ECLI:CZ:NSS:2006:1.AS.2.2006
sp. zn. 1 As 2/2006 - 168
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně obchodní
společnosti K. D., a. s., zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem
tamtéž, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína
Čermáka 2a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2003, č. j. O-164124, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005,
č. j. 5 Ca 191/2004-140,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005, č. j. 5 Ca 191/2004-140,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 19. 2. 2003, č. j. O-164124,
zamítl žalobkyni přihlášku kombinované ochranné známky ve znění „Č. A.“. Rozklad
žalobkyně žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí o zamítnutí
výše uvedené přihlášky ochranné známky potvrdil. Žalobu proti tomuto rozhodnutí soud
citovaným rozsudkem zamítl.
V jeho odůvodnění uvedl, že za klamavou známku ve smyslu §2 odst. 1 písm. g)
zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o ochranných známkách“), je nutno považovat i takovou ochrannou známku,
pokud je způsobilá klamat veřejnost co do původu zboží, tedy třeba při nákupu zboží vyvolat
důvěru v obsah veřejně známého označení, který ve skutečnosti nemá. Žalovaný proto podle
něj nepochybil, pokud zamítl předmětnou přihlášku ochranné známky, neboť se shodovala
s názvem právnické osoby příslušné hospodařit s majetkem státu. Navíc za situace,
kdy předmětem činnosti této právní instituce jsou činnosti shodné a podobné službám
obsaženým v seznamu služeb přihlášeného označení. Závěr žalovaného, že přihlášené
označení by u průměrného spotřebitele mohlo vyvolat mylnou představu, že takto označené
služby poskytuje státní instituce zřízená zákonem, dle soudu nevybočuje z mezí a hledisek
daných zákonem. Na závěry žalovaného pak nemohlo mít vliv, že zákon o Č. nabyl účinnosti
až po podání přihlášky ochranné známky, protože pro žalovaného byl rozhodný právní
a skutkový stav v době vydání rozhodnutí. Proto rozhodl, jak shora uvedeno.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně napadla rozsudek soudu z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zopakovala jako při jednání před soudem,
že správní orgány nerespektovaly právo přednosti žalobkyně dle §6 odst. 1 zákona
o ochranných známkách. Stejně tak nebylo respektováno její rovné postavení ve správním
řízení, neboť správní orgány při svém rozhodování uplatnily v rozporu se zákonem
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), a s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, své právo veřejnoprávní
regulace hospodářské soutěže zjevně ve prospěch „státní instituce“. Tím mělo dojít
k stěžovatelčině diskriminaci.
Žalobkyně dále zdůraznila, že je od dubna roku 1998 autorem originálního názvu
„Č. K.“ a majitelem ochranné známky tohoto znění (č. OZ 0-274018). Stejně tak je autorem
originálního názvu „Č. A.“.
Odůvodnění:
rozhodnutí žalovaného je dle žalobkyně v rozporu s §47 odst. 3
správního řádu, protože postrádá vysvětlení, jakým způsobem by mohl být přihlášenou
ochrannou známkou klamán nedefinovaný „průměrný spotřebitel“ na nedefinovaném „trhu“,
například u služeb, které Č. vůbec neposkytuje. To je v příkrém rozporu s názorem soudu
obsaženým v odůvodnění napadeného rozsudku, že „…klamavost se posuzuje vždy ve vztahu
k přihlašovateli ochranné známky a ve vztahu k výrobkům a službám, pro které je označení
zapisováno“. Naprostá nedostatečnost odůvodnění žalovaného v tomto směru tak činí jeho
rozhodnutí dle stěžovatelky nepřezkoumatelným, a pokud soud z toho důvodu rozhodnutí
nezrušil, zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i řízení soudní. Ze všech shora uvedených důvodů
proto žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný využil svého práva podat ke kasační stížnosti svoje vyjádření,
ve kterém stížní důvody odmítl. Tvrzení žalobkyně o nedostatku důvodů rozhodnutí
považoval za ryze účelové. Dle svého názoru věnoval odůvodnění svých závěrů v rozhodnutí
dostatečnou pozornost, stejně jako soud v napadeném rozsudku. Soud se podle něj rovněž
správně vypořádal s výkladem pojmu „klamavost“, s otázkou tvrzené diskriminace žalobkyně
ve prospěch subjektu zřízeného zákonem, i s otázkou, jaký právní a skutkový stav je
relevantní pro rozhodování o zápisné způsobilosti označení. Ohledně výkladu pojmů
„průměrný spotřebitel“ a „(relevantní) trh“ odkázal na odbornou literaturu a judikaturu soudů.
Zdůraznil, že pokud v době rozhodování o přihlášce ochranné známky existuje právnická
osoba s názvem zcela shodným s přihlašovaným označením a okruhem činnosti shodným
nebo obdobným službám, pro které je označení přihlašováno, přichází ke slovu veřejný zájem,
který se uplatnil již při zřizování takové osoby a nadále trvá v podobě zájmu na nerušeném
plnění úkolů, pro něž byla zřízena. Z těchto důvodů žalovaný shledal kasační stížnost
nedůvodnou a navrhl, aby ji z toho důvodu Nejvyšší správní soud zamítl.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přičemž vycházel z následujících skutečností,
úvah a závěrů.
Dle §38 odst. 8 zákona o ochranných známkách nestanoví-li tento zákon jinak,
platí pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení,
čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti. Rozhodnutí vydaná
správními orgány v tomto řízení tak musí obsahovat náležitosti vymezené v ustanovení §47
správního řádu. Obligatorní obsahovou částí správního rozhodnutí je tedy i odůvodnění,
v němž dle odst. 3 zmíněné normy správní úřad uvede, které skutečnosti byly podkladem
rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů,
na základě kterých rozhodoval. Správní orgán je tak povinen v odůvodnění objasnit mimo jiné
aplikaci konkrétního obecně závazného právního předpisu v daném konkrétním případě,
stejně jako přesně uvést, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů. V rámci
odůvodnění se dále musí vypořádat nejen s provedeným dokazováním, ale i podrobně
odůvodnit přezkoumatelným způsobem jakými úvahami byl veden jak při vlastním
dokazování, tak i při výkladu neurčitých pojmů.
Těmto povinnostem však žalovaný v přezkoumávaném rozhodnutí nedostál.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž věnoval objasnění svého závěru,
že u přihlašované ochranné známky došlo k naplnění podmínek výluky ze zápisu do rejstříku
ochranných známek dle §2 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, v podstatě jednu
větu (na str. 3 rozhodnutí, předposlední věta v prvém odstavci), ve které uvedl: „Přihlášené
označení by tedy u průměrného spotřebitele mohlo vyvolat mylnou představu, že takto
označené služby poskytuje státní instituce zřízená výše uvedeným zákonem“. Jakýsi náznak
odůvodnění v tomto směru obsahuje snad ještě poslední věta prvého odstavce na str. 4
rozhodnutí: „S ohledem na její několikaleté působení na českém trhu lze důvodně
předpokládat, že průměrný spotřebitel byl a je o vzniku Č. mediálními prostředky
informován“. Nic víc.
Přitom aplikace ustanovení §2 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách,
dle kterého je ze zápisu do rejstříku vyloučeno označení, které může klamat veřejnost
zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků, bližší odůvodnění a výklad
bezpochyby vyžaduje. Obsahuje totiž například neurčitý právní pojem „klamat veřejnost“,
který ovšem žalovaný nijak nevyložil. Nevysvětlil, v čem klamavost přihlašované ochranné
známky spatřuje a jsou-li, a jak, klamavou praktikou výrazněji dotčeny veřejné zájmy.
Místo toho zavedl v odůvodnění rozhodnutí další pojmy (průměrný spotřebitel, český trh),
aniž by ovšem také u nich popsal, co si pod nimi představuje. Ve vyjádření ke kasační
stížnosti sice žalovaný odkazoval na své vyjádření k žalobě a na skutečnost, že pojmy
„průměrný spotřebitel“ a „(relevantní) trh“ jsou precizovány v odborné literatuře a judikatuře
soudů, ale to jej povinnosti jejich objasnění v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezbavilo.
Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být totiž dodatečně
zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až například
ve vyjádření k žalobě či kasační stížnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58; www.nssoud.cz). Navíc právní závěr žalovaného
vyšel z nesprávné právní premisy, že Č. je státní institucí. Tato právnická osoba byla zřízena
zákonem, byla zapsána do obchodního rejstříku, je bezpochyby subjektem veřejného práva,
ale státní institucí není.
Žalovaný se také opomněl zabývat tím, zda v úvahu nepřichází současné naplnění také
některých dalších zákonných důvodů pro vyloučení zápisu přihlašované ochranné známky,
například těch uvedených v ustanovení §2 odst. 1 písm. f) zákona o ochranných známkách.
Za této situace Nejvyšší správní soud uzavřel, že rozhodnutí žalovaného je
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jak předvídá §76 odst. 1 písm a) s. ř. s.
Pro takovou vadu jej měl městský soud zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení,
a to z úřední povinnosti, tedy bez ohledu na to, zda takovou námitku obsahovala žaloba.
Pokud se tak nestalo, zatížil řízení před soudem vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K takovému pochybení je
Nejvyšší správní soud povinen dle §109 odst. 3 s. ř. s. rovněž přihlédnout z moci úřední,
ale v dané věci byla tato výtka fakticky obsažena i v kasační stížnosti.
Proto mu nezbylo, než rozsudek městského soudu dle §110 odst. 1 zrušit a věc mu
vrátit k dalšímu řízení. V něm je městský soud jeho názorem vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu