ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.110.2005
sp. zn. 2 Afs 110/2005 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: J. M., proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Prokišova 5, České
Budějovice, ve věci kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 10 Ca 251/2004,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2005,
sp. zn. 10 Ca 251/2004, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení krajského soudu, kterým soud odmítl žalobu podanou proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích („žalovaný“) ze dne 27. 9. 2004,
č. j. 4721/150/2004.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož lze podat
kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Namítanou
nezákonnost spatřuje stěžovatel v tom, že rozhodnutí o nevrácení poplatku za pořízení
fotokopií listin neupravuje vedení řízení, jelikož pořídit fotokopie lze i zcela mimo jakékoliv
řízení, a dále tvrdí, že žalobou napadené rozhodnutí bylo konečným rozhodnutím o daňové
povinnosti ve výši 60 Kč.
Z uvedených důvodů navrhl stěžovatel zrušení usnesení krajského soudu.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správce daně vybral předmětný
správní poplatek zcela v souladu se zákonem, a proto nebyl dán důvod k jeho vrácení.
K postupu krajského soudu žalovaný neshledal potřebu se vyjadřovat, neboť to není v jeho
kompetenci.
Z obsahu soudního a správního spisu především plyne, že Finanční úřad v Písku
rozhodnutím ze dne 22. 3. 2004, č. j. 29569/04/097910, zamítl žádost stěžovatele o vrácení
správního poplatku ve výši 60 Kč, vybraného při předání ověřených fotokopií dodatečných
platebních výměrů ze dne 10. 10. 2000, č. j. 66989/00/097910, a č. j. 66974/00/097910,
na daň z příjmů fyzických osob. Důvodem zpoplatnění těchto fotokopií byla skutečnost,
že stěžovatel označené dodatečné platební výměry již obdržel dne 23. 10. 2000.
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích shora označeným rozhodnutím ze dne
27. 9. 2004 zamítlo odvolání proti citovanému rozhodnutí finančního úřadu.
Krajský soud v Českých Budějovicích následně odmítl žalobu podanou
proti tomuto rozhodnutí žalovaného, když dospěl k závěru, že napadené správní rozhodnutí
je rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení a vztahuje se na ně proto kompetenční výluka
uvedená v ustanovení §70 písm. c) s. ř. s., takže žaloba není přípustná. Vady způsobené
nesprávnou aplikací ustanovení §23 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
tak lze napravit pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků v daňovém řízení žalobou
směřující proti meritornímu rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti stěžovatele.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že otázkou spornou v projednávané věci
se již zabýval v rozsudku ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 2 Azs 252/2004 (č. 540 Sb. NSS),
a protože není dán žádný racionální důvod se od právního názoru zde vyjádřeného odchýlit,
je namístě pro stručnost na tento rozsudek odkázat a plně tak respektovat princip
předvídatelnosti soudního rozhodování.
V citovaném rozsudku totiž zdejší soud uvedl, že „rozhodnutí ve věcech soudních
poplatků jsou obecně považována za rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení a není-li
mezi soudními a správními poplatky zásadního rozdílu co do jejich funkce a podstaty,
není ani důvodu považovat rozhodnutí ve věcech správních poplatků za rozhodnutí
jiné povahy než ta, jimiž se upravuje vedení řízení. ... Rozhodnutí ve věcech správních
poplatků lze jako rozhodnutí o vedení řízení vyloučit ze soudního přezkumu,
pokud tato rozhodnutí sama o sobě neukončují proceduru konanou správním orgánem ve věci
samé, tj. ve věci, za niž má být správní poplatek zaplacen, a pokud rozhodnutí či jiné úkony,
kterými při nezaplacení správního poplatku dojde k ukončení této procedury, jsou soudně
přezkoumatelné nebo jinak podřízené kontrole soudní moci. ... I v případech, kdy by žadatel
správní poplatek na výzvu správního orgánu zaplatil, třebaže by měl za to, že se jedná
o požadavek nezákonný, může se domáhat vrácení takto zaplaceného poplatku. Správní orgán
pak jeho žádosti vyhoví a poplatek vrátí, anebo nevyhoví a žádost o vrácení zamítne.
Pak má samozřejmě žadatel možnost (po vyčerpání předepsaných opravných prostředků
v rámci správního řízení) domáhat se přezkumu takového zamítavého rozhodnutí soudem
ve správním soudnictví.“
Na základě tohoto právního názoru pro souzenou věc platí, že zamítavé rozhodnutí
o nevrácení zaplaceného správního poplatku podléhá přezkumu ve správním soudnictví,
neboť je zjevné, že se nejedná o rozhodnutí toliko upravující vedení řízení. Není totiž splněna
základní podmínka, aby o rozhodnutí upravující vedení řízení mohla být řeč, spočívající
v tom, že by toto rozhodnutí samo o sobě neukončovalo příslušnou proceduru. V důsledku
nevrácení poplatku totiž nedochází např. k následnému zastavení daňového řízení,
které by teprve bylo soudně přezkoumatelné. Krajský soud se rovněž mýlí, pokud tvrdí,
že vady způsobené nesprávnou aplikací ustanovení §23 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.
lze napadnout pouze v rámci přezkumu meritorního rozhodnutí o daňové povinnosti
stěžovatele, neboť je dostatečně zřejmé, že se jedná o dvě samostatná řízení, kdy součástí
přezkumu správnosti stanovení daňové povinnosti určitě není posouzení toho, zda stěžovateli
měl být vrácen či nikoliv zaplacený správní poplatek za pořízení fotokopie označených
daňových rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační
stížnosti k závěru, že tato je důvodná, a proto napadené usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán
shora uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu ohledně posuzování právní
povahy rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vrácení správního poplatku.
Jako obiter dictum Nejvyšší správní soud konstatuje, že k otázce doručování
předmětných platebních výměrů se již dostatečně vyjádřil v rozsudku sp. zn. 2 Afs 202/2004
(www.nssoud.cz) a na právní názory tam obsažené proto plně odkazuje, neboť mají
bezprostřední význam z hlediska aplikace ustanovení §23 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.
v projednávané věci. Podle tohoto ustanovení totiž jsou osvobozeny od správních poplatků
úkony, nejde-li o listiny, které daňový subjekt od správce daně obdržel dříve.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Českých
Budějovicích v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu