ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.39.2006
sp. zn. 1 Azs 39/2006 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: L. S. Y.,
zastoupené Mgr. Lilianou Balašovou Vochalovou, advokátkou se sídlem I. P. Pavlova 3, 120
00 Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 4. 8. 2005, č. j.
OAM-1351/VL-10-04-2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 12. 10. 2005, č. j. 65 Az 304/2005 - 21,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2005, č. j. 65 Az 304/2005 - 21,
se zrušuje .
II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2005, č. j. OAM-1351/VL-10-04-
2005, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 4. 8. 2005 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Současně vyslovil, že na žalobkyni
se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, v níž
kromě označení napadeného rozhodnutí uvedla pouze tolik, že byla rozhodnutím zkrácena na
svých právech a napadá jej v rozsahu výroků o neudělení azylu podle §12 a §14 zákona o
azylu a o nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona; dodala, že žalovaný
v řízení porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.),
jakož i §12 a §91 zákona o azylu; obsah těchto ustanovení částečně parafrázovala,
k důkazům pak odkázala na obsah správního spisu. Závěrem navrhla, aby rozhodnutí
žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 12. 10. 2005; v řízení
před správním orgánem přitom neshledal žádné vady a přisvědčil žalovanému i v právním
posouzení věci.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobkyně namítla, že krajský soud
se nezabýval tvrzeným porušením §3 odst. 4 a §46 správního řádu, ani řádně nezkoumal,
zda jsou u žalobkyně dány podmínky dle §14 zákona o azylu, ačkoli k přezkoumání mezí
správního uvážení je povinen. Dále žalobkyně shrnula potíže, které měla v Číně
se svým manželem a které ji nakonec přivedly k odchodu ze země. Problémů s manželem
by se žalobkyně obávala i při návratu; pro její zvláštní osobní poměry jí tak azyl
měl být udělen. Žalobkyni nebylo řádně zdůvodněno, proč její problémy v manželství a obava
z návratu nejsou důvody hodnými zvláštního zřetele; rozhodnutí krajského soudu
tak trpí nedostatkem důvodů.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádala též o to, aby její kasační stížnosti
byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na rozhodnutí o kasační
stížnosti – stala bezpředmětnou.
Před zkoumáním vlastních stížních námitek se Nejvyšší správní soud zabýval obsahem
a náležitostmi žaloby podané v této věci; zjistil přitom, že žalobu nebylo možno projednat.
Žaloba ve správním soudnictví musí splňovat jednak obecné náležitosti podání
stanovené v §37 odst. 3 s. ř. s. – tedy údaj o tom, čeho se týká, kdo ji podává, proti komu
směřuje a co navrhuje; musí být též podepsána a datována. Všem těmto náležitostem
žalobkyně ve své žalobě dostála. Krom toho však zákon klade na žalobu i požadavky zvláštní;
mimo jiné musí žaloba obsahovat i žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Žaloba podaná žalobkyní u soudu dne 12. 8. 2005 splňovala všechny náležitosti
obecné, zcela však postrádala náležitosti zvláštní včetně žalobních bodů: žalobkyně v ní
jednak obecně poukázala na nezákonnost napadeného rozhodnutí, jednak označila několik
ustanovení správního řádu a zákona o azylu, která žalovaný podle jejího názoru porušil. Takto
nespecifikované podání však správnímu soudu vůbec neumožňuje přezkoumat napadené
rozhodnutí. Co se týče slov, podle nichž je napadené rozhodnutí „nezákonné“ či „vadné“
a podle nichž byla žalobkyně rozhodnutím „zkrácena na svých právech“, soud k nim nemůže
nijak přihlížet, pokud nejsou podložena skutkovými a právními důvody; jakékoli konkrétní
důvody však v žalobě chyběly. Potřebnou konkretizaci nevnesla do žaloby ani citovaná
ustanovení správního řádu a zákona o azylu: i ona jsou totiž ze své povahy obecná a základem
žalobního bodu se mohou stát jen tehdy, pokud jsou individualizována popisem konkrétních
okolností řízení, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost, nebo argumenty zpochybňujícími
úvahy vyjádřené v rozhodnutí správního orgánu. Ani zákonná ustanovení, jichž se dovolávala,
však žalobkyně nekonkretizovala.
Žaloba tak byla v podstatě blanketní; takovou žalobu ovšem nelze projednat.
Soud ve správním soudnictví se nezabývá zákonností napadeného rozhodnutí jaksi obecně,
ze všech možných úhlů pohledu, nýbrž je vázán (s výjimkou případů přezkumu z úřední
povinnosti) rozsahem a důvody žaloby, jak je žalobce sám vymezil v žalobě. Soud přitom
nemůže takto vyjádřenou vůli žalobce nahrazovat a sám určovat rozsah a meze přezkumu.
Pokud žalobce nijak nekonkretizuje své námitky, je to, jako kdyby správní rozhodnutí vůbec
nenapadl. Soud sice musí v jeho věci vydat rozhodnutí, nebude to však rozhodnutí meritorní,
jímž by bylo možno zvrátit pravomocné rozhodnutí správního orgánu, a na právní situaci,
s níž je žalobce nespokojen, se tak nic nezmění. Je tedy v zájmu žalobce, aby svou žalobu
podložil žalobními body – konkrétními výtkami, které soudu umožní věcné přezkoumání.
Stejně jako obecné náležitosti, je možno i zvláštní náležitosti doplnit, a odstranit
tak nedostatky žaloby; to platí i o žalobních bodech. Zatímco však při doplňování ostatních
chybějících náležitosti je žalobce vázán jen lhůtou, kterou mu k tomu stanovil soud ve výzvě
podle §37 odst. 5 s. ř. s., možnost doplňovat žalobní body je vázána na běh lhůty pro podání
žaloby: podle §71 odst. 2 s. ř. s. lze totiž rozšířit žalobu o další žalobní body právě
jen v této lhůtě. Lhůta pro podání žaloby je přitom lhůtou zákonnou a její běh nelze zastavit
ani přerušit (jedinou výjimkou je přerušení běhu lhůty podle §35 odst. 8 s. ř. s. in fine
v případě, že žalobce požádá o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce).
Obecná lhůta pro podání žaloby (a tedy pro doplňování, resp. rozšiřování, žalobních
bodů) činí dva měsíce ode dne, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobci oznámeno (§72 odst. 1
s. ř. s.); zvláštní zákony však mohou stanovit lhůtu jinou. Tak je tomu právě u žalob ve věcech
azylu (resp. po 1. 9. 2006 ve věcech mezinárodní ochrany). Podle §32 odst. 1 zákona o azylu
lze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany podat ve lhůtě 15
dnů ode dne doručení rozhodnutí. Žalobkyně sice podala žalobu dne 10. 8. 2005, tedy v týž
den, kdy jí bylo rozhodnutí žalovaného doručeno, a v tomto ohledu tak zákonnou
patnáctidenní lhůtu dodržela; její žaloba však byla blanketní, tedy neprojednatelná. To bylo
možno napravit za podmínky, že by žalobkyně v patnáctidenní lhůtě pro podání žaloby, tedy
do 25. 8. 2005, doplnila alespoň jeden žalobní bod; to se však nestalo.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že žalobu, kterou žalobkyně podala k soudu,
nebylo pro její závažné nedostatky možno projednat a žalobkyně to ani v zákonné lhůtě pro
podání žaloby nenapravila. Ve věci tak nebyla dána podmínka řízení spočívající v zahájení
řízení podáním k tomu způsobilým. Současně se zrušením rozsudku krajského soudu proto
Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti [§109 odst. 3, §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] odmítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž žalobkyni nebyl udělen azyl (§110 odst. 1 s. ř. s.,
věta prvá za středníkem). Námitkami obsaženými v kasační stížnosti se pak Nejvyšší správní
soud pro nadbytečnost nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. To se vztahuje
jak na řízení před Nejvyšším správním soudem, tak na řízení před soudem krajským (§110
odst. 2 věta druhá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu