ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.30.2005:46
sp. zn. Nao 30/2005 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce
Ing. F. B., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se
sídlem Brno, Moravské nám. 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 6. 2005, č. j. O-99/391/2005, o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Krajského
soudu v Brně Mgr. Bc. Radovanu Havelcovi, JUDr. Janě Jedličkové a JUDr. Janu Šancovi,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně Mgr. Bc. Radovan Havelec, JUDr. Jana Jedličková
a JUDr. Jan Šanca nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování o žalobě
proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 27. 6. 2005,
č. j. O-99/391/2005, vedené pod sp. zn. 31 Ca 127/2005.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 24. 8. 2005 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo ze dne 20. 4. 2005,
č. j. OR-91/2005. Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce s neprovedením
opravy zápisů právních vztahů k nemovitostem z původního přídělu podle dekretu prezidenta
republiky číslo 28/1945 Sb. poř. č. 62 - usedlost čp. 164 v katastrálním operátu v k.ú. Štítary
na Moravě.
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči
ve výroku uvedeným soudcům Krajského soudu v Brně. Důvod podjatosti pak spatřuje v tom,
že tito soudci rozhodovali o opravném prostředku A. B. (matky žalobce) proti rozhodnutí
Okresního úřadu Znojmo, pozemkového úřadu ze dne 27. 7. 1995, č. j. PÚ 8775/92 - Šm.
Uvedení soudci při rozhodování věci však nepřihlédli „k prokázaným skutečnostem“ a
rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo bylo rozsudkem ze dne 31. 10. 1997, č. j. 30 Ca 337/95 -
18, potvrzeno.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli,
že žalobce neznají a k věci ani účastníkům nemají žádný vztah.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud
z §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“),
podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně d ána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých
právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedení soudci podíleli
na rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. č. j. 30 Ca 337/95, v níž A.
B. brojila proti rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo, pozemkového úřadu ze dne 27. 7. 1995,
č. j. PÚ 8775/92 - Šm. Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé
předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním
řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti
řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní
soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního
soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u
krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný
soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem
řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí).
Z uvedeného tak plyne, že žalobcova námitka nemůže být důvodná, neboť se v dané
věci nejedná o totožnost předmět u ani účastníků (žalobce i žalovaný jsou v obou věcech různí
a rovněž rozhodnutí podrobená soudnímu přezkumu jsou zcela odlišná). Navíc není
ani naplněna podmínka instanční nadřízenosti, neboť obě řízení byla, resp. jsou, vedena
u téhož soudu. K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém
rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněno pod číslem 53/2004 Sb. NSS,
uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu
§8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci
u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků.
Ze všech těchto důvodů pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2003 (opraveno správně na 3. listopadu 2005 JUDr. Doškovou d ne 5.1.2006)
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu