ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.151.2005
sp. zn. 7 Azs 151/2005 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky O. Ch., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni,
Na Jíkalce 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2004,
č. j. 14 Az 178/2004 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2004,
č. j. 14 Az 178/2004 – 24, byla odmítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 29. 1. 2004, č. j. OAM -4183/VL-18-K04-2003,
jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelce podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto,
že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podaná žaloba neměla základní náležitosti,
když postrádala označení výroků rozhodnutí, které stěžovatelka napadá, žalobní body, z nichž
musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné, a návrh výroku rozsudku. Nejsou tedy splněny tyto
podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný, a proto nelze v řízení pokračovat.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť má za to, že napadené rozhodnutí bylo
vydáno v rozporu s §37 odst. 5 s. ř. s., když vydání tohoto rozhodnutí měla předcházet výzva
předsedy senátu k odstranění vad s poskytnutím lhůty. Stěžovatelka v průběhu řízení
o své žalobě neobdržela od krajského soudu v předmětné věci žádnou výzvu k odstranění
vad své žaloby a nebyla ani poučena o možnosti odmítnout její žalobu pro neodstranění
vad. Tím, že se krajský soud nepokusil stěžovatelce doručit výzvu k odstranění vad žaloby,
bylo porušeno její právo domáhat se svých práv u soudu. Je třeba brát na zřetel také
tu skutečnost, že stěžovatelka je cizinkou, která nezná právní řád České republiky, a tím spíš
by se jí ze strany soudu mělo dostat pomoci, a to i pokud jde o poučení o náležitostech
příslušné žaloby. Proto se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného usnesení a přiznání
kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze soudního spisu vyplývá, že dne 24. 2. 2004 byla krajskému soudu doručena žaloba
proti rozhodnutí ministerstva ze dne 29. 1. 2004, č. j. OAM-4183/VL-18-K04-2003. V žalobě
stěžovatelka uvedla, že bydlela v blízkosti Černobylu, měla závažné zdravotní problémy
a navíc se bála počít dítě. Také se obávala svého otčíma a jeho přátel, kteří ji fyzicky
napadali. Bála se o svůj život a na Ukrajinu se chtěla vrátit až v pozdějších letech. Na státní
úřady se neobrátila, neboť se obávala pomsty z jejich strany, neboť tyto jsou zkorumpované
a její otčím pracoval u policie. O možnosti požádat o udělení azylu vůbec nevěděla, bydlela
u kamarádky, která jí poskytovala léky. Na Ukrajině léčení stojí moc peněz a je pro
stěžovatelku téměř nedostupné. Proto později požádala o azyl, aby se mohla doléčit. Nevěří
své vládě, že jí bude zajištěna ochrana, mocenské orgány jsou zkorumpované a všeho
schopné. Závěrem stěžovatelka uvedla, že žádá o udělení azylu z humanitárních důvodů,
neboť z uvedených důvodů trpí závažnými psychickými poruchami. Hlavním motivem její
žádosti je skutečnost, že se nemůže vrátit na Ukrajinu, kde jí hrozí ponižující zacházení
a má obavu o zdraví a život. Prosí o přezkoumání všech okolností svého případu.
Podle §37 odst. 3 věta první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Podle
§71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba obsahovat kromě obecných náležitostí podání a) označení
napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob
na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce
napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy
k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že přezkumné řízení ve správním soudnictví
je ovládáno přísnou dispoziční zásadou. Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat
další náležitosti taxativně uvedené v §71 odst. 1 s. ř. s. V předmětné věci však žaloba
neobsahovala označení výroků rozhodnutí, které stěžovatelka napadá, žalobní body a návrh
výroku rozsudku. Stěžovatelka v ní pouze v obecné rovině konstatovala důvody své žádosti
o udělení azylu, aniž by uvedla, v čem spatřuje nezákonnost správního rozhodnutí, resp. aniž
by vůbec namítala jeho nezákonnost. V případě, že žaloba neobsahuje žádný žalobní
bod, může být tento nedostatek odstraněn pouze ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z ustanovení §71 odst. 2 věta druhá s. ř. s. Krajský soud po uplynutí lhůty stanovené
v citovaném ustanovení není povinen vyzývat žalobce k odstranění vad podání ve smyslu
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně
odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, která pro toto řízení platí.
Ostatně v tomto smyslu již Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval (viz rozsudky ze dne
23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40 a ze dne 27. 2. 2004, č.j. 4 Azs 3/2004 - 48).
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se krajský soud napadeným
usnesením nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., když
žalobu stěžovatelky podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž ji předtím
vyzval k odstranění nedostatku podmínky řízení, neboť po marném uplynutí lhůty k podání
žaloby, v daném případě 18. 4. 2004, se absentující žalobní body stávají neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení a tato vada brání meritornímu přezkoumání žalobou
napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu