ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.56.2004:54
sp. zn. Nao 56/2004 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Bri gity Chrastilové v právní věci
žalobce: JUDr. J. R., zastoupen JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem, se sídlem Praha
4, Zdiměřická 1452, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou
3, pracoviště Praha 1, U Obecního domu 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 43/2004 - 19 ze dne 27. 4. 2004, o návrhu na vyloučení
soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. 5 As 43/2004,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Ludmila
Valentová a JUDr. Václav Novotný ne js ou vylo uče ni z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 43/2004.
Odůvodnění:
Žalobce napadá kasační stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. 4. 2004, č. j. 9 Ca 43/2004 - 19, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 12. 2003, č. j. VS - 10 481/SDR/1 - 2003, jímž odmítl registraci
občanského sdružení s názvem „TWRA - Third World Relief Agency“.
Poté, kdy byla kasační stížnost (vedena pod sp. zn. 5 As 43/2004) předložena
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí a podle rozvrhu práce ji má projednat
a rozhodnout senát ve složení JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Ludmila Valentová
a JUDr. Václav Novotný, podali uvedení soudci předsedovi Nejvyššího správního soudu
návrh na vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci podle §8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh odůvodnili tím, že senát ve složení
JUDr. Valentová (předsedkyně) a JUDr. Matyášová a JUDr. Novotný (soudci) rozhodoval
v právní věci sp. zn. 7 A 13/2002. Šlo o věc, kterou převzal k dokončení řízení Nejvyšší
správní soud podle §132 s. ř. s. od Vrchního soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 13. 11. 2003,
č. j. 7 A 13/2002 - 46, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2002 a věc
mu vrácena k dalšímu řízení, žalovaný ve věci znovu dne 23. 12. 2003 rozhodl,
proti tomuto jeho rozhodnutí směřovala žaloba k Městskému soudu v Praze,
který o ní rozhodl usnesením (sp. zn. 9 Ca 43/2004), které je nyní napadáno kasační stížností.
Důvod vyloučení spatřují uvedení soudci ve své účasti na projednání a rozhodnutí věci
sp. zn. 7 A 13/2002, tedy v účasti na projednání a rozhodnutí věci v předchozím soudním
řízení (§8 odst. 1 s. ř. s.).
Předseda Nejvyššího správního soudu, jemuž byl návrh předložen, dospěl k závěru,
že důvod podjatosti zde není dán a podle §8 odst. 3 s. ř. s. věc v souladu s rozvrhem práce
předložil jinému senátu Nejvyššího správního soudu, aby o vyloučení rozhodl. Jako základní
důvod pro svůj závěr předseda soudu uvedl, že předchozím soudním řízením, které má
na mysli §8 odst. 1 s. ř. s. nutno rozumět řízení před Městským soudem v Praze vedené
pod sp. zn. 9 Ca 43/2004, na němž se však žádný ze soudců Nejvyššího správního soudu
nepodílel.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Ústřední otázkou, kterou musí soud v posuzované věci vyřešit, je interpretace pojmu
„předchozí soudní řízení“, a to v souvislostech specifik správního soudnictví obecně,
s přihlédnutím k přechodnému období po konstituování Nejvyššího správního soudu a zániku
věcné příslušnosti vrchních soudů ve správním soudnictví zvláště.
Podle §132 s. ř. s. byla založena věcná příslušnost Nejvyššího správního soudu
k převzetí a dokončení řízení mj. ve věcech, ve kterých byly do 31. 12. 2002 příslušné vrchní
soudy (šlo o věci, o nichž řízení nebylo do 31. 12. 2002 skončeno). Byl to důsledek nového
organizačního uspořádání správního soudnictví, v němž od 1. 1. 2003 je dána příslušnost
krajských soudů a Nejvyššího správního soudu. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
v těchto případech nebyl žádný opravný prostředek přípustný. To byl přirozený důsledek dvou
aspektů: jednak šlo o řízení zahájená před 1. 1. 2003, tedy před nabytím účinnosti s. ř. s.,
jednak zde nebylo soudu, jenž by mohl o takovém prostředku rozhodovat. Přestože tedy při
rozhodnutí v těchto věcech byl aplikován z hlediska procesních pravidel s. ř. s., jednalo se o
situaci obdobnou té, jež v oboru správního soudnictví existovala do 31. 12. 2002, totiž situaci,
v níž nebylo možno takové rozhodnutí soudu napadnout opravným prostředkem (pozn.: zde
abstrahuje soud od těch výjimečných případů, v nichž o. s. ř. připouštěl proti rozhodnutí
krajských soudů podat odvolání, či dokonce posléze dovolání).
Smysl právní úpravy obsažené v §8 odst. 1 větě druhé s. ř. s. (vyloučení soudce
z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení) spočívá ve vyjádření principu instanční
oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní
nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem
na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak,
že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat
a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu
řízení (předmětem řízení zde je přezkoumán í určitého správního rozhodnutí). V judikatuře
Nejvyššího soudu zabývající se institutem vyloučení soudců (např. sp. zn. 26 Cdo 74/99)
i v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, byť doposud nepublikované
(např. sp. zn. Nao 13/2004) je patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat
poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem,
jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán.
Z toho v posuzované věci plyne, že překážkou pro projednání a rozhodnutí věci není
jakékoliv poznání o dané věci. Soudce může nabývat poznatky k projednávaným věcem
rozličnými způsoby. Ve správním soudnictví bylo dokonce v minulosti pravidlem,
že v případě žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku
kasatorního soudního výroku) rozhodoval tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci
již měl. Překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím
soudním řízení tak může být pouze skutečnost, že soudce nemůže na jiném stupni soudní
hierarchie rozhodovat (přezkoumávat rozhodnutí) o totožné věci, na které se podílel
na odlišném stupni.
O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Předmětem řízení o kasační
stížnosti je rozhodnutí Městského soudu v Praze; tento soud byl příslušný rozhodnout
o žalobě, která brojila proti rozhodnutí správního orgánu, jenž byl vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 7 A 13/2002. Bude-li tedy 5. senát
Nejvyššího správního soudu rozhodovat o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu,
nebude užívat k projednání a rozhodnutí věci žádné poznatky, jež by mohly vzbudit
pochybnosti o vnitřní nezávislosti soudních instancí, neboť jeho členové se řízení
před městským soudem neúčastnili a jejich postavení je z hlediska závaznosti právního názoru
vysloveného v rozhodnutí sp. zn. 7 A 13/2002 obdobné, jaké by mohlo být v řízení o kasační
stížnosti za situace, kdy by - při splnění určitých podmínek - mohl rozhodovat tentýž senát
Nejvyššího správního soudu opakovaně. To je důsledek specifik správního soudnictví,
v němž nelze vyloučit podání žaloby i proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že soudci Nejvyššího správního
soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Ludmila Valentová a JUDr. Václav Novotný
z projednávání a rozhodnutí právní věci sp. zn. 5 As 43/2004 vyloučeni nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu