ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.261.2005
sp. zn. 7 Azs 261/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Annou Belkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8,
Lindavská 785, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 41 Az 24/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna se advokátce JUDr. Anně Belkové nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 1. 2005, č. j. 41 Az 24/2004 - 21, odmítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 5. 2004,
č. j. OAM-21/CU-09-09-2004, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl,
že napadá rozhodnutí ministerstva v celém rozsahu pro jeho nezákonnost způsobenou
tím, že ministerstvo nezjistilo přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí
a v důsledku toho i nesprávně právně posoudilo žádost o azyl, dále že důkazy, které
si ministerstvo opatřilo pro rozhodnutí, nebyly úplné a nemohlo tedy správně usuzovat
na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět, a že rozhodnutí
nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem
pro ně, čímž byly porušeny §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Svá tvrzení odůvodnil odvoláním
se na názor uvedený v čl. 53 a 43 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě (dále
jen „Příručka“). Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění
podmínek řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně
projednána.
Protože kasační stížnost měla vady spočívající v tom, že neměla zákonem předepsané
náležitosti, byl stěžovatel usnesením krajského soudu ze dne 24. 8. 2005,
č. j. 41 Az 24/2004 – 45, vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení prostřednictvím ustanoveného zástupce doplnil kasační stížnost tak, že uvede
důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s. Současně ho poučil, že nebude-li tento
nedostatek v uvedené lhůtě odstraněn, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo
právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 30. 8. 2005. Ve stanovené lhůtě právní
zástupkyně stěžovatele nereagovala a kasační stížnost požadovaným způsobem nedoplnila.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně uvedl, že kasační stížnost podává
z důvodu nezákonnosti správního rozhodnutí, ale žádným způsobem tyto důvody
nespecifikoval a nekonkretizoval. Pouze v obecné rovině namítal, že ministerstvo
při projednávání jeho žádosti o azyl porušilo §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46
správního řádu a odvolal se na čl. 53 a 43 Příručky, aniž by ke svým tvrzením uvedl konkrétní
argumentaci. Bez bližší konkretizace však nelze stěžovatelem uvedené důvody podřadit
pod žádný z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. V této souvislosti Nejvyšší správní soud
poukazuje i na tu skutečnost, že napadeným usnesením byla žaloba stěžovatele odmítnuta,
a proto by mohl Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí přezkoumat pouze z hlediska jeho
zákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Skutečnost, že podání neobsahuje zákonem požadované náležitosti, brání věcnému
vyřízení kasační stížnosti. S ohledem na to, že stěžovatel ani na výzvu soudu nedoplnil
důvody kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, protože nejsou splněny podmínky řízení a tento
nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který
mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát. V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatele odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť nesdělila soudu, jaké úkony v tomto řízení vykonala, a ani z obsahu
soudního spisu nevyplývá, že by vykonala nějaký úkon právní služby, za který náleží odměna
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyně stěžovatele
dokonce ani na výzvu soudu nedoplnila kasační stížnost o konkrétní důvody, pro něž je
rozhodnutí krajského soudu napadáno, a to i přesto, že byla soudem poučena
o tom, že nebude-li uvedený nedostatek odstraněn, kasační stížnost bude odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu