ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.77.2006
sp. zn. 2 Afs 77/2006 - 106
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: H. N. V.,
zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské nám. 17,
proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
17. 3. 2006, č. j. 11 Ca 122/2005 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel v kasační stížnosti brojí proti shora uvedenému usnesení
Městského soudu v Praze, resp. proti výroku o zamítnutí jeho žádosti o ustanovení zástupce
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 11 Ca 122/2005 - 51. Tímto rozsudkem byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2003, č. j. FŘ-10309/11/03, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 9
ze dne 11. 11. 2002, č. j. 245050/02/009914/7349, doměřujícím mu daň z příjmů za zdaňovací
období roku 2000.
Městský soud stěžovateli napadeným usnesením přiznal osvobození od placení
soudních poplatků za řízení, avšak zástupce z řad advokátů mu neustanovil, neboť v daném
řízení byl stěžovatel zastoupen advokátkou Mgr. Annou Větrovskou. Tato skutečnost
pak podle soudu brání tomu, aby byl stěžovateli ustanoven zástupce soudem, protože
§35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) vylučuje, aby byl
účastník zastoupen více zástupci.
V kasační stížnosti proti tomu stěžovatel namítá důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., neboť uvedený názor městského soudu považuje za nezákonný. Poukazuje
na §35 odst. 8 s. ř. s. a uvádí, že splňuje veškeré podmínky, které je k ustanovení zástupce
třeba - podmínky pro osvobození od soudních poplatků, potřebu ochrany práv a návrh.
Podle stěžovatele uvedené ustanovení s. ř. s. nevylučuje, aby byl navrhovateli,
který je zastoupen na základě plné moci, ustanoven soudem zástupce, pokud navrhovatelovy
osobní a majetkové poměry neumožňují odměnu advokátovi uhradit. Stěžovatel zdůrazňuje,
že advokát nemůže zastupovat stěžovatele bezplatně. V daném případě by navíc nemohlo
dojít k tomu, že by měl stěžovatel více zástupců. Jednak by mu soud ustanovil
tutéž advokátku (Mgr. Annu Větrovskou) a jednak ustanovení zástupce soudem způsobuje
zánik zastoupení na základě dřívější plné moci (analogicky §28 odst. 3 o. s. ř.). V závěru
poukázal stěžovatel na charakter kasační stížnosti jako mimořádného opravného prostředku.
Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
Městského soudu v Praze ve výroku, jímž se zamítá návrh žalobce na ustanovení zástupce,
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm není
třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení
(tedy ihned po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a nezbytném poučení účastníků
řízení).
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel uplatňuje důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky městským soudem, kterou spatřuje v tom, že mu městský soud měl zástupce v řízení
ustanovit bez ohledu na to, že je zastoupen advokátkou na základě plné moci.
Ze správního spisu k tomu vyplynulo, že stěžovatel zastoupený Mgr. Annou
Větrovskou na základě generální plné moci ze dne 7. 7. 2004 podal žalobu
proti třem rozhodnutím žalovaného (mimo jiné i proti rozhodnutí ze dne 31. 10. 2003,
č. j. FŘ-10309/11/03) a požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
soudem s tím, aby tímto zástupcem byla Mgr. Anna Větrovská, na niž se obrátil. Jeho žádost
však byla Městským soudem v Praze zamítnuta (usnesení ze dne 11. 3. 2004),
stejně jako kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí podal (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 10. 2004, č. j. 2 Afs 52/2004 - 47). Po celé řízení o žalobě
i kasační stížnosti stěžovatele zastupovala právě shora uvedená advokátka, která podávala
písemná podání (vedle žaloby a zmíněné kasační stížnosti to bylo např. vyjádření ze dne
12. 7. 2005 či doplnění repliky ze dne 18. 12. 2005) a zúčastnila se i ústního jednání dne
20. 12. 2005. Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 11 Ca 122/2005 - 51 stěžovatelovu žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal
stěžovatel - opět prostřednictvím advokátky Mgr. Anny Větrovské - kasační stížnost
a následně požádal o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení advokáta
zástupcem v řízení o kasační stížnosti. Městský soud napadeným usnesením vyhověl žádosti
o osvobození od placení soudních poplatků, avšak žádost o ustanovení advokáta zástupcem
zamítl.
Nejvyšší správní soud tak musí předně posoudit, zda je možné ustanovit účastníkovi
zástupcem advokáta, přestože je tímto advokátem zastoupen na základě plné moci.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. (pozn. soudu: do 12. 10. 2005 se jednalo o odst. 7
tohoto ustanovení) navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování zástupce platí v takovém případě stát. Požádá-li navrhovatel o osvobození
od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti
do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může mít účastník v téže věci jen jednoho zástupce.
Stěžovateli lze přisvědčit, že s ohledem na analogické použití §28 odst. 3 o. s. ř.,
§64 s. ř. s., by ustanovením zástupce soudem došlo k zániku jeho zastoupení advokátem
na základě plné moci. Uvedené ustanovení o. s. ř. (Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí,
že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci.) totiž nelze racionálně vyložit jinak,
než že k výpovědi plné moci dosavadnímu zástupci dojde rovněž tím, že účastník požádá
o ustanovení zástupce soudem, soud jeho žádosti vyhoví a zástupce mu ustanoví. Ustanovení
zástupce soudem se totiž zásadně děje na žádost účastníka a lze je tedy z hlediska zániku plné
moci dosavadního zástupce dát naroveň udělení plné moci novému zástupci.
Nelze tedy s městským soudem souhlasit v tom, že pouhá existence plné moci,
kterou navrhovatel udělil advokátovi, brání tomu, aby soud navrhovateli zástupce ustanovil.
Pro ustanovení zástupce soudem však zákon stanoví několik podmínek
(§35 odst. 8 s. ř. s.): především musí být dány předpoklady pro osvobození navrhovatele
od soudních poplatků (tuto podmínku stěžovatel nepochybně splňuje, když mu městský soud
napadeným usnesením toto osvobození přiznal). Druhou nezbytnou podmínkou
pak je, aby ustanovení zástupce bylo třeba k ochraně práv navrhovatele. Tomu však v daném
případě nebylo. V dané věci je stěžovatel zastoupen advokátkou na základě plné moci.
Jak vyplývá ze spisu, stěžovatelem zvolená advokátka Mgr. Anna Větrovská jej v daném
řízení řádně zastupuje, podává opravné prostředky i jiné návrhy, účastní se ústního jednání
a náležitě tak dbá o ochranu stěžovatelových práv. Městský soud v Praze tak nepochybil,
když stěžovateli zástupce v dané věci neustanovil, neboť stěžovatel je zastoupen advokátkou
na základě plné moci a tato advokátka také řádně jeho zájmy hájí; splnění druhé podmínky
v daném případě tedy nebylo shledáno. Jiná situace by nastala, pokud by stěžovatelem
zvolená advokátka jeho zájmy řádně nehájila. V takovém případě by - za současného splnění
i ostatních podmínek stanovených v §35 odst. 8 s. ř. s. - soud zástupce stěžovateli mohl
ustanovit; bezpochyby by však nedošlo k ustanovení téže advokátky, nýbrž advokáta jiného.
Nelze si totiž představit, že by soud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta,
který jeho zájmy v probíhajícím řízení řádně nehájil. K tomu je vhodné rovněž poukázat na to,
že stěžovatelovo právo na ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. není právem
na ustanovení konkrétní osoby, kterou v návrhu označí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25, dostupný na www.nssoud.cz).
Domnívá-li se stěžovatel, že neměl jinou možnost než si zvolit advokátku na plnou
moc a teprve poté požádat o ustanovení advokáta soudem, nelze s ním souhlasit. Soudní řád
správní totiž výslovně pamatuje i na to, aby účastník řízení, který je práva neznalý a k vedení
řízení advokáta skutečně nezbytně potřebuje, neutrpěl újmu v důsledku toho, že si advokáta
nemůže dovolit vzít na plnou moc a požádá o jeho ustanovení soudem. Ustanovení
§35 odst. 8 s. ř. s. poslední věta totiž stanoví, že lhůta stanovená pro podání návrhu
na zahájení řízení neběží mj. po dobu ode dne podání žádosti o ustanovení zástupce do právní
moci rozhodnutí o této žádosti. Navrhovatel, který se domnívá, že podmínky pro ustanovení
zástupce v řízení splňuje, tedy může soud požádat o ustanovení advokáta zástupcem v řízení
bez obav z toho, že by mu v době od podání žádosti do doby soudního rozhodnutí
o ní uplynula lhůta k podání návrhu na zahájení řízení. Ke stavění lhůty k podání návrhu
na zahájení řízení dochází ze zákona proto, že největší nároky po odborné stránce
jsou na účastníka řízení kladeny právě formulováním samotného návrhu na zahájení řízení
(kasační stížnosti), který je navíc třeba podat v poměrně krátkém časovém úseku.
Lze si samozřejmě představit i situaci, kdy účastník, který není obeznámen s možností
požádat o ustanovení zástupce soudem, navštíví advokáta sám. V takovém případě
pak advokát, který je s majetkovou situací klienta seznámen a kterému odměna
za zastupování nebyla zaplacena, tohoto klienta upozorní na možnost požádat o ustanovení
zástupce soudem, místo toho, aby jej bezplatně zastupoval. Neučiní-li tak a na základě
plné moci klienta v řízení řádně zastupuje, nemůže oprávněně očekávat, že bude soudem
ustanoven jeho zástupcem a odměna mu bude uhrazena státem. Městský soud tak postupoval
v souladu se zákonem, pokud stěžovatelovu žádost o ustanovení advokáta zamítl.
Ke skutečnosti, že za řízení o kasační stížnosti nebyl vybírán soudní poplatek,
je třeba uvést, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu
v Praze žalobě osvobozen od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že se v dané věci
nezměnily majetkové poměry stěžovatele (stěžovatel napadl kasační stížností právě usnesení,
jímž byl od placení soudních poplatků osvobozen), nebyl již tento vyzýván k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti, neboť lze oprávněně předpokládat, že by byl
osvobozen i od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti; tak již judikoval Nejvyšší
správní soud ve věci sp. zn. 1 Afs 5/2003 (rozhodnutí je dostupné na www.nssoud.cz).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není
dán kasační stížností uplatněný důvod pro zrušení napadeného usnesení, a proto kasační
stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu