ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.71.2005
sp. zn. 7 Azs 71/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, nad Štolou 3, za účasti S. M.,
zastoupeného JUDr. Martou Ježdíkovou, advokátkou, se sídlem v Liberci,
Valdštejnská 381/6, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 59 Az 465/2003 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se ve vztahu k prvnímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 59 Az 465/2003 - 39, zamítá.
II. Výrok třetí rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2004,
č. j. 59 Az 465/2003 - 39, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí
nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 12. 2004,
č. j. 9 Az 465/2003 - 39, ve výroku I. zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra
č. j. OAM-1358/VL-10-P19-2000 ze dne 8. 9. 2003 pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu
řízení, ve výroku II. přiznal právní zástupkyni S. M. (dále jen „účastník“), JUDr. Martě
Ježdíkové odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2150 Kč a ve výroku III. uložil
stěžovateli povinnost uhradit státu na nákladech řízení částku 2150 Kč na účet Krajského
soudu v Ústí nad Labem do 15 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku krajský
soud uvedl, že skutkový stav zjištěný stěžovatelem v průběhu správního řízení vyžaduje
zásadní doplnění. Stěžovatel dospěl k závěru, že důvodem žádosti účastníka o azyl jsou
problémy s prodloužením cestovního pasu a nejistota ohledně státního občanství, zatímco
účastník tvrdí, že je státním občanem Etiopie, svým občanstvím si je zcela jist, o azyl žádá,
neboť mu je orgány země původu jeho státní občanství upíráno. Právě skutečnost,
zda je účastník státním občanem Etiopie stěžovatel v průběhu řízení nezjistil. Účastník
požádal na Etiopském velvyslanectví v Rakousku o prodloužení cestovního pasu, pas mu byl
zastupitelským úřadem Etiopie vrácen bez prodloužení s tím, že není občanem Etiopie.
Do pasu byl vložen neoficiální lístek, na kterém bylo zpochybňováno jeho občanství, protože
se narodil v Eritrei. Žádné oficiální rozhodnutí nebo doklad však účastník neobdržel. Pokud
byl účastník etiopského občanství zbaven, musí stěžovatel zkoumat, zda byl ze strany státních
orgánů Etiopie vystaven jednání uvedenému v §12 zákona o azylu nebo zda šlo o jednání,
kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození v Eritreji. Pokud stěžovatel
neudělí účastníkovi azyl, musí vyloučit, že byl zbaven státního občanství jednáním státních
orgánů uvedeným v §12 zákona o azylu. K tomu musí mít zjištěno, že účastník není občanem
Etiopie. S ohledem na to, že v průběhu správního řízení nebyla vyřešena základní otázka
rozhodná pro další posouzení případu, krajský soud se podrobněji nezabýval konkrétními
žalobními námitkami účastníka. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil krajský soud
ustanovením §60 odst. 4 s. ř. s., podle něhož má stát proti neúspěšnému účastníku řízení
nárok na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních
poplatků.
Proti výrokům I. a III. rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě
kasační stížnost, jejíž důvod spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Ve vztahu výroku I.
stěžovatel namítal, že se podrobně zabýval otázkou státního občanství účastníka, přičemž
zkoumal, jak jím uvedené údaje, tak i informace získané z relevantních zpráv o zemi původu.
Navíc se dotazoval i ministerstva zahraničních věcí a českého zastupitelského úřadu v Etiopii.
Výtku soudu, že byl-li účastník svého etiopského občanství zbaven, musí zkoumat,
zda byl ze strany státních orgánů Etiopie vystaven jednání uvedenému v §12 zákona o azylu
nebo zda šlo o jednání, kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození
v Eritreji, pokládá za neopodstatněnou, neboť žádný z taxativně vymezených důvodů udělení
azylu podle §12 zákona o azylu se na případné odnětí státního občanství nevztahuje. Účastník
přitom ani nedoložil, že mu zastupitelský úřad Etiopie odmítl prodloužit cestovní doklad
a ani se sám nedovolával udělení azylu z důvodu pronásledování či odůvodněného strachu
z pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu. Stěžovatel není oprávněn se na případ
účastníka dotazovat zastupitelského úřadu jeho země původu, neboť musí dbát na ochranu
jeho osobních údajů, zvláště ve vztahu k zemi, před jejímž jednáním žádá účastník Českou
republiku o mezinárodněprávní ochranu formou azylu. Stěžovatel se domnívá, že případ
účastníka posoudil řádně a neshledal u něj existenci žádné skutečnosti, která by se dala
podřadit pod ustanovení §12 zákona o azylu. Ustanovení §13 zákona o azylu se na účastníka
nevztahuje a nebyl u něj zjištěn ani žádný zvláštního zřetele hodný důvod udělení azylu podle
§14 zákona o azylu. Ve vztahu k výroku III. stěžovatel namítal, že postup krajského soudu
je nezákonný, protože podle §11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
je od soudního poplatku osvobozena Česká republika a státní fondy. Ustanovení §12 odst. 1
písm. h) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy
České republiky, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že ministerstvo vnitra je ústředním
orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro cestovní doklady, povolování pobytu
cizinců a postavení uprchlíků. V řízení před krajským soudem ve správních věcech není
povinné zastoupení advokátem. Pokud soud ustanoví zástupce, jímž může být advokát, nese
hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Krajský
soud tedy nemůže uložit stěžovateli, aby státu uhradil náklady řízení, neboť ministerstvo
je jako ústřední orgán státní správy od soudního poplatku osvobozeno, čímž je naplněno
ustanovení §60 odst. 4 s. ř. s.
Účastník ve vyjádření projevil nesouhlas s konstatováními stěžovatele v kasační
stížnosti. Uvedl, že informace, které stěžovatel označuje jako podklad svého rozhodnutí,
tj. zpráva Ministerstva zahraničních věcí a sdělení českého zastupitelského úřadu v Etiopii,
jsou informacemi vágními, jež poskytují pouze domněnky těchto úřadů o tom, jaká by situace
účastníka případně mohla být, a nemohou tedy postačit pro vyvrácení odůvodněnosti jeho
obav v případě nuceného návratu do země původu. Účastník dále vyjádřil nesouhlas
s názorem stěžovatele, že fakt, že mu bylo odebráno státní občanství, není skutečností azylově
relevantní, a rovněž, že se nedovolával udělení azylu z důvodu pronásledování nebo
odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu. Účastník
uvedl, že jestliže mu jediný státní úřad Etiopie, se kterým byl v kontaktu, odmítl prodloužit
platnost cestovního dokladu, bez kterého nemůže jako cizinec pobývat mimo zemi původu,
je toto jednání zcela zřejmě odmítnutím ochrany země státní příslušnosti a jako takové
jej měl při posuzování jeho žádosti o azyl stěžovatel posoudit. Proto navrhl zamítnutí kasační
stížnosti pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel
uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Jak již bylo judikováno, například v rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 10. 6. 1994, č. j. 6 A 636/93 - 26, je jedním ze základních předpokladů pro rozhodnutí
o přiznání statusu uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb. o uprchlících správné zjištění,
jakou státní příslušnost žadatel má.
Pokud tedy krajský soud usoudil, že skutkový stav zjištěný stěžovatelem v průběhu
správního řízení vyžaduje zásadní doplnění, rozhodně nepochybil a věc posoudil po skutkové
i právní stránce zcela správně. Stěžovatel totiž v průběhu řízení nezjistil, zda účastník
je státním občanem Etiopie, což ostatně sám konstatoval na několika místech svého
rozhodnutí.
K námitce stěžovatele, že nemusí zkoumat, zda případné zbavení žalobce etiopského
občanství bylo ze strany státních orgánů Etiopie jednáním uvedeným v §12 zákona o azylu
nebo zda šlo o jednání, kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození
v Eritreji, Nejvyšší správní soud konstatuje, že skutečnost, že účastníkovi jako žadateli o azyl
byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti,
například odmítnutí prodloužení cestovního pasu, může představovat odepření ochrany země
původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování a stěžovatel proto
musí tuto skutečnost při posuzování žádosti o azyl posoudit. Pokud stěžovatel rozhodne
o neudělení azylu, musí vyloučit, že účastník byl zbaven státního občanství jednáním státních
orgánů uvedeným v §12 zákona o azylu. Krajský soud napadený rozsudek ve vztahu
k výroku I. řádně odůvodnil a v tomto odůvodnění je dostatečně konkrétně uvedeno, proč
se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.
Jestliže krajský soud uložil stěžovateli povinnost uhradit státu na nákladech řízení
částku 2150 Kč, jako odměnu a náhradu hotových výdajů právní zástupkyni účastníka,
posoudil věc po právní stránce nesprávně. Podle ustanovení §60 odst. 4 s. ř. s. má stát proti
neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník
osvobozen od soudních poplatků. Protože však v daném případě je stěžovatel podle
§11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudních poplatků, nemohl
být ve vztahu k němu aplikován §60 odst. 4 s. ř. s., i když byl v řízení před krajským soudem
neúspěšným účastníkem.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve vztahu k výroku
I. napadený rozsudek jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl a výrok
III. napadeného rozsudku podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
V dalším řízení je krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud podle odst. 2 citovaného ustanovení
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu