ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.46.2005
sp. zn. 1 Azs 46/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a
soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: M. S., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 11. 2003, č. j. OAM-5869/VL-07-04-2003, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2004,
č. j. 59 Az 163/2003 - 31,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2004, č. j. 59 Az 163/2003 - 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2003, č. j. OAM-5869/VL-07-04-2003, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu ze dne 26. 11. 2003, jež byla sepsána
rusky. Krajský soud ustanovil tlumočnici z ruského jazyka a uložil jí přeložit žalobu, kterou
následně zamítl rozsudkem ze dne 1. 6. 2004.
V česky sepsané formulářové kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobce požádal
o ustanovení advokáta a tlumočníka.
Přípisem ze dne 27. 7. 2004 krajský soud žalobce vyzval k prokázání svých
majetkových a osobních poměrů; k této výzvě však žalobce zůstal nečinný, soud tak nemohl
posoudit předpoklady pro osvobození od soudních poplatků jakožto jednu z podmínek
pro ustanovení zástupce a proto žalobci usnesením ze dne 6. 10. 2004 zástupce neustanovil.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobce poukázal na svou špatnou znalost
českého jazyka, kvůli níž nemohl prostudovat změny zákona o azylu. Navrhl zrušení
napadeného usnesení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je důvodná.
V posuzované věci se bylo třeba se zřetelem k obsahu kasační stížnosti, v níž bylo
poukázáno na žalobcovu neznalost českého jazyka, zaměřit na přezkoumání zákonnosti
postupu krajského soudu při rozhodování o žalobcově žádosti o ustanovení zástupce.
Podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod kdo prohlásí, že neovládá jazyk,
jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit,
aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl znevýhodněn a mohl
se soudem komunikovat v jazyce, kterému rozumí a kterým hovoří.
Soudní řád správní neobsahuje konkrétní ustanovení o právu jednat před soudem
ve své mateřštině. Se zřetelem k ustanovení §64 s. ř. s. (podle něhož nestanoví-li tento zákon
jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části
občanského soudního řádu), bylo třeba postupovat podle §18 o. s. ř. Podle prvého odstavce
tohoto ustanovení mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo
jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění
jejich práv. Podle odstavce druhého pak soud účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český
jazyk, ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
Z §18 o. s. ř. tedy vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil tlumočníka, nestačí pouze
zjištění, že jde o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí
být splněna i další podmínka, tedy to, že musí vyjít taková potřeba v řízení najevo.
V posuzované věci má kasační soud za to, že potřeba ustanovit žalobci tlumočníka
vyšla najevo již v řízení o žalobě, ostatně, jak uvedeno již výše, krajský soud v tomto řízení
tlumočnici z ruského jazyka ustanovil. V kasační stížnosti proti rozsudku ze dne 1. 6. 2004
pak žalobce o ustanovení tlumočníka výslovně požádal.
Za těchto okolností krajský soud pochybil, pokud v dané věci neustanovil tlumočníka
a nevyzval žalobce k prokázání majetkových a osobních poměrů v jeho mateřském jazyce.
Žalobci tak nejen znemožnil uplatnění jeho zákonného práva na tlumočníka, ale zároveň
tím neodůvodněně ztížil realizaci jeho práva na ustanovení zástupce (§35 odst. 8 s. ř. s.)
pro řízení o kasační stížnosti, tedy pro řízení, ve kterém je zastoupení advokátem podmínkou
řízení ( §105 odst. 2 s. ř. s.) a tedy je vždy dána potřeba ochrany práv stěžovatele.
Výše uvedené závěry o právu žalobce na tlumočníka odpovídají ústavně-konformnímu
výkladu předmětných ustanovení (srov. např. č. 59/2004, č. 342/2004 Sb. NSS), plynoucímu
z čl. 37 odst. 4 Listiny a též z čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod [viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Luedicke,
Belkacem a Koç proti Německu (in V. Berger: Judikatura Evropského soudu pro lidská práva;
1. české vydání, IFEC, 2003, str. 326-329) podle kterého se záruka čl. 6 odst. 3 písm. e)
Úmluvy neomezuje na tlumočení při soudním jednání, ale vztahuje se na překlad či tlumočení
všech úkonů řízení zahájeného proti obviněnému, kterým potřebuje rozumět k tomu,
aby se mu dostalo spravedlivého procesu].
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.), v němž, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3
s. ř. s.), ustanoví tlumočníka do ruského jazyka a umožní žalobci plné uplatnění jeho
procesních práv, a rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu