ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.109.2004
sp. zn. 2 Afs 109/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně E. P.,
zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Velké Meziříčí, Vrchovecká 2,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, Hradec Králové 2, Horova 17,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
27. 2. 2004, čj. 31 Ca 24/2003 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se včas podanou kasační stížností domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým
byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2003,
čj. 5856/140/2002-DA-O-28/Bi. Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru Finančního úřadu
v Kostelci nad Orlicí č. 1020000199 ze dne 21. 8. 2002, čj. 32551/02/255960/7609
o vyměření darovací daně v částce 46604 Kč.
Stěžovatelka napadený rozsudek považuje za nezákonný z důvodu nesprávného
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]
a k tomu v kasační stížnosti dále uvádí:
Platební výměr Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí se týkal rozhodnutí
katastrálního úřadu čj. V - 3018/2001, tedy dohody uzavřené mezi stěžovatelkou a M. C.
(která je ve vztahu ke stěžovatelce osobou blízkou) dne 27. 11. 2001. M. C. získala
majetek, který byl předmětem zmíněné dohody na základě předchozí smlouvy,
o níž rozhodoval katastrální úřad pod čj. V 15 - 1430/2000. Finanční úřad zřejmě
považoval nabytí vlastnictví M. C., k němuž došlo na základě smlouvy V 15 - 1430/2000
za první převod vlastnictví a dohodu V – 3018/2001 za druhý převod vlastnictví, který
napadeným platebním výměrem zdanil darovací daní (což by bylo, pokud by skutečně šlo
o druhý převod, v pořádku). Jádro problému není ve vlastní dohodě V - 3018/2001 ze
dne 27. 11. 2001, nýbrž právě v předchozí „Dohodě o zrušení a vzájemném vypořádání
podílového spoluvlastnictví k nemovitostem reálným rozdělením ze dne 9. 6. 2000“, o níž
bylo rozhodováno katastrálním úřadem pod čj. V 15 – 1430/2000. Zmíněná dohoda
z 9. 6. 2000 totiž byla dohodou o reálném rozdělení nemovitostí, které zdanění daní
z převodu nemovitostí nepodléhá, neboť se nejedná o převod vlastnického práva ani o
směnu, z čehož zřejmě, ovšem podle názoru stěžovatelky mylně, vycházel Finanční úřad
v Kostelci nad Orlicí. Z publikované judikatury (viz např. rozsudek Krajského soudu
v Českých Budějovicích z 19. 11. 1996, čj. 10 Ca 483/96) přitom jednoznačně vyplývá, že
provedené zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze za směnu ani převod
považovat. Proto také není správné vyměření darovací daně shora citovaným platebním
výměrem: jestliže dohoda z 9. 6. 2000 nemůže být považována za převod nemovitostí,
nemůže v případě nabytí týchž nemovitostí stěžovatelkou na základě dohody V –
3018/2001 jít o druhý převod vlastnictví (který by zdanění podléhal), nýbrž o první
převod (mezi osobami blízkými), takže se na něj vztahuje osvobození od daně dle ust.
§23 odst. 2 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., v tehdy platném znění.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na správnosti svého rozhodnutí
s tím, že se jedná o obdobné námitky jako v odvolání proti platebnímu výměru, s kterými
se tento správní orgán vypořádal v odůvodnění žalobcem napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí toliko v rozsahu kasační
stížnosti (v ní uplatněného důvodu) – když neshledal skutečnosti, které by mohly vést
ke zrušení tohoto rozhodnutí z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Soud vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle ustanovení §23 odst. 2 věta prvá zákona ČNR č. 357/1992 Sb. ve znění
účinném v době vydání napadeného správního rozhodnutí, které mělo být dle názoru
stěžovatelky v daném případě aplikováno, jde-li o nemovitý majetek vydaný nebo
poskytnutý jako náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a o převod nebo
přechod vlastnictví mezi osobami blízkými podle občanského zákoníku, je tento majetek
osvobozen při prvním převodu nebo přechodu vlastnictví od daně dědické, daně darovací
a daně z převodu nemovitostí. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se jednalo o majetek
vydaný podle zákona č. 229/1991 Sb. a že dohody o zrušení vypořádání podílového
spoluvlastnictví ze dne 9. 6. 2000 a ze dne 27. 11. 2001 byly uzavřeny mezi sestrami,
tedy osobami blízkými. Zbývá tedy posoudit, zda na základě těchto dohod došlo
k převodu nebo k přechodu vlastnického práva k dotyčným nemovitostem.
Samotný zákon ČNR č. 357/1992 Sb. nedefinuje blíže pojem převodu či přechodu
vlastnictví. Jedná se o pojmy, které jsou vlastní především právu soukromému, zejména
občanskému právu.
Podle §132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou
smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností
stanovených zákonem. Podle §133 odst. 2, 3 téhož zákona převádí-li se nemovitá věc
na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle
zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Převádí-li se na základě
smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá
se vlastnictví okamžikem této smlouvy.
Protože ani občanský zákoník neobsahuje bližší definici pojmů převod a přechod
vlastnictví, je nutno vycházet především z právní teorie. Pojem převod vlastnictví
je používán v případě, kdy se jedná o smluvní nabytí vlastnického práva, tedy obecně
o každou smluvně založenou změnu v osobě vlastníka věci (či dosavadního okruhu
vlastníků), při které nabyvatel odvozuje své vlastnické právo od dosavadního vlastníka
(dosavadních vlastníků). Ustanovení §132 odst. 1 obč. zák. příkladmo uvádí smlouvu
kupní a darovací. Může to však být i každá jiná smlouva, která směřuje k převodu
vlastnického práva např. smlouva směnná či smlouva o vypořádání podílového
spoluvlastnictví podle §141 odst. 2 obč. zák. Přechodem vlastnictví je pak třeba rozumět
mj. nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, tedy především výrokem soudním.
Sem patří i případ zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle §142 obč. zák.
V podrobnostech je možno odkázat především na publikaci Marta Knappová, Jiří
Švestka a kolektiv, občanské právo hmotné, svazek I, třetí aktualizované a doplněné
vydání, ASPI Publishing, s. r. o., zejména str. 296 a násl., jakož i na publikaci Josef Fiala
a kolektiv, Občanské právo hmotné, druhé vydání, Masarykova univerzita a Doplněk
Brno, zejména str. 106 a násl.
Ostatně ustanovení §9 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb. (dříve §9
odst. 1 téhož zákona) zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pod převod
či přechod vlastnictví k nemovitosti zařazuje.
V daném případě tedy k prvému převodu vlastnictví k dotyčným nemovitostem došlo
na základě dohody ze dne 9. 6. 2000, k druhému převodu vlastnictví pak na základě
dohody ze dne 27. 11. 2001. Předmětem vyměření daně pak byl převod na základě
této - druhé – dohody. Nebyla tedy splněna podmínka §23 odst. 2 věta prvá zákona ČNR
č. 357/1992 Sb., neboť se nejednalo o prvý převod (tím méně přechod) po vydání
nemovitého majetku či jeho poskytnutí jako náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb.
Stěžovatelkou uplatněný důvod kasační stížnosti tedy nemůže obstát. Proto byla tato
stížnost zamítnuta.
Stěžovatelka, která neměla v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, nad rámec běžných výdajů
náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů
řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu