ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.2.2003:15
sp. zn. Konf 2/2003-15
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr.
Petr Příhoda, o návrhu Ministerstva financí ČR - Generálního ředitelství cel, se sídlem v
Praze 4, Budějovická 7, na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Ministerstvem financí -
Generálním ředitelstvím cel a Krajským soudem v Plzni, za účasti žalobce Celního úřadu
v Sokolově, se sídlem v Sokolově, U Divadla 27, a žalovaného Ing. J. H., správce
konkursní podstaty D., spol. s r. o., ve věci žaloby o určení existence pohledávky,
vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 996/95,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené původně u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 996/95, o určení existence
pohledávky ve výši 1 512 249 Kč, je soud.
II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2000, čj. 22 Cm
996/95-38, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 1999, čj.
13 Cmo 63/97-32, se zrušují.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 15. 8. 2001 se obrátilo
Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel na tento soud s návrhem na řešení
sporu o pravomoc podle ustanovení §8a o. s. ř., ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002
(kompetenčního sporu), který vznikl mezi ním a Krajským soudem v Plzni ve věci
posledně uvedeného soudu, u něhož napadla incidenční žaloba žalobce Celního úřadu
Sokolov, proti žalovanému Ing. J. H., správci konkursní podstaty úpadce D., spol. s r. o.,
o určení pravosti pohledávky ve výši 1 512 249 Kč. Řízení u Vrchního soudu v Praze
nebylo do 31. 12. 2002 skončeno.
Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze vzniklý spor o
pravomoc nerozhodl do dne účinnosti tohoto zákona, řízení ve smyslu §6 zákona č.
131/2002 Sb. převzal k dokončení zvláštní senát podle tohoto zákona zřízený.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu správní úřad uvedl, že předmětný spor se
týká pohledávky ve výši 1 512 249 Kč (cla a DPH), která je pravomocná a vykonatelná,
proti níž subjekt, jemuž byla vyměřena, nepodal žádný opravný prostředek. Dodal, že se
neztotožňuje „s právním názorem soudu včetně poznámky, že absence právní úpravy
postupu správního orgánu v těchto případech je irelevantní“. Argumentoval tím, že
„zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu
a vyrovnání, byla v ustanovení §24 nově upravena výlučná pravomoc konkursního soudu,
pokud jde o pravomoc rozhodovat spory o nárok, výši nároku a právní důvod správcem
konkursní podstaty popřených pohledávek“, a že „přechodná ustanovení obsažená v čl.
II. cit. zákona upravují postup pro řízení zahájená před účinností novely tak, že tento
zákon platí i pro konkursní řízení zahájená před jeho účinností“.
Odpůrce ve vyjádření k návrhu na řešení kompetenčního sporu uvedl, že „rozhodnutí
ponechává v plném rozsahu na úvaze Nejvyššího správního soudu“. Žalobce ani žalovaný
se k návrhu nevyjádřili.
Ze spisu vyplynulo:
Žalobním návrhem ze dne 11. 4. 1995, upraveným při jednání dne 15. 1. 1997, se
žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla uznána pravost jím přihlášené
pohledávky ve výši 1 512 249 Kč a tato byla zařazena do seznamu uznaných pohledávek.
Žalobce tuto svou pohledávku, představující clo ve výši 144 991 Kč a daň z přidané
hodnoty ve výši 1 367 258 Kč, přihlásil v konkursním řízení vedeném Krajským soudem v
Plzni ve věci prohlášení konkursu na majetek společnosti D., spol. s r. o., pod sp. zn. 26
K 69/94. Žalovaný Ing. J. H. (správce konkursní podstaty tohoto úpadce) pohledávku
žalobce popřel s odůvodněním, že jde o nesprávný odpočet DPH, který byl přiznán v
souvisejícím sporu s Finančním úřadem v Chodově.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 1. 1997, čj. 22 Cm 996/95-24, žalobu
zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný jako správce konkursní podstaty popřel žalobcovu
pohledávku důvodně.
K odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 1999, čj.
13 Cmo 63/97-32, tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že ve věci není dána pravomoc soudu podle §7
o. s. ř., nýbrž správních orgánů.
Krajský soud v Plzni poté usnesením ze dne 29. 3. 2000, čj. 22 Cm 996/95-38, řízení
ve věci zastavil (výrok I.); rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení
postoupena příslušnému orgánu, kterým je „Generální ředitelství cel Praha“ (výrok II.) a
že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V
odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „podle stanoviska Nejvyššího soudu České
republiky sp. zn. Cpjn 19/98 posouzení důvodnosti námitek, jež vedly správce konkursní
podstaty k popření pohledávek za úpadcem v rámci incidenčního sporu, není v pravomoci
soudu, neboť občanský soudní řád tuto kompetenci soudu nepřiznává (§7 o. s. ř.) a věc
tudíž náleží do kompetence správního orgánu“ a že „dle citovaného stanoviska je absence
úpravy postupu příslušného správního orgánu v incidenčním řízení irelevantní“.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se
zvláštní senát řídil následující úvahou:
Je třeba předeslat, že obecné otázky řízení o kompetenčních sporech, formy
rozhodování, stanovení okruhu účastníků atd. jsou upraveny zákonem č. 131/2002 Sb., o
rozhodování některých kompetenčních sporů.
Po zahájení řízení Krajský soud v Praze zkoumal procesní podmínky na straně soudu
a dospěl k závěru, že v souzené věci není dána jeho pravomoc věc projednat a
rozhodnout.
Pohledávka žalobce vůči dlužníkovi - D., spol. s r. o. - vznikla v důsledku nezaplacení
cla a daně z přidané hodnoty ve lhůtě splatnosti. Jestliže poté žalobce po prohlášení
konkursu na majetek dlužníka přihlásil svoji pohledávku do konkursu, je třeba právní věc
posoudit z hlediska zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
Právní úprava obsažená v ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 105/2000 Sb.),
svěřovala pravomoc rozhodovat spory o pravosti, pořadí a výši popřených pohledávek
jednak soudu a jednak, nepatřila-li věc do pravomoci soudu, rozhodoval o pravosti a výši
pohledávek příslušný správní orgán; o takový případ v dané věci šlo. Spor o pravomoc k
rozhodnutí této věci, jejímž předmětem je incidenční žaloba o určení pravosti pohledávky
ve výši 1 512 249 Kč, vzniklé z titulu nezaplaceného cla a daně z přidané hodnoty, byl
vyvolán aplikačními problémy, které bránily správnímu orgánu o incidenční žalobě
rozhodnout, neboť tehdejší procesní úprava to neumožňovala.
Tyto problémy vyřešila novela zákona o konkursu a vyrovnání, provedená zákonem č.
105/2000 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 5. 2000. Novela stanovila výlučnou pravomoc
konkursního soudu rozhodovat všechny spory o nárok, výši nároku a právní důvod
popřených pohledávek. Přechodná ustanovení obsažená v čl. II. citované novely
stanovila, že podle novelizovaných ustanovení se postupuje - až na některé výjimky, o něž
však v dané věci nejde - i u řízení zahájených před její účinností.
Zvláštní senát vychází ze skutkového a právního stavu, který tu je v době jeho
rozhodování.
Z vyložených důvodů proto rozhodl tak, že k vyřízení věci je příslušný soud.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým
stana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2000, čj. 22 Cm 996/95-38, a usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 26. 8. 1999, čj. 13 Cmo 63/97-32, která odporují výroku, jímž byla
kompetence soudů určena.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu