ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.104.2005
sp. zn. 7 Azs 104/2005 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelek
a) Z. S., b) nezletilé S. S., zastoupených JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou
se sídlem Varnsdorf V., Pražská 2951, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7,
Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. 10. 2004, č. j. 24 Az 1037/2003 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátce JUDr. Michaele Pretschové se nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 10. 2004, č. j. 24 Az 1037/2003 - 43,
zamítl žalobu stěžovatelek proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 10. 2. 2003, č. j. OAM-436/VL-19-08-2003, kterým bylo rozhodnuto o neudělení azylu
stěžovatelkám podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestovaní
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatelky podaly proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti namítaly, že krajský soud
se nevypořádal se žalobními body uvedenými v žalobě a jejich doplněních. Stěžovatelky
se obávají návratu do země původu a mají za to, že splňují podmínky pro udělení azylu podle
§12 zákona o azylu, resp. minimálně jsou u nich dány tzv. překážky vycestování podle §91
zákona o azylu. Mají za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku spočívající
v tom, zda splňují důvody pro udělení azylu a rovněž otázku, zda ve správním řízení nedošlo
k porušení pravidel pro jeho vedení. V závěru kasační stížnosti stěžovatelky uvedly, že další
skutečnosti a podrobnosti, pro které podávají kasační stížnost, budou doplněny. Z uvedených
důvodů navrhly, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Protože kasační stížnost měla vady spočívající v tom, že neměla zákonem předepsané
náležitosti, byly stěžovatelky usnesením krajského soudu ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 24 Az 1037/2003 - 66, vyzvány, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení
doplnily kasační stížnost tak, že uvedou konkrétní důvody, pro něž je rozhodnutí krajského
soudu napadáno. Krajský soud stěžovatelky rovněž poučil, že nebudou-li výše uvedené
nedostatky přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě odstraněny, kasační stížnost bude odmítnuta.
Toto usnesení bylo právní zástupkyni stěžovatelek doručeno dne 4. 7. 2005. Stěžovatelky
však ani v prodloužené lhůtě kasační stížnost požadovaným způsobem nedoplnily.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
Stěžovatelky sice v kasační stížnosti výslovně uvedly, že kasační stížnost podávají
z důvodů nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem a rovněž otázky,
zda v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení pravidel pro vedení správního řízení,
ale žádným způsobem nespecifikovaly a nekonkretizovaly, v čem tyto namítané vady spatřují.
Stěžovatelky tak pouze v obecné rovině namítaly, že se krajský soud nevypořádal s žalobními
body, a že mají za to, že splňují podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
resp. minimálně jsou u nich dány tzv. překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, aniž
by ke svým tvrzením uvedly konkrétní argumentaci. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že si stěžovatelky její nedostatečnosti byly vědomy, když uvedly, že další skutečnosti
a podrobnosti budou doplněny.
Skutečnost, že podání neobsahuje zákonem požadované náležitosti, brání věcnému
vyřízení kasační stížnosti. S ohledem na to, že stěžovatelky ani na výzvu soudu nedoplnily
důvody kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud jejich kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, protože nejsou splněny podmínky řízení
a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn.
O stěžovatelkami podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatelek odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovená zástupkyně neuvedla, jaké úkony v tomto řízení vykonala, a ani
z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by vykonala nějaký úkon právní služby, za který
náleží odměna dle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyně
stěžovatelek dokonce ani na výzvu soudu nedoplnila kasační stížnost o konkrétní důvody,
pro něž je rozhodnutí krajského soudu napadáno, a to i přesto, že byla soudem poučena o tom,
že nebudou-li uvedené nedostatky odstraněny, kasační stížnost bude odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu