ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.194.2005
sp. zn. 1 Azs 194/2005 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: S. M.,
zastoupené Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2002, č. j. OAM-800/CU-06-C10-2001,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
13. 11. 2003, č. j. 8 Az 110/2003-16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2002, č. j. OAM-800/CU-06-C10-2001, žalovaný neudělil
žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítla nesprávné posouzení
skutkového stavu věci. Po návratu do země původu by byla vystavena pronásledování a násilí.
Dále požádala o udělení humanitárního azylu. Navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2003 žalobu zamítl dle §78 odst. 7
s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Konkrétně uvedla, že městský
soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Městský soud projednal věc v rozporu
se zákonem o azylu. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Usnesením ze dne 1. 6. 2006 městský soud stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě jednoho
měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost tak, aby uvedla z jakých
konkrétních skutkových a právních důvodů rozsudek napadá. Stěžovatelka byla poučena
o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatelce (jejímu
advokátovi) bylo usnesení řádně doručeno dne 13. 6. 2006. Ve stanovené lhůtě
však stěžovatelka vady podání neodstranila, ani nepožádala o prodloužení této lhůty.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání
nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala
tvrzení, z jakých důvodů stěžovatelka rozsudek napadá. Přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí
obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s.
je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí
být seznatelné důvody, které odpovídají zákonným kasačním důvodům. Na jedné straně tedy
sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním
důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým
ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003-50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale není
dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé z písmen §103 odst. 1
s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle
stěžovatele dopustil.
V daném případě stěžovatelka pouze označila jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatovala, že městský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Takové tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil,
resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud
dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení
se dopustil žalovaný, je však stiženo nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem.
Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatelky sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovatelce v důsledku dispoziční zásady,
která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatelky tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, městský soud ji proto
správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění
vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se
o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn a v řízení proto nelze
pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu