost opět požádat o osvobození, pokud doloží, že nemá dostatečné
prostředky.
Proto s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a vrátil věc k dalšímu
řízení. V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud podle odst. 2 citovaného ustanovení
i o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto zrušovacím rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu