ECLI:CZ:NSS:2006:2.AS.39.2006
sp. zn. 2 As 39/2006 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců:
a) JUDr. J. N., b) J. N., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem se sídlem
Šafaříkova 1, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový
úřad, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 10. 2003, č. j. 59 Ca 78/2003 - 40,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 10. 2003,
č. j. 59 Ca 78/2003 - 40, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšfímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci (dále „stěžovatelé“) včas podanou kasační stížností ze dne 17. 10. 2003
a doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 5. 2006, brojí proti shora označenému
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kterým byla odmítnuta jejich
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu
(dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 7. 2003, č. j. 15274/2003/H-7170. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelů (a dále J. Glasrové, D. Štěpánové, L. Reslové, B. Sýkory
a J. Mencla) proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Jablonci
nad Nisou ze dne 14. 2. 2003, č. j. 9002/70/03. Citovaným rozhodnutím byl schválen
návrh komplexní pozemkové úpravy v k. ú. O. u J., zpracovaný firmou G., s. r. o.
Krajský soud napadeným usnesením odmítl podanou žalobu z toho důvodu,
že předmětná správní rozhodnutí vyplývají z občanskoprávních vztahů, neboť přímo upravují
otázky vlastnictví nemovitostí. Jedná se totiž o rozhodnutí vydaná podle zákona
č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a v případě stěžovatelů,
kteří namítali rušení vlastnického práva v souvislosti s cestou sousedící s jejich pozemkem,
je tak zřejmé, že tato práva mají svůj původ v občanskoprávním vztahu. Proto soud žalobu
odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení §68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) s tím, že stěžovatelé mohou ve lhůtě jednoho měsíce
proti napadenému rozhodnutí žalovaného podat žalobu v občanskoprávním řízení
podle ustanovení §244 občanského soudního řádu k okresnímu soudu.
Stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňují důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a namítají tak nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Tvrzenou nezákonnost napadeného usnesení krajského soudu odůvodňují tím,
že rozhodování o návrhu komplexní pozemkové úpravy podle zákona č. 139/2002 Sb. souvisí
nejen s vlastnickými otázkami spadajícími do oblasti občanskoprávní, nýbrž také s veřejnými
subjektivními právy dotčených fyzických a právnických osob. Konkrétně se jedná o veřejné
subjektivní právo zakotvené v čl. 35 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod,
tzn. o právo na příznivé životní prostředí. V daném případě totiž dostala přednost opatření
související s vybudováním komunikační sítě (zejména pro potřeby podnikatelských subjektů)
před opatřeními ekologického charakteru. Důsledkem navržené rekonstrukce předmětné cesty
by byl zvýšený provoz a tím i vyšší produkce znečišťujících látek a došlo by k porušení
stabilizační funkce místního ekologického systému.
Proto stěžovatelé navrhují napadené usnesení krajského soudu zrušit.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka v Liberci, v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Jak vyplývá ze shora předestřeného, v projednávané věci je učiněna spornou otázka
věcné příslušnosti a pravomoci soudů oprávněných k přezkumu rozhodnutí žalovaného
podle zákona č. 139/2002 Sb. ve spojení se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V daném případě byla totiž aplikována
kompetenční ustanovení §19 písm. a) a §20 písm. b) zákona č. 139/2002 Sb.
Přitom je třeba vycházet z toho, že podle ustanovení §2 cit. zákona se ve veřejném zájmu
prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi
přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky
pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají
vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky
pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství
a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu
katastrálního operátu a jako nezbytný podklad pro územní plánování. Podle ustanovení
§4 odst. 1 tohoto zákona se pozemkové úpravy provádějí zpravidla formou komplexních
pozemkových úprav. Z ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. dále plyne,
že rozhodnutí pozemkového úřadu o provedení pozemkových úprav přezkoumá na návrh
účastníka soud.
Nejvyšší správní soud dále pro stručnost odkazuje na usnesení zvláštního senátu
zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. Konf 108/2004 (č. 601/2005 Sb. NSS), podle něhož „příslušný vydat
rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu o schválení jednoduché
pozemkové úpravy podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových
úřadech, je soud ve správním soudnictví.“ Obdobně tento zvláštní senát usnesením ze dne
28. 12. 2004, č. j. Konf 120/2003 (č. 508/2005 Sb. NSS) vyslovil právní názor,
podle něhož „příslušným rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o přechodu vlastnických práv
podle ustanovení §9 odst. 6 zákona č. 284/1991 Sb. je soud ve správním soudnictví.“
K tomu je nutno uvést, že citované judikáty se sice výslovně vztahovaly ještě k zákonu
č. 284/1991 Sb., nicméně tento zákon byl s účinností k 1. 1. 2003 zrušen a obsahově nahrazen
právě zákonem č. 139/2002 Sb. Právní názory vyslovené v těchto usneseních lze proto plně
použít i na postup podle zákona č. 139/2002 Sb. [V usnesení sp. zn. Konf 108/2004 zvláštní
senát ostatně na úpravu obsaženou v zákonu č. 139/2002 Sb. výslovně odkazuje.] V obou
citovaných usneseních se totiž zvláštní senát přiklonil k tzv. zájmové teorii rozhraničení
veřejného a soukromého práva. Jestliže tedy zákon jasně vymezuje veřejný zájem
na provedení pozemkových úprav (srov. obdobnou dikci ustanovení §2 zákona
č. 284/1991 Sb. a §2 zákona č. 139/2002 Sb.) a správní orgán zasahuje do vlastnických práv
autoritativním způsobem, přičemž předmětem soudního řízení není samotná otázka
vlastnického práva, jedná se o věc náležející do pravomoci soudů ve správním soudnictví.
Protože Nejvyšší správní soud plně respektuje autoritu zvláštního senátu zřízeného
podle zákona č. 131/2002 Sb. a v zájmu předvídatelnosti soudního rozhodování neshledal
racionální důvod se od shora předestřeného právního názoru jakkoliv odchýlit, nutně dospívá
k závěru, že přezkum rozhodnutí žalovaného v projednávané věci rovněž spadá do věcné
působnosti a pravomoci správního soudnictví.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že napadené usnesení, vycházející z právního
názoru opačného, je nezákonné ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Proto napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení,
v němž je podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.
To v posuzovaném případě zejména znamená, že krajský soud je věcně příslušný k projednání
podané žaloby v této věci v rámci výkonu správního soudnictví, musí však zároveň uvážit
svoji místní příslušnost.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle ustanovení
§110 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu