Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.08.2006, sp. zn. 1 Azs 194/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.194.2005

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.194.2005
sp. zn. 1 Azs 194/2005 - 68 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: S. M., zastoupené Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2002, č. j. OAM-800/CU-06-C10-2001, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2003, č. j. 8 Az 110/2003-16, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2002, č. j. OAM-800/CU-06-C10-2001, žalovaný neudělil žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítla nesprávné posouzení skutkového stavu věci. Po návratu do země původu by byla vystavena pronásledování a násilí. Dále požádala o udělení humanitárního azylu. Navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2003 žalobu zamítl dle §78 odst. 7 s. ř. s. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Konkrétně uvedla, že městský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Městský soud projednal věc v rozporu se zákonem o azylu. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Usnesením ze dne 1. 6. 2006 městský soud stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost tak, aby uvedla z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů rozsudek napadá. Stěžovatelka byla poučena o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatelce (jejímu advokátovi) bylo usnesení řádně doručeno dne 13. 6. 2006. Ve stanovené lhůtě však stěžovatelka vady podání neodstranila, ani nepožádala o prodloužení této lhůty. Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout. Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala tvrzení, z jakých důvodů stěžovatelka rozsudek napadá. Přičemž kasační stížnost lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají zákonným kasačním důvodům. Na jedné straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003-50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale není dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil. V daném případě stěžovatelka pouze označila jako důvody pro podání kasační stížnosti §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatovala, že městský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil, resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení se dopustil žalovaný, je však stiženo nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud namísto stěžovatelky sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovatelce v důsledku dispoziční zásady, která ovládá i řízení o kasační stížnosti. Podání stěžovatelky tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, městský soud ji proto správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. srpna 2006 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:16.08.2006
Číslo jednací:1 Azs 194/2005
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.194.2005
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024