ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.102.2005
sp. zn. 8 Azs 102/2005-43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Z. Z.,
zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem v Brně, Joštova 4, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2003,
čj. OAM-3951/VL-19-K04-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2004, čj. 14 Az 258/2004 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 11. 2003, čj. OAM-3951/VL-19-K04-2002,
nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o
azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem; v
souvislosti s námitkami posléze uplatněnými v kasační stížnosti žalobce zejména namítal,
že žalovaný měl zkoumat, zda v jeho případě nejsou dány důvody hodné zvláštního
zřetele pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, když by se po návratu
do země původu ocitl v neřešitelné ekonomické situaci. Krajský soud v Ústí nad Labem
rozsudkem ze dne 27. 10. 2004 žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce
jako důvod své žádosti o azyl uvedl pouze ekonomické důvody, neboť se chtěl lépe
postarat o svou nemocnou matku; v zemi původu neměl sice zaměstnání, ale pracoval na
poli, neměl problémy se uživit; žalovaný podle krajského soudu zcela důvodně rozhodl , že
žalobce nesplňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14
zákona o azylu.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobce (stěžovatel) napadl dne
11. 1. 2005 včasnou kasační stížností; tvrdil, že krajský soud i žalovaný nesprávně
zhodnotili jeho situaci, když dostatečně nevzali v úvahu skutečnost, že se v zemi původu
nebyl schopen ze svých výdělků postarat o svou nemocnou matku. Stěžovatel je
přesvědčen o tom, že jsou u něj dány důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů
ve smyslu ustanovení §14 zákona o azylu. V samostatném podání ze dne 11. 1. 2005
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o
kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na
žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i
opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační
stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska
ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti
bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o
odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v
mezích důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že
kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolával nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to ve vztahu k neudělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Z rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že
žalovaný možnost udělení humanitárního azylu vážil, po posouzení osobní situace
stěžovatele a poměrů v jeho zemi původu však stěžovateli humanitární azyl neudělil.
Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je při splnění zákonné podmínky („případ
hodný zvláštního zřetele“) vydáváno ve sféře volného uvážení příslušného správního
orgánu. Kontrola zákonnosti takového rozhodnutí se proto může odehrát především v
rovině přezkumu dodržení procesních práv stěžovatele a kontrole toho, zda nebyly
překročeny zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nebylo zneužito; takové
rozhodnutí soud tedy přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (§78 odst. 1 s. ř. s.).
Jestliže správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v
jeho zemi, a sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové
rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud sám stěžovatel ve správním řízení ani žádné
zvláštní důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuváděl.
Ekonomické důvody, které byly v žalobním a kasačním řízení tvrzeny jako jediný důvod
pro udělení humanitárního azylu, nevzbuzují v Nejvyšším správním soudu pochybnost o
tom, že správní uvážení žalovaného, které vyústilo v rozhodnutí o neudělení
humanitárního azylu, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu
s pravidly logického posuzování a úsudek žalovaného byl výsledkem řízení provedeného
řádným procesním postupem.
Krajský soud v Ústí nad Labem tedy rozhodl správně; Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. listopadu 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu