ECLI:CZ:NSS:2006:1.AS.26.2005
sp. zn. 1 As 26/2005 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobkyně Mgr. E. T.,
zastoupené Mgr. Romanem Stýblem, advokátem se sídlem v Brně, Husova 8a, proti
žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova
40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2003, č. j. OSŘ/22/03-SŘ/21/Ti,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 1. 2005, č. j. 22 Ca 166/2003-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se stěžovatelka (dále i „žalobkyně“) domáhala zrušení shora
označeného pravomocného rozsudku, kterým krajský soud zamítl její žalobu na zrušení
citovaného rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně
a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města Olomouce (dále jen „stavební
úřad“), jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení o změně stavby
před jejím dokončením.
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává následující. Krajský soud popsal
skutkový stav věci a uvedl, že žalobkyně se domáhala obnovy řízení o změně stavby
před jejím dokončením z důvodů uvedených v §62 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Nové skutečnosti měly dle žalobkyně spočívat v tom, že došlo ke změně stávajícího projektu
sousedova rodinného domu, ke změně půdorysu, výškového rozsahu stavby, konstrukčního
a dispozičního řešení stavby a umístění stavby na pozemku. Žalobkyně tvrdila,
že tyto skutečnosti nemohla uplatnit v průběhu řízení o změně stavby, neboť nebyly zřejmé
z projektové dokumentace a navíc o rozsahu změn ji stavební úřad oznámením o zahájení
řízení dostatečně neinformoval. S tím krajský soud nesouhlasil, neboť podle něj oznámení
o zahájení řízení o změně stavby nemusí obsahovat vyčerpávající popis všech změn
stavebního povolení. Stavební úřad je ale povinen dát účastníkům řízení možnost seznámit
se s těmito změnami včetně kompletní podkladové dokumentace. Této povinnosti v daném
případě dostál, žalobkyně však zůstala nečinná. Žádný z důvodů obnovy řízení uvedených
v §62 odst. 1 písm. a) a c) správního řádu tedy neshledal. Dodal ještě, že v řízení o obnově
měla být ve smyslu §33 odst. 2 správního řádu informována o tom, že stavební úřad hodlá
vydat ve věci rozhodnutí. Toto pochybení však dle krajského soudu nemělo vliv na zákonnost
rozhodnutí o obnově řízení, a to s ohledem na charakter tohoto řízení. V něm totiž správní
orgány neprováděly žádné dokazování, neboť vycházely ze správního spisu a z tvrzení
žalobkyně obsažených v návrhu na obnovu řízení. Námitkami žalobkyně, že stavební úřad
porušil ustanovení §33 odst. 2 správního řádu také v řízení o změně stavby před dokončením
a že v tomto řízení nebyla projektová dokumentace založena do správního spisu v době,
kdy se s jeho obsahem žalobkyně mohla seznámit, se soud nezabýval pro jejich opožděnost.
Kasační stížnost obsahovala tyto stížní body. Stěžovatelka namítla, že se z oznámení
stavebního úřadu o zahájení řízení o změně stavby před dokončením nedozvěděla popis
skutečných změn. Dovodila, že na vyrozumění vztahující se ke změně stavby spočívající
v podstatných odchylkách je třeba klást vyšší požadavky. Není-li popis takových změn
dostatečný a vyčerpávající alespoň co do označení těchto podstatných odchylek, pak není vůči
účastníkovi řízení uplatněn transparentní postup a on tak nemůže účinně hájit svá práva
a zájmy ve smyslu ustanovení §3 správního řádu. Tím je porušena také zásada součinnosti,
což zakládá důvod k obnově řízení dle §62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Navíc
podle žalobkyně nebyla ve správním spise po dobu sedmidenní lhůty, která jí po oznámení
o zahájení řízení běžela k podání námitek (od 14. 11. 2001 do 20. 11. 2001), založena
projektová dokumentace. Tento závěr žalobkyně dovodila z faktu, že tato dokumentace byla
ověřena dle razítka až dnem 29. 11. 2001 a teprve tímto dnem se stala závazným podkladem
pro realizaci požadovaných změn stavby. Soud podle ní pochybil, pokud nezkoumal,
kdy byl projekt stavebníky skutečně předložen, protože tak nezjistil úplně skutkový stav věci.
Tyto vady dle žalobkyně představují důvod pro podání kasační stížnosti dle §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka dále vytkla soudu, že shledal její námitky o zmíněné absenci
projektové dokumentace ve správním spise a o nedodržení ustanovení §33 odst. 2 správního
řádu v řízení o změně stavby opožděnými. Podle žalobkyně lze z obsahu žaloby dovodit,
že oba tyto žalobní body v žalobě vymezila, protože je zřejmé že obecně brojila proti porušení
svého práva na účast v řízení a uvedené výtky představují konkretizaci takto obecně
formulovaného žalobního bodu. Soud proto tuto právní otázku posoudil nesprávně
a v tom spatřovala žalobkyně důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V následné stížní námitce žalobkyně sdělila, že teprve v dubnu 2002 zjistila, že základy
stavby sousedního domu jsou budovány v jiných půdorysných hranicích. Právě toto zjištění
bylo pro ni novou skutečností, která zakládá důvod pro obnovu řízení dle §62 odst. 1 písm. a)
správního řádu. V návaznosti na to uvedla, že rozsudek soudu postrádá náležitosti stanovené
§157 odst. 2 občanského soudního řádu, zejména popis skutkového stavu, jakož i následných
úvah směřujících k odůvodnění výroku. Proto je přesvědčena, že napadený rozsudek
je zatížen i vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Navrhla
proto jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu. Požádala také o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém důvody kasační stížnosti
odmítl. V průběhu správního řízení o změně stavby před dokončením byla stěžovatelka
dle jeho vyjádření jako jeho účastnice řádně obesílána a byla jí poskytnuta možnost vyjádřit
se k podkladům ve lhůtách stanovených zákonem. V přístupu k podkladům nebyla ničím
a nikým omezována. Forma oznámení o zahájení řízení dle stavebního zákona není,
pokud se týká popisu projednávané stavby, nijak předepsána. Pro řádnou orientaci účastníka
je postačující, obsahuje-li toto oznámení o jakou stavbu se jedná, kdo je jejím investorem
a na kterých pozemcích je umístěna. Bližší údaje může účastník řízení zjistit u stavebního
úřadu, kde jsou všechny podklady včetně projektové dokumentace k nahlédnutí. Tak tomu
bylo i v projednávané věci. Náhlé zjištění stěžovatelky, že stavební změna stavby neodpovídá
jejím představám, nemůže být samo o sobě důvodem obnovy řízení. Podle žalovaného
tak nebyla prokázána existence důvodů pro obnovu řízení uvedených v ustanovení §62 odst.
1 písm. a) a c) správního řádu, o které žalobkyně svůj návrh na obnovu řízení opírala. Navrhl
proto zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §62 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené
rozhodnutím, které je v právní moci, na návrh účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo nové
skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení
uplatněny bez zavinění účastníka řízení; b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné
otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak; c) byla nesprávným postupem
správního orgánu účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít
podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení; d)
rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným orgánem, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí
a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení; e) rozhodnutí se opírá o důkazy,
které se ukázaly nepravdivými, nebo rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem.
Podle §63 odst. 1 správního řádu obnovu řízení povolí na návrh účastníka řízení
nebo nařídí správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Podle §64 odst. 1
správního řádu nové řízení ve věci provede orgán, jehož rozhodnutí se důvod obnovy týká;
týká-li se důvod obnovy řízení rozhodnutí správních orgánů prvého i druhého stupně, provede
nové řízení správní orgán prvého stupně.
Z uvedeného plyne, že uplatnění obnovy řízení představuje možnost zásahu
do existence pravomocného správního rozhodnutí. Obnova řízení je tak mimořádným
způsobem přezkoumání rozhodnutí, který se uplatňuje tehdy, jestliže se po správním řízení,
které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, zjistí závady ve skutkových zjištěních
nebo procesní vady, které měly nebo mohly mít podstatný vliv na již pravomocné rozhodnutí.
Dále je nesporné, že řízení o obnově se skládá ze dvou stadií, a to stadia, kdy se rozhoduje
o tom, zda se k návrhu obnova řízení povolí, nebo se tato z úřední povinnosti nařídí, a stadia,
kdy správní orgán již v obnoveném řízení vydá nové rozhodnutí. V prvém stadiu (řízení
o povolení nebo nařízení obnovy – iudicium rescindens) správní orgán, který ve věci rozhodl
v posledním stupni, posuzuje, zda jsou splněny podmínky obnovy řízení. V tomto stadiu
tedy správní orgán nezkoumá meritorně pravomocné rozhodnutí, ale pouze rozhoduje
o tom, zda se obnova povolí nebo nařídí. Teprve po povolení nebo nařízení obnovy nastupuje
druhé stadium (obnovené řízení – iudicium rescissorium), v němž se znovu rozhoduje o věci,
o které již bylo rozhodováno v původním řízení. Z výše uvedeného je tak nutno dovodit,
že v řízení o povolení obnovy správní orgán zkoumá jen a pouze podmínky její přípustnosti,
a to s ohledem na zákonem stanovené podmínky obsažené v §62 odst. 1 písm. a) až e)
správního řádu. Pokud tedy je žalobou napadeno rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení
o obnově, lze v ní pouze namítat, že existují podmínky přípustnosti obnovy řízení z hlediska
citovaného zákonného ustanovení.
Žalobkyně spatřovala naplnění důvodů pro povolení obnovy řízení dle §62 odst. 1
písm c) správního řádu zejména v tom, že z oznámení o zahájení řízení o změně stavby
před dokončením nevyplynul zřetelně rozsah zamýšlených změn. V tom spatřovala
nesprávnost postupu správního orgánu, v důsledku kterého se nemohla zúčastnit správního
řízení. S tímto názorem žalobkyně se však Nejvyšší správní soud nemohl ztotožnit. Z obsahu
správního spisu lze totiž učinit nesporným, že stavební úřad od počátku řízení o změně stavby
před jejím dokončením jednal s žalobkyní jako s účastníkem řízení. Popis předmětu řízení
obsažený v oznámení o zahájení tohoto řízení ze dne 31. 10. 2001 je natolik srozumitelný,
že žalobkyni muselo být alespoň v obecné rovině zřejmé, oč v tomto řízení půjde.
Pokud chtěla zjistit další podrobnosti, skutečně nic jí nebránilo v tom, aby se pracovníků
stavebního úřadu dotázala, ať už jakoukoliv formou, na věci, které by ji zajímaly. Mohla
také navštívit stavební úřad osobně a seznámit se s podklady. Jenom tak by totiž mohla
spolehlivě zjistit, zda správní spis před vydáním rozhodnutí obsahuje i potřebnou projektovou
dokumentaci. Pokud žalobkyně v kasační stížnosti namítá absenci této dokumentace
ve správním spise, není toto její tvrzení pro otázku posouzení přípustnosti obnovy řízení
ze shora uvedených důvodů vůbec relevantní, a to bez ohledu na včasnost či opožděnost
této námitky. Žalobkyni totiž nesprávným postupem správního orgánu odňata možnost
účastnit se správního řízení nebyla. Naopak, žalobkyně o zahájení tohoto řízení, stejně
jako o možnosti zúčastnit se jej a o formách této účasti, byla správním orgánem řádně
informována. Zůstala však nečinná a tím se o možnost obhajoby svých práv sama připravila.
Ostatně nereagovala nijak ani na rozhodnutí, kterým stavební úřad změny stavby povolil
a které jí bylo řádně doručeno. Toto rozhodnutí přitom obsahovalo podrobnější informace
o chystaných změnách stavby a žalobkyně měla možnost je napadnout odvoláním. Právě
v něm mohla například namítnout tvrzené pochybení stavebního úřadu při nedodržení postupu
dle §33 odst. 2 správního řádu a toto pochybení mohlo být v odvolacím řízení napraveno.
Nic z toho však stěžovatelka neučinila. V souvislosti s tím považuje Nejvyšší správní soud
za vhodné připomenout jednu ze zásad římského práva vigilantibus iura (právo svědčí
ostražitým či každý nechť si střeží svá práva sám). Podmínky stanovené ustanovením
§62 odst. 1 písm c) správního řádu pro obnovu řízení tak dle Nejvyššího správního soudu
naplněny nebyly.
Pokud jde o důvody obnovy řízení stanovené v §62 odst. 1 písm. a) správního řádu
je na místě připomenout, že pro nové skutečnosti či důkazy se obnovuje řízení
jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním
řízení buď vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit. Novými skutečnostmi
a důkazy je tedy třeba rozumět takové skutečnosti a důkazy, které v době rozhodování
správního orgánu reálně existovaly, respektive mohly být reálně provedeny, ale správnímu
orgánu, ani účastníkům nebyly známy. Existenci takového důkazu či skutečnosti
však žalobkyně fakticky vůbec netvrdila. S ohledem na shora uvedené je totiž zřejmé,
že zjištění žalobkyně učiněné v dubnu 2002 o rozsahu základů budovaného domu
takový důkaz nebo skutečnost prostě představovat nemůže. Prokázána nebyla ani existence
jiného takového důkazu či skutečnosti.
Nedůvodnou se tak ukázala stížní námitka týkající se nedostatečně zjištěného
skutkového stavu věci uplatněná dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť jak již shora
uvedeno, tato stížní námitka se ve svém důsledku netýkala otázky existence zákonných
podmínek pro povolení obnovy řízení. Krajský soud nepochybil, když skutkový stav věci
zjištěný správními orgány považoval pro své rozhodnutí za úplný a nepovažoval za nutné
jej doplnit. Ze stejného důvodu se Nejvyšší správní soud nemusel zabývat namítaným
nesprávným posouzením právních otázek soudem týkajících se posouzení včasnosti uplatnění
námitek ohledně absence projektové dokumentace a porušení §33 odst. 2 správního řádu
v řízení o změně stavby. Přezkum těchto stížních námitek by totiž byl zcela nadbytečným,
protože zodpovězení právních otázek, jejichž nesprávného posouzení soudem se žalobkyně
domáhala, bylo pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného zcela
nepodstatné. Pokud se však přesto krajský soud posouzením těchto otázek zabýval,
nezpůsobilo to takovou vadu jeho rozsudku, pro kterou by bylo nutno jej rušit,
neboť to nemělo vliv na správnost právních závěrů soudu ve věci samé. Nejvyšší správní soud
tedy neshledal vady tohoto rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stejně
tak nepovažoval tento rozsudek za nepřezkoumatelný dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
ať už pro jeho nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů. Ostatně tato stížní námitka byla
velmi obecná, podpořená pouze odkazem na rozpor odůvodnění napadeného rozsudku
s ustanovením §157 odst. 2 občanského soudního řádu. Při vědomí, že citované ustanovení
tohoto procesního předpisu se dle §64 s. ř. s. použije pro řízení ve správním soudnictví
toliko přiměřeně, nedospěl k závěru, že by krajský soud zásadám formulovaným
v tomto ustanovení v přezkoumávané věci nedostál v míře způsobující nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku.
Nejvyšší správní soud rovněž nepřehlédl, že žalobkyně navrhla, aby kasační stížnosti
byl přiznán odkladný účinek ve smyslu §107 s. ř. s. O této žádosti však samostatně
nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Z výše uvedených důvodů nepřisvědčil Nejvyšší správní soud žádné ze stížních
námitek stěžovatelky. Dospěl tak k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl
(§110 odst. 1 s.ř. s.).
Žalobkyně nedosáhla v řízení procesního úspěchu, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§120, §60 odst. 1 s. ř. s.), žalovanému náklady řízení
o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. června 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu