ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.52.2006
sp. zn. 1 Azs 52/2006-38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. V., zastoupeného
Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Veletržní 828/59, 170 00 Praha 7, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34
Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 20. 12. 2003, č. j. OAM-6446/VL-19-12-2003, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2004, č. j. 64 Az 9/2004-23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2003 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí pak zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2004.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku, k níž žalobce připojil plnou moc udělenou
advokátu Mgr. Andreji Perepečenovi, žalobce na prvém listu správně identifikoval svou osobu,
ovšem nesprávně již označil napadený rozsudek: uvedený rozsudek byl totiž vydán nikoli
v jeho věci, nýbrž ve věci jeho ženy (L. V.). Na druhém a třetím listu kasační stížnosti, která byla
sepsána v ženském rodě, byly jako důvody kasační stížnosti označeny „zákonné důvody
specifikované v §103 odst. 1 písm. a) – d)“ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), a též skutečnost, že všechny dosud rozhodující orgány vážně pochybily;
jinak nebyly kasační důvody konkretizovány. Kasační stížnost byla uzavřena návrhem,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004
(týkající se žalobcovy ženy) a věc mu vrátil k dalšímu řízení; kromě toho zde byla obsažena i žádost
o ustanovení zástupce z řad advokátů. Byl vznesena i žádost o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Usnesením ze dne 30. 1. 2006 vyzval soud žalobce prostřednictvím jeho advokáta,
aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil svou kasační stížnost tak, že uvede, kdy mu bylo napadené
rozhodnutí doručeno, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá a z jakých důvodů podle §103 odst. 1
s. ř. s. Pro případ, že tak neučiní, poučil soud žalobce o tom, že jeho kasační stížnost
bude odmítnuta. V odůvodnění usnesení upozornil soud žalobce též na to, že text kasační stížnosti
se zřejmě vztahuje k věci jeho ženy.
Usnesení bylo doručeno žalobcovu advokátu dne 1. 2. 2006; advokát však na ně nereagoval
ani ve stanovené lhůtě, ani později. Krajský soud v Ostravě proto dne 17. 5. 2006 předložil
věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl ji z následujících
důvodů:
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů,
pro něž účastník jako stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod
musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí
soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými
kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem,
tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem
či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně
spatřuje žalobce nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní
citace některého zákonného ustanovení (v žalobcově případě „§103 odst. 1 písm. a) – d) s. ř. s.“)
tak jako stížní bod neobstojí.
Postrádá-li kasační stížnost alespoň jeden konkretizovaný důvod, není možno
pro tento nedostatek v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť Nejvyšší správní soud je vázán
rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). Projevuje se zde zásada dispoziční:
je na stěžovateli, aby svou kasační stížností určil meze přezkumu. Neučiní-li tak, kasační soud
nemá, na základě čeho by přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu. Neobsahuje-li kasační
stížnost žádný důvod, který by ji činil způsobilou k věcnému projednání, nestíhá Nejvyšší správní
soud ani nutnost přezkumu z úřední povinnosti, již mu ukládá posledně citované ustanovení.
Tento nedostatek kasační stížnosti je nedostatkem odstranitelným; proto se krajský soud
nespokojil s blanketní kasační stížností, jak ji podal žalobce, a vyzval jej podle §108 odst. 1 s. ř. s.
prostřednictvím jeho advokáta k odstranění vad kasační stížnosti. Žalobcův advokát se však k výzvě
nevyjádřil, a odstranitelný nedostatek se tak stal nedostatkem neodstranitelným.
Pro tento neodstranitelný nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat; Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení s §106 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu