ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.102.2005
sp. zn. Konf 102/2005-7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr.
Petr Příhoda, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 na rozhodnutí sporu o pravomoc
mezi ním a Nejvyšším správním soudem, za účasti žalobce D. T. A., zastoupeného JUDr.
Karlem Čermákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, a žalovaného D. H.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Rottem, advokátem se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 12,
ve věci žaloby o výmaz ochranné známky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod
sp. zn. 14 C 125/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 1. 11. 2001, č. O-154638, ve věci výmazu
kombinované ochranné známky ve znění „t. f. t.“ z rejstříku ochranných
známek, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. dubna 2003, čj. 7 A
1/2002-51, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 8. 2005 navrhl Obvodní
soud pro Prahu 6, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc podle §1 odst. 1 písm.
b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl
mezi ním a Nejvyšším správním soudem, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6
pod sp. zn. 14 C 125/2003.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Úřad průmyslového vlastnictví (dále Úřad) rozhodnutím ze dne 17. října 2000, zn.
O-154638, zamítl návrh na výmaz ve výroku označené kombinované ochranné známky s
odkazem na ustanovení §25 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, a
rozhodl, že složená kauce ve výši 2500 Kč se navrhovateli nevrací.
Žalobce jako navrhovatel výmazu podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, o němž
rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím ve výroku označeným tak, že podle §59 odst. 2
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, se rozklad zamítá
a napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz uvedené ochranné známky se
potvrzuje, a že složená kauce ve výši 2500 Kč se nevrací.
Žalobce napadl toto rozhodnutí předsedy Úřadu dne 3. 1. 2002 žalobou ve správním
soudnictví (§247 a násl. o. s. ř. ve znění tehdy účinném) u Vrchního soudu v Praze, kde
byla věc zapsána pod sp. zn. 7 A 1/2002. Vrchní soud však řízení do konce roku 2002
nedokončil a neskončenou věc převzal k dalšímu řízení nově zřízený Nejvyšší správní
soud (§132 soudního řádu správního).
Nejvyšší správní soud pak - již podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2003 - o
původní správní žalobě věcně nerozhodl a usnesením ze dne 16. 4. 2003 ji pod čj. 7 A
1/2002-51 odmítl s poukazem na ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. K vlastním důvodům
tohoto rozhodnutí viz dále; poučil současně žalobce o tom, že může ve věci do jednoho
měsíce od právní moci usnesení podat v téže věci žalobu podle části páté občanského
soudního řádu (ve znění účinném po datu 1. 1. 2003) k místně příslušnému okresnímu
soudu, a o tom, že při dodržení této lhůty mu zůstávají účinky dosud učiněných
procesních úkonů zachovány.
Žalobce - řídě se tímto poučením - podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu, jíž
se domáhá rozhodnutí, že česká část mezinárodní ochranné známky „t. f. t.“, se
vymazává z rejstříku ochranných známek, a to v celém rozsahu.
Obvodní soud pro Prahu 6 poté podal zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh.
Popřel v něm svoji příslušnost a dovodil, že jde o věc veřejnoprávní, nikoli
soukromoprávní, jak předpokládá ustanovení §244 odst. 1 o. s. ř. Navrhl proto zrušení
označeného usnesení Nejvyššího správního soudu.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Právní institut ochranné známky se vyvinul z hospodářské potřeby výrobce nebo
obchodníka dosáhnout toho, aby právě jeho zboží (služby) zájemci kupovali nebo si
opatřovali a aby toto zboží nebylo zaměňováno s produkcí konkurence. Opatření zboží
značkou výrobce nebo obchodníka nemá ovšem smysl bez toho, že tu bude dána záruka,
že někdo jiný nemůže takovou značku použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však
může poskytnout jen vrchnostenská autorita (veřejná moc). Dnešní podoba průmyslových
práv se ostatně vyvinula ze středověkých panovnických nebo vrchnostenských privilegií.
Je třeba dodat, že vznik ochranné známky zajisté reflektuje (také) soukromý zájem
jejího budoucího majitele, například proto, že po svém vzniku se známka může stát
předmětem právního obchodu a její existence má pro jejího vlastníka hospodářský smysl,
nicméně samotné udělení práva průmyslového vlastnictví nijak neztratilo svůj původní
charakter veřejnoprávního privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu
veřejném. Tím je zájem zákazníků či konzumentů zboží a služeb a jejich ochrany před
napodobováním, falšováním známek nebo jejich zneužíváním.
V dnešních podmínkách stát může stanovit podmínky, za kterých se smí uchazeč
domoci kladného rozhodnutí správního úřadu. Úřad musí sice ochrannou známku zapsat
do (veřejného) rejstříku (registrovat), ale musí také přihlášku zamítnout, nejsou-li splněny
zákonné podmínky registrace, případně při splnění zákonných podmínek musí známku
z rejstříku vymazat.
Právní vztah, který se takovým řízením a rozhodnutím řeší, vzniká mezi
přihlašovatelem (při výmazu mezi majitelem známky) a správním úřadem. Takový vztah je
vztahem mocenským (v jiné terminologii vertikálním, vrchnostenským); nejde o vztah
občanskoprávní (§7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové vztahy při vrchnostenském
autoritativním rozhodování mezi úřadem a stranou nevznikají.
Registrací ochranné známky (nebo jejím výmazem) se naprosto neupravují vztahy
mezi podnikateli, nic takového předmětem řízení o registraci (výmazu) není a nemůže být.
Jediný vztah, který se tu registrací upravuje, je vztah mezi tím, kdo o registraci žádá (resp.
tím, kdo má známku zapsánu), a Úřadem, který o registraci (výmazu) rozhoduje.
Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky a
zda tedy má nebo nemá vzniknout nehmotný statek (ochranná známka), resp. zda má
tento status zaniknout (výmaz). Výsledkem řízení je pak vznik (registrace) známky nebo
její výmaz; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy mezi podnikateli při podnikání (a kdy a
jaké), je naprosto nejisté (u některých typů známek, např. obranných nebo zásobních, lze
dokonce předpokládat, že takové vztahy záměrně ani vzniknout nemají) a registrační akt
se o tom nijak nevyjadřuje (a při výmazu registrované známky nijak do té doby vzniklé
soukromoprávní vztahy neupravuje).
Sama registrace (výmaz) známky není soukromoprávní věc a je nerozhodné, že
registrací (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky. Žádná soukromá
osoba, se kterou je přihlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže registraci udělit
ani mu nemůže známku vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má
zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt.
Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádného svého
soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozhodoval podle
zákona.
Na tom, co bylo právě uvedeno, nic nemění ani to, že v posuzované věci řízení (a
později i řízení před soudem) iniciovala osoba třetí (majitel známky s dřívější prioritou,
navrhovatel výmazu). Podstatou věci je námitka, že nemělo být uděleno veřejné
subjektivní právo (registrace) majiteli známky, protože tomu brání jiné veřejné subjektivní
právo dříve vzniklé (registrace dřívější známky navrhovatele výmazu). To, že se celá věc
navenek představuje při zběžném nahlédnutí jako soukromý spor mezi dvěma majiteli
známek, ještě z takového sporu nečiní věc soukromoprávní. Stále jde o řízení vyvolané
k tomu legitimovaným subjektem, který tvrdí, že Úřad neměl pozdější známku registrovat,
neboť tomu brání lepší veřejné subjektivní právo navrhovatele výmazu. Situace je tu
obdobná jako u námitky souseda proti stavbě rodinného domu, tvrdící, že pozemek, na
kterém se staví nebo stavět má, není k tomu územním plánem určen. I zde zpravidla bude
v pozadí nebo jevově spor mezi dvěma osobami soukromého práva, ale žaloba souseda
proti vydanému stavebnímu povolení nebude žalobou ve věci soukromoprávní.
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že rozhodnutí, předpokládaná
jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví, přesně rozlišují, která
rozhodnutí ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve
věci patentů jsou v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na
patent, stanovení výše odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě
poskytnutí nucené licence, porušení práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci
Úřadu. I takovéto rozdělení – navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil
mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho,
že by taková povinnost byla soudem uložena Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není
účastníkem řízení – představovalo pro zvláštní senát jen další podpůrný argument pro
toto usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o výmazu kombinované
ochranné známky ve výroku označené náleží soudu ve správním soudnictví.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle §5 odst. 3 téhož
zákona usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla pravomoc tohoto soudu popřena,
a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu