ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.7.2006
sp. zn. 1 Azs 7/2006-56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. K.,
zastoupeného opatrovnicí L. V., pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí ze dne 31. 8. 2004, č. j. OAM-2610/VL-07-15-2004, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2005,
č. j. 61 Az 165/2004-17,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 2. 9. 2004 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 31. 8. 2004, jímž byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14. 2. 2005.
Žalobce napadl rozsudek včasnou kasační stížností, v níž zároveň požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti; jako místo svého pobytu
označil Pobytové středisko B. Krajský soud nato vyzval žalobce přípisem ze dne 11. 3. 2005,
aby ve lhůtě deseti dnů vrátil soudu vyplněný formulář potvrzení o majetkových poměrech,
který byl k přípisu připojen. Přípis byl žalobci zaslán na adresu v soukromí, kde měl žalobce
v té době pobývat na propustce; zásilka se však vrátila nedoručená s tím, že adresa je
nedostatečná. Dne 8. 3. 2005 bylo soudu doručeno doplnění kasační stížnosti; i v něm žalobce
uvedl, že pobývá v Pobytovém středisku B. Dne 31. 3. 2005 proto soud žalobci zaslal znovu
formulář potvrzení o majetkových poměrech na adresu pobytového střediska; odtud se však
zásilka vrátila se sdělením, že adresát se odstěhoval bez udání adresy.
Dne 19. 4. 2005 bylo krajskému soudu doručeno další žalobcovo podání;
k němu bylo připojeno čestné prohlášení o ubytování podepsané paní E. M.
jako ubytovatelkou, podle nějž má ubytovatelka zajištěno pro žalobce ubytování na adrese V.
928/8, P. 8, a to od 10. 4. 2005 do 30. 4. 2006. Na základě této informace zaslal soud žalobci
formulář a výzvu k jeho vyplnění na uvedenou adresu; i tato zásilka se však vrátila s tím, že se
adresát odstěhoval bez udání adresy. Jinou adresu soud nezjistil ani dotazem u cizinecké
policie; uzavřel tedy, že žalobce je osobou neznámého pobytu, a usnesením ze dne 28. 5. 2005
mu ustanovil opatrovnici. Poté předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a řízení zastavil
z následujících důvodů:
Podle §33 zákona o azylu soud zastaví řízení, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí
ve věci.
Krajský soud v průběhu řízení o kasační stížnosti doručoval žalobci nejprve na adresu,
kde se měl žalobce zdržovat na propustce, a poté na adresu pobytového střediska a adresu
v soukromí, které žalobce sám označil v kasační stížnosti a v jejím doplnění; ani na jedné
z těchto adres však nebylo možno žalobci doručit – buď proto, že adresa byla nedostatečná,
nebo proto, že se žalobce odstěhoval bez udání nové adresy. To platilo i o nejnověji sdělené
adrese, která byla podložena čestným prohlášením ubytovatelky a kterou žalobce ohlásil
i na cizinecké policii. Nejpozději od 15. 3. 2005, kdy se soud poprvé pokusil žalobci doručit
formulář prohlášení o majetkových poměrech, tak bylo místo žalobcova pobytu neznámé
a do okamžiku rozhodování Nejvyššího správního soudu se na této situaci nic nezměnilo.
Dalšímu řízení a rozhodnutí ve věci přitom brání skutečnost, že žalobce není zastoupen
advokátem, což je jednou z podmínek řízení o kasační stížnosti.
Žalobcově žádosti o ustanovení zástupce nemohl soud vyhovět: žalobce totiž soudu
nesdělil svou aktuální adresu, na níž skutečně pobývá, a soud se tak nemohl informovat
o jeho majetkových poměrech, jejichž posouzení je při rozhodování o ustanovení zástupce
nezbytné. Soud nemohl žalobce po zamítnutí jeho žádosti ani účinně vyzvat k tomu,
aby si zástupce sám zvolil, protože mu nebylo možno doručit ani na nejnověji ohlášenou
adresu. Žalobce tedy není zastoupen, ačkoli zastoupení advokátem je v řízení o kasační
stížnosti povinné (srov. §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního);
ve věci tak není dána jedna z podmínek řízení, jejíž splnění je nezbytné pro to, aby soud mohl
o věci nadále vést řízení a rozhodnout o ní. Nedostatek této podmínky řízení by se žalobcovou
součinností patrně bylo možno odstranit; protože však žalobce nesdělil cizinecké policii
skutečné a aktuální místo svého pobytu, jak mu ukládá zákon, a ani soudu se tento údaj
nepodařilo zjistit, neumožnil soudu vyzvat jej k nápravě tohoto nedostatku.
Skutečnost, že žalobce není zastoupen advokátem, je tak překážkou,
pro niž se Nejvyšší správní soud nemůže kasační stížností věcně zabývat (tj. – v dikci
ustanovení §33 zákona o azylu – vydat „rozhodnutí ve věci“). Nejvyšší správní soud
proto zastavil řízení o kasační stížnosti podle §33 zákona o azylu a §47 písm. c) soudního
řádu správního.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu