ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.205.2005
sp. zn. 2 Afs 205/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně:
J.P., zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3,
Liberec I, proti žalovanému: Finanční ředitelství Ústní nad Labem, se sídlem Velká
Hradební č. 61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 8. 2005, č. j. 59 Ca 51/2005 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností brojila žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti shora
uvedenému usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 2. 2005, č. j. 12263-1/110/04, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Liberci (dále jen „finanční úřad“)
ze dne 25. 3. 2004 č. j. 32444/04/187912/5519 a č. j. 32455/04/187912/5519.
Ve své kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že krajský soud nesprávně posoudil žalobu
stěžovatelky jako opožděnou, ačkoliv žaloba byla zaslána včas prostřednictvím držitele
poštovní licence dne 12. 5. 2005, tj. ve lhůtě dvou měsíců ode dne 11. 3. 2005, kdy bylo
stěžovatelce žalobou napadené rozhodnutí doručeno. Krajský soud uvádí, že žalobou
napadené rozhodnutí bylo již 1. 3. 2005 doručeno zástupci stěžovatelky s omezenou plnou
mocí, ale chybně uvádí, že tento den je rozhodujícím dnem pro stanovení počátku běhu lhůty
pro podání žaloby. Protože stěžovatelka udělila zástupci omezenou plnou moc, právní účinky
založilo až doručení druhému z nich, tedy stěžovatelce (§32 a §17 odst. 7 zák.
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění (dále jen „ d. ř.“). Tvrzení
krajského soudu, že vzhledem k tomu, že měla stěžovatelka svého zástupce, není rozhodující,
kdy bylo rozhodnutí doručeno přímo stěžovatelce, tak podle stěžovatelky nemá oporu
v zákonném předpise. Stěžovatelka dále uvedla, že uplatňuje důvod dle §103 odst. 1 písm. e)
zák. č. 150/2002 Sb., v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), neboť soud při svém rozhodování
nesprávně posoudil otázku, který den doručení, pokud je doručováno zástupci s omezenou
plnou mocí, je podstatný pro počítání lhůty pro podání správní žaloby.
Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc
vrátit k dalšímu řízení. Zároveň navrhla, aby soud rozhodl o nákladech kasační stížnosti.
II.
Žalovaný se ve svém vyjádření uvedl, že i kdyby se za rozhodné datum pro určení
této lhůty vzalo doručení rozhodnutí stěžovatelce, byla by žaloba podána opožděně
(§40 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k této skutečnosti žalovaný navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
III.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu je v ní
namítán důvod odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť stěžovatelka tvrdí,
že její žaloba nebyla podána opožděně, a proto je rozhodnutí krajského soudu, které její
žalobu pro opožděnost odmítlo, nezákonné.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
IV.
Ze správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 25. 3. 2004 vydal finanční úřad
dodatečné platební výměry č. 1040000055, č. j. 32444/04/187912/5519 a č. 1040000056
č. j. 32455/04/187912/5519. Proti těmto dodatečným platebním výměrům stěžovatelka podala
odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím zamítl. Toto rozhodnutí žalovaného bylo zástupci
stěžovatelky doručeno v úterý dne 1. 3. 2005 a stěžovatelce samotné pak v pátek 11. 3. 2005
(viz doručenky na originálu žalobou napadeného rozhodnutí).
Toto rozhodnutí stěžovatelka napadla žalobou, kterou krajský soud kasační stížností
napadeným usnesením odmítl. V odůvodnění především uvedl, že napadené rozhodnutí bylo
doručeno zástupci stěžovatelky dne 1. 3. 2005, tudíž poslední den lhůty ve smyslu
§40 s. ř. s. s přihlédnutí k §72 odst. 1 s. ř. s. uplynul 2. 5. 2005. Protože ve správním řízení
měla žalobkyně svého zástupce, není rozhodující, kdy bylo rozhodnutí doručeno přímo
stěžovatelce. K poštovní přepravě byla žaloba podána dne 12. 5. 2005 a byla tedy podána
opožděně. Soud proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
V.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Spornou otázkou je, zda krajský soud správně posoudil žalobu jako opožděnou
a zda bylo na místě ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
Podle §72 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.
Podle §40 odst. 2 téhož zákona lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Jestliže stěžovatelce jako
z časového hlediska druhé ze dvou osob, kterým bylo doručováno a u nichž připadalo
v úvahu, že doručení u nich může být účinné, bylo rozhodnutí doručeno v pátek dne
11. 3. 2005, lhůta pro podání žaloby (pokud by stěžovatelkou plná moc byla skutečně udělena
jako omezená) uplynula ve středu 11. 5. 2005. Žaloba podaná k poštovní přepravě dne
12. 5. 2005 (viz. obálka na č. l. 5 soudního spisu) byla tedy v každém případě podána
opožděně, a to o jeden den.
Za této situace se Nejvyšší správní soud již vůbec nezabýval otázkou, zda plná moc,
kterou stěžovatelka zmocnila k zastupování v daňovém řízení svého zástupce, byla omezená
nebo neomezená, a na to navazující otázkou, které že z obou doručení je právně relevantní.
Ani v případě nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem, zda je pro běh lhůty
rozhodné doručení stěžovatelce nebo jejímu zástupci, by nemohlo dojít k nezákonnosti
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. I za situace, kdy by lhůta běžela ode dne doručení
stěžovatelce, by žaloba stejně byla podána opožděně; případné rozdílné právní posouzení
povahy plné moci udělené stěžovatelkou jejímu zástupci by na věci nic nezměnilo. Kasační
stížnost tudíž není důvodná, neboť krajský soud v každém případě rozhodl věcně správně.
Není sice vyloučeno, že jeho rozhodnutí se v části, v níž vyšlo z toho, že plná moc udělená
stěžovatelkou jejímu zástupci je plnou mocí neomezenou, opírá o nesprávné posouzení právní
otázky. Tato otázka však, jelikož nebyla pro právní posouzení věci rozhodná, nemohla mít
vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, neboť ani její posouzení v souladu s právním
názorem stěžovatelky vysloveným v kasační stížnosti by nemohlo přivodit pro stěžovatelku
příznivé rozhodnutí.
VI.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil naplnění žádných z důvodů kasační stížnosti
uplatňovaných stěžovatelkou a kasační stížnost proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady
řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto
náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu