ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.58.2005
sp. zn. Konf 58/2005-7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Michal Mazanec, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr.
Marie Žišková, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 10 na rozhodnutí sporu o
pravomoc mezi Obvodním soudem pro Prahu 10 a Městským soudem v Praze, za účasti
žalobce S. P. Č. R., a. s., zastoupeného JUDr. Pavlem Randlem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Jáchymova 2, PSČ 110 00, a žalovaných 1) V. H., zastoupené JUDr. Radomilem
Ondruchem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, PSČ 120 00, a 2) Úřadu
průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, PSČ 160 68, ve věci
žaloby o výmaz ochranné známky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn.
46 C 391/2003,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 27. 6. 2005 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zvláštní senát“), se
na tento senát obrátil Obvodní soud pro Prahu 10 s návrhem, aby zvláštní senát rozhodl
spor o věcnou příslušnost, vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (v dalším textu „kompetenční spor“),
mezi Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 10 ve věci tohoto soudu
zapsané pod sp. zn. 46 C 391/2003.
Z předložených spisů vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Žalobce u Městského soudu v Praze napadl žalobou rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 28. 4. 2003, čj. O-79631, kterým bylo zamítnuto odvolání
žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 6. 2002, čj.
89907/2001; tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl návrh žalobce na částečný
výmaz ochranné známky ve znění „G.“. Městský soud v Praze žalobu usnesením ze dne
20. 10. 2003, čj. 5 Ca 139/2003-19, odmítl s poukazem na ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s.
Poučil současně žalobce o tom, že může ve věci do jednoho měsíce od právní moci
usnesení podat v téže věci žalobu podle části páté občanského soudního řádu (ve znění
účinném po datu 1. 1. 2003) k místně příslušnému okresnímu soudu, a o tom, že při
dodržení této lhůty mu zůstávají účinky dosud učiněných procesních úkonů zachovány.
Žalobce se jeho poučením řídil a podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 10.
Petitem žaloby se domáhal výroku o tom, že ochranná známka ve znění „G.“ se v
rozsahu relevantních výrobků a služeb vymazává z rejstříku ochranných známek
vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Obvodní soud nato účastníky řízení vyzval,
aby se vyjádřili k jeho věcné příslušnosti, neboť se domníval, že se žalobce nedomáhá
svého soukromoprávního nároku a věc tak nespadá do rozhodování soudu v občanském
řízení soudním. Jak žalobce, tak žalovaná se s jeho názorem ztotožnili. Obvodní soud
poté podal zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh.
Zvláštní senát se před rozhodováním ve věci samé zabýval podmínkami, za nichž
může věc projednat a o ní rozhodnout. Ověřoval proto, zda a kdy nabylo právní moci
rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze coby strana kompetenčního sporu popřel svou
pravomoc vydat rozhodnutí ve věci. Přitom zjistil, že proti tomuto rozhodnutí byla
podána kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
23. 3. 2005, čj. 6 As 53/2003-53, tak, že napadené usnesení Městského soudu v Praze
20. 10. 2003, čj. 5 Ca 139/2003-19, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Ve
svém rozhodnutí se odkázal na precedenční rozhodnutí zvláštního senátu ze dne
6. 1. 2004, Konf 93/2003-5, publikované pod č. 276/2004 Sb. rozhodnutí NSS, přidržel
se argumentů v tomto rozhodnutí snesených a uzavřel s tím, že rozhodování o žalobě
proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu ochranné známky náleží
správnímu soudu. Tímto právním názorem pak zavázal Městský soud v Praze. Usnesení
Nejvyššího správního soudu nabylo právní moci dne 16. 5. 2005.
Obvodní soud pro Prahu 10 v návrhu usuzuje na existenci záporného
kompetenčního sporu, který podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých
kompetenčních sporů nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně určených
účastníků se obě jeho strany věcí nechtějí zabývat a nechtějí vydat rozhodnutí, tedy
popírají svoji pravomoc nebo věcnou příslušnost. Existence ať již právě popsaného
záporného kompetenčního sporu či kladného kompetenčního sporu je podmínkou pro
to, aby zvláštní senát mohl rozhodnout o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené
v návrhu na zahájení řízení. Tato podmínka však plněna není, neboť v době zahájení
řízení tu chybělo rozhodnutí, jímž by jedna strana kompetenčního sporu (soud ve
správním soudnictví) popřela svoji pravomoc ve věci rozhodnout; naopak soud ve
správním soudnictví byl v této době již svým instančně nadřízeným soudem zavázán
žalobu proti rozhodnutí o výmazu ochranné známky věcně projednat a rozhodnout o ní.
Soudy ve správním soudnictví tak v dané věci deklarovaly, že věc náleží do jejich věcné
příslušnosti.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci v době podání
návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu tu nebyl žádný kompetenční spor, k jehož
řešení by byl povolán zvláštní senát. Zvláštní senát proto návrh odmítl, a to za
přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu