ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.22.2005
sp. zn. 7 Azs 22/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelek
a) N. Y., b) nezl. O. Y., zastoupené zákonnou zástupkyní stěžovatelkou a), obě státní
příslušnice Ukrajiny, zastoupené Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem v Hradci
Králové, Velké náměstí 135/19, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
22. 10. 2004, č. j. 30 Az 142/2003 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2004,
č. j. 30 Az 142/2003 – 22, byla zamítnuta žaloba stěžovatelek proti rozhodnutí ministra vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 5. 5. 2003, č. j. OAM-1406/AŘ-2002, kterým byl zamítnut
rozklad stěžovatelek a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 11. 2001,
č. j. OAM-1406/VL-14-OL3-2001, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelkám
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelky nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že z obsahu
spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelka a) opustila vlast z osobních a ekonomických
důvodů a o udělení azylu požádala z důvodu legalizace pobytu. Česká republika
je pro stěžovatelky cílovým státem, kde chce stěžovatelka a) pracovat. Podle názoru krajského
soudu důvody, které stěžovatelka a) uvedla, nelze podřadit pod žádný z důvodů pro udělení
azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. U stěžovatelek není dán ani důvod pro udělení azylu
podle §13 zákona o azylu. Ministerstvo mělo dostatek podkladů pro rozhodnutí podle §14
zákona o azylu a posoudilo neudělení azylu podle tohoto ustanovení v mezích stanovených
zákonem. Z informací o zemi původu a údajů uváděných stěžovatelkou a) nelze ani učinit
závěr, že by náležely k osobám ohroženým skutečnostmi, zakládajícími překážky vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Podle názoru soudu ministerstvo zjistilo dostatečně skutkový
stav pro posouzení neudělení azylu stěžovatelkám, napadené rozhodnutí je v souladu
se zákonem a krajský soud neshledal ani vady správního řízení.
Proti tomuto rozsudku podaly stěžovatelky v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Zejména namítaly, že rozhodnutí krajského
soudu je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť krajský soud se nezabýval žalobními body –
námitkami týkajícími se závažných procesních pochybení ministerstva, tj. porušením
ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dále
namítaly, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemá náležitosti správního rozhodnutí,
neboť není podepsáno oprávněnou osobou. Dále jsou přesvědčeny o tom, že toto rozhodnutí
bylo vyhotoveno osobou, která je na rozhodnutí podepsána pod odrážkou „za správnost“
nikoliv v Praze, jak je uvedeno v záhlaví rozhodnutí, ale v příslušném azylovém středisku
a následně doručeno stěžovatelkám, aniž by samo rozhodnutí bylo mezitím zasláno do Prahy,
kde by jej stvrdil svým podpisem jako osoba oprávněná PhDr. T. H., ředitel odboru azylové a
migrační politiky. Z uvedeného plyne, že ve chvíli, kdy bylo rozhodnutí předáno
stěžovatelkám, nebylo toto rozhodnutí správního orgánu ještě podepsáno oprávněnou osobou
a ministerstvo tak v rozhodné době dosud neprojevilo svou vůli řádným a dostatečným
způsobem. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy nemohlo být a ani nebylo v době
předání stěžovatelkám rozhodnutím, které by bylo bezvadné, respektive prosto závažných
vad, které by mohly způsobit jeho nezákonnost. Proto se domáhaly zrušení napadeného
rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost,
neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání
a výpovědi stěžovatelky a) učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. K obsahu
kasační stížnosti konstatovalo, že jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 1. 2004, č. j. 2 Azs 64/2003 - 58, absence podpisu oprávněné osoby na správním
rozhodnutí doručeném žadatelkám o azyl nezakládá nicotnost tohoto rozhodnutí,
neboť součástí správního spisu je vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou
osobou, a je i jinak bezvadné. Rozhodnutí o neudělení azylu stěžovatelkám bylo vydáno zcela
podle právních předpisů a procesně správným způsobem. Z výše uvedených důvodů navrhlo
zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnily
stěžovatelky v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Námitku stěžovatelek, že se krajský soud vůbec nezabýval porušením správního řádu
ze strany ministerstva, považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Stěžovatelky v žalobě
namítaly, že se ministerstvo při svém rozhodování jejich žádostí o udělení azylu nezabývalo
odpovědně a svědomitě, nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistilo přesně a úplně
skutkový stav věci, neopatřilo si potřebné podklady pro rozhodnutí, čímž porušilo §3 odst. 3
a 4 a §32 odst. 1 správního řádu, ale toto své obecné tvrzení nijak nekonkretizovaly.
Stěžovatelky tak pouze v obecné rovině namítaly nezákonnost správního rozhodnutí,
aniž by ke svým tvrzením o porušení citovaných ustanovení uvedly konkrétní argumentaci.
Protože krajský soud je v souladu s §75 odst. 2 s. ř. s. vázán jak rozsahem žaloby, tak jejími
důvody, přezkoumal napadené správní rozhodnutí v rozsahu vymezeném v žalobě a dospěl
k závěru, že ministerstvo zjistilo dostatečně skutkový stav pro posouzení udělení azylu,
napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem a že nebyly shledány ani vady správního řízení.
Krajský soud tedy zcela správně přezkoumal žalobou napadené správní rozhodnutí pouze
z hlediska, zda ministerstvo zjistilo přesně a úplně skutečný stav věci a zda mělo dostatek
podkladů pro své rozhodnutí, aniž by se musel, s ohledem na způsob formulace žalobního
bodu, těmito podklady věcně zabývat.
Pokud stěžovatelky namítaly, že rozhodnutí ministerstva nemá náležitosti správního
rozhodnutí, neboť není podepsáno oprávněnou osobou a bylo vydáno zcela bez jejího vědomí,
je v této části kasační stížnost nepřípustná, neboť se opírá o důvody, které stěžovatelky
neuplatnily v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohly (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkami podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelky v řízení úspěch neměly,
proto nemají právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu