ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.113.2005
sp. zn. 8 Azs 113/2005 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Y. L.,
zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou v Praze 2, nám. I. P. Pavlova 3,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2005,
čj. OAM-123/LE-B01-B02-2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, čj. 60 Az 31/2005 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2005, čj. OAM-123/LE-B01-B02-2005.
Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení
azylu podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný
dostatečně zjistil skutkový stav a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítá, že krajský soud řádně nezkoumal, zda jsou dány
podmínky dle §14 zákona o azylu, tedy podmínky zvláštního zřetele hodné pro to,
aby žadateli byl azyl udělen. Dále namítá, že krajský soud řádně nezdůvodnil,
proč důvody, které uvedl žalobce ve své žádosti (obava z návratu, pronásledování
stěžovatelovy matky za cvičení Falun Gong), nemohou být považovány za důvody
hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, a pouze konstatoval závěry,
ke kterým došel žalovaný; rozhodnutí krajského soudu je tedy nepřezkoumatelné.
Závěrem požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jak jeho rozhodnutí
ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu
s právními předpisy. Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání
a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní
mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2,3 s. ř. s.).
Z ustanovení §16 zákona o azylu vyplývá, že pokud v řízení o žádosti o udělení
azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v §16 odst. 1 zákona o azylu,
pak správní orgán bez dalšího žádost zamítne jako zjevně nedůvodnou. Rozhodne
tedy ve věci konečným způsobem, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Závěr o neexistenci důvodů pro udělení
azylu podle §12 citovaného zákona je přitom určující pro rozhodování o případném
udělení azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu. Při zamítnutí žádosti podle §16
zákona o azylu, bez zjišťování ne/existence azylově relevantních důvodů je tedy
rozhodování o udělení či neudělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona
o azylu pojmově vyloučeno a souběžná existence těchto výroků by byla v logickém
rozporu. Nejvyšší správní soud již v minulosti shodně judikoval, viz např. rozhodnutí
ze dne 15. 10. 2003, čj. 1 Azs 8/2003 - 90, rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004,
čj. 4 Azs 35/2003 - 71 či rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130,
publikované pod č. 244/2003 Sb. NSS.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel vstoupil na území České republiky
nelegálně buď koncem roku 2003, nebo začátkem roku 2004, a rovněž nelegálně
zde pobýval až do 28. 1. 2005, kdy byl Policií ČR zadržen a umístěn do ZZC. Stěžovatel
sám uvedl, že po celou dobu se mohl volně a svobodně pohybovat. Této možnosti však
nevyužil pro podání žádosti o udělení azylu a tuto žádost podal až poté, co s ním bylo
zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění. Sdělil, že o azyl žádá z obav před vrácením
do Číny, při odchodu z Číny přitom nezamýšlel požádat o azyl.
Stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu
vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu již dříve, což sám při pohovoru k žádosti
o udělení azylu potvrdil. Žalovaný tedy důvodně rozhodl o zamítnutí žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. V takovéto situaci
pak žalovaný o udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu rozhodovat neměl
a ani nemohl.
Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly
najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.),
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl, jak ve výroku shora uvedeno
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu