ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.188.2005
sp. zn. 7 Azs 188/2005 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele N. D. H.,
zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 161,
za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7,
Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 4. 4. 2005, č. j. 14 Az 568/2003 - 21,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní
orgán“), ze dne 27. 10. 2003, č. j. OAM-4232/VL-18-C10-2003, nebyl stěžovateli udělen azyl
dle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a současně bylo
rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že důvody tvrzené stěžovatelem
nelze podřadit pod žádné ze skutečností, které by dle zákona o azylu odůvodňovaly udělení
azylu.
Podáním ze dne 8. 8. 2005, označeným jako „Zpětvzetí kasační stížnosti“, doručeným
Krajskému soudu v Ústí nad Labem téhož dne, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu
doručeno dne 16. 8. 2005, vzal stěžovatel svoji kasační stížnost proti výše uvedenému
rozhodnutí v plném rozsahu zpět.
Podle ust. §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), soud usnesením zastaví řízení, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu
toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dle citovaného ustanovení
s. ř. s. řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta. Dle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li však navrhovatel
podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení
navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem
k okolnosti, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel vzal svoji kasační stížnost zpět
pro pozdější chování správního orgánu nebo že by byl uspokojen, postupoval Nejvyšší
správní soud podle věty první citovaného ustanovení a náhradu nákladů řízení nepřiznal
žádnému z účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu