ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.65.2005
sp. zn. 1 Azs 65/2005 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. H.,
proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2003, č. j. OAM-2831/VL-07-ZA08-2003, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004,
č. j. 36 Az 791/2003–56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně napadeným usnesením zastavil podle §47 písm. c) s. ř. s.
ve spojení s §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona
č. 519/2002 Sb., řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 8. 2003, č. j. OAM-2831/VL-07-ZA08-2003. Současně krajský soud
žalobce poučil o možnosti podat proti usnesení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu
soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto
usnesení.
Žalobce podal kasační stížnost osobně u Krajského soudu v Brně dne 10. 2. 2005.
Citoval řadu ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, účinného do 31. 12. 2005
(dále jen správní řád), která správní orgán v řízení porušil. K řízení před soudem namítl vady
při doručování soudních písemností, když doručovatel byl povinen žalobce coby adresáta
vhodným způsobem vyrozumět o uložení těchto písemností v místně příslušné provozovně
držitele poštovní licence, žalobce však nebyl vyrozuměn žádným způsobem. Tuto skutečnost
přitom logicky nemůže prokázat. Naopak v řízení nebylo prokázáno, zda doručovatel splnil
svou zákonnou povinnost. Soud tak pochybil, když doručované písemnosti považoval
za doručené, což mělo za následek zastavení řízení. Navrhl zrušení napadeného usnesení
a dále požádal o ustanovení advokáta a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla podána opožděně.
Podle §106 odst. 2 věta první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí.
Jak vyplynulo ze soudního spisu, usnesením ze dne 19. 7. 2004 byla žalobci k jeho
žádosti pro řízení o předmětné žalobě pravomocně ustanovena zástupkyní advokátka
JUDr. Eva Poláčková. Toto usnesení bylo dne 22. 11. 2004 doručeno žalobcově opatrovnici,
ustanovené mu v souladu s §29 odst. 3 o. s. ř. za použití §64 s. ř. s. usnesením ze dne
26. 10. 2004 z důvodu žalobcova neznámého pobytu. Z doručenky na č. l. 36 totiž vyplynulo,
že se žalobce přinejmenším ode dne 2. 8. 2004 na evidenční a zároveň jím uváděné adrese
P. 9, K. 28/803 nezdržoval. Tato skutečnost byla ostatně opakovaně ověřena šetřením Policie
České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, ve dnech
13., 14. a 18. 10. 2004. Přitom jinou adresu pobytu či adresu pro doručování žalobce soudu
nebo orgánu, který vede evidenci místa pobytu žadatelů o udělení azylu (Ministerstvo vnitra),
nesdělil.
Podle §42 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci.
V souladu s tímto ustanovením bylo kasační stížností napadené usnesení zástupkyni
žalobce doručeno v pondělí 20. 12. 2004, jak vyplývá z doručenky. Pro počátek běhu lhůty
pro podání kasační stížnosti pak již bylo bezvýznamné, že žalobce sám napadené usnesení
převzal v kanceláři krajského soudu dne 7. 2. 2005.
Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy žalobci podle §40 odst. 2 s. ř. s. uplynula
dnem 3. 1. 2005 (pondělí). Protože kasační stížnost žalobce podal osobně u krajského soudu
až dne 10. 2. 2005, je zjevné, že lhůta nebyla dle §40 odst. 4 s. ř. s. zachována.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně a proto ji odmítl dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ani návrhem na ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu