ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.52.2004:22
sp. zn. Nao 52/2004 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce T. H., proti žalované Masarykově univerzitě v Brně, se sídlem Brno, Žerotínovo
nám. 9, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, o návrhu žalobce na vyloučení soudkyně
JUDr. Jany Jedličkové z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 29 Ca 147/2004,
takto:
Soudkyně JUDr. Jana Jedličková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 147/2004.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně 8. 8. 2003 se žalobce domáhá
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2003, kterým bylo rozhodnuto o odvolání
žalobce proti rozhodnutí děkana Fakulty informatiky MU ze dne 28. 3. 2003 a současně podal
žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu. Usnesením ze dne
29. 1. 2004 rozhodl Krajský soud kromě jiného o vyloučení žaloby proti nečinnosti, podané
dne 8. 8. 2003 k samostatnému projednání, věc je dále vedena pod sp.zn. 29 Ca 147/2004.
Dne 23. 11. 2004 vznesl žalobce v rámci nařízeného jednání námitku podjatosti
soudkyně JUDr. Jany Jedličkové dle §8 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.).
Námitka podjatosti je odůvodněna tím, že soudkyně vydala usnesení, kterým podané
žaloby vyloučila k samostatnému projednání, přičemž podle žalobce jej tento postup
poškozuje, neboť obě žaloby, a to jak žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného správního
orgánu, tak žaloba proti jeho nečinnosti mají souvislý skutkový základ a nelze je oddělit.
Žalobci se jeví jako nezbytné, aby obě věci, jež mají „jasně procesní základ i hmotně právní
dopady “, byly projednány v jednom řízení. V případě že by tomu tak nebylo, je podle žalobce
nutno pochybovat o nepodjatosti s tím, že tuto nepodjatost žalobce chápe jako určitý vztah
k věci a žalované straně. Jako další důvod namítané podjatosti soudkyně žalobce uvádí, že je
nespokojen s činností krajského soudu, přičemž konkrétně poukázal na rozhodnutí senátu
ve věci 29 Ca 347/2003, kterým byl zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření,
kterým by bylo žalované uloženo umožnit žalobci další studium na fakultě informatiky. Tento
návrh podal žalobce počátkem měsíce října 2003, avšak o tomto návrhu bylo rozhodnuto
až 12. 12. 2003, tedy v době, kdy se stal již bezpředmětným. Podle žalobce tím došlo
k porušení lhůty pro vydání předběžného opatření, upravené v občanském soudním řádu
a proto v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že jmenovaná soudkyně v měsíci listopadu
2003, tedy v rozhodné době, čerpala dovolenou.
Soudkyně JUDr. Jana Jedličková se k podané námitce podjatosti vyjádřila tak,
že v jejím případě nejsou naplněny podmínky pro její vyloučení z projednávané věci ve
smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., uvedla, že nemá jiný než profesní vztah k účastníkům řízení
a k projednávané věci. Důvody, jež stěžovatel v podané námitce up latnil považuje
za okolnosti, jež nejsou důvodem pro její vyloučení.
Nejvyšší správní soud posoudil všechny vznesené námitky podjatosti a dospěl
k závěru, že námitky podjatosti soudkyně JUDr. Jany Jedličkové v předmětné věci nejsou
důvodné.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Pokud
žalobce zpochybňuje nepodjatost a nezávislost soudkyně JUDr. Jany Jedličkové z důvodu
vady řízení před soudem, spočívající v tvrzeném pochybení při vyloučení souvisejících žalob
k samostatnému projednání a v tvrzeném pochybení při rozhodování o návrhu žalobce
na vydání předběžného opatření, nejde o tvrzení způsobilé vyvolat důvod pochybnosti
o nepodjatosti této soudkyně.
Rovněž sama soudkyně se vyjádřila tak, že nemá k účastníkům žádný vzta h, a stejně
tak nemá žádný vztah ani k věci samé.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastn íkům nebo k jejich zástupcům může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah
ekonomické závislosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému sou dci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu
nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce
totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal,
nebylo by dů vodu ani pro konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.
Shora rekapitulované důvody, tvrzené žalobcem, však tohoto charakteru nejsou.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudkyně JUDr. Jana
Jedličková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 1. dubna 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu