ECLI:CZ:NSS:2006:2.AS.41.2005
sp. zn. 2 As 41/2005 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: R. Ř.,
zast. JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem v Brně,
Žerotínovo náměstí 3/5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 15. 6. 2005, č. j. 57 Ca 186/2003 - 41,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, č. j. 57 Ca 186/2003 - 41,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností shora uvedený rozsudek
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení. Ve správním řízení byl žalobce pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku
podle ust. §22 odst. 1 písm. d) a §49 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť porušil ust. §5 odst. 1
písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o provozu“). Žalobce byl postižen za skutek, který se stal dne
13. 9. 2002 ve 20.17 hodin na ulici B.,od centra k ulici K. na křižovatce.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti uplatnil důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť podle jeho názoru v předcházejícím řízení došlo k nesprávnému posouzení právních
otázek soudem. Jednou z námitek před krajským soudem byla skutečnost, že žalovaný
nesprávně posoudil dopravní situaci na křižovatce, kde k dopravní nehodě došlo. Stěžovatel
nesouhlasí s tím, že na dopravní nehodu bylo aplikováno ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona
o provozu, podle něhož svíti-li na světelném signalizačním zařízení doplňková zelená šipka
současně se signálem „Stůj“, lze pokračovat v jízdě jen ve směru, kterým šipka ukazuje,
přičemž je dána povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím ve volném směru
a neohrozit a neomezit přecházející chodce. Krajský soud si při právním posuzování sporné
otázky nijak neujasnil, která vozidla měla v okamžiku nehody rozsvícené doplňkové zelené
šipky na křižovatce volný směr. V odvolacím správním řízení si žalobce vyžádal sdělení
správce komunikace, podle něhož není na křižovatce doplňková šipka vpravo kolizní
s tramvají, oba signály jsou časově oddělené a rozdíl mezi jejich začátkem a koncem
je 6 sekund. Z tohoto vyjádření tak podle názoru stěžovatele plyne, že nemůže současně svítit
doplňková zelená šipka a zároveň nemůže mít tramvaj volno a být vozidlem ve volném
směru. Tato skutečnost vyplývá i ze znaleckého posudku ing. M. Š. Proto je závěr, že žalobce
měl dát přednost tramvaji jako vozidlu jedoucímu ve volném směru, vadný a v rozporu
s řízením provozu na této křižovatce. Tuto obecnou právní úpravu pak nelze v daném případě
použít, neboť ze sdělení správce komunikace vyplývá, že na křižovatce není doplňková zelená
šipka kolizní s tramvají a není tak na této křižovatce žádné vozidlo ve volném směru, kterému
by bylo třeba dávat při odbočování vpravo přednost. Speciální místní úprava provozu na
křižovatce vylučuje použití ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona o provozu. Napadený rozsudek
stěžovatel navrhl zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný s podanou kasační stížností nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako
nedůvodnou. V přestupkovém řízení nebyl žalobce uznán vinným jednáním, které by bylo
posouzeno jako porušení ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona o provozu, ale za to, že porušil
ust. §5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona o provozu bylo
použito pouze z toho důvodu, neboť jedna ze dvou možných variant skutkového děje
spočívala v tom, že při signálu „Doplňková zelená šipka vpravo“ spolu se signálem „Stůj“
je povinnost dávat přednost vozidlům jedoucím ve volném směru. Tato verze však nebyla
jednoznačně prokázána, bez pochybností však bylo zjištěno, že žalobce nevěděl o zleva
přijíždějící tramvaji, ač o ní vědět měl a mohl, protože buď měl signál „Stůj“ nebo signál
„Doplňková zelená šipka vpravo“ spolu se signálem „Stůj“.
Napadeným rozsudkem (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005,
č. j. 57 Ca 186/2003 - 41) byla žaloba žalobce proti pravomocnému správnímu rozhodnutí
zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění je mj. k žalobnímu
bodu, v němž žalobce namítal, že nedošlo z jeho strany k porušení zvláštního zákona,
uvedeno, že krajský soud se ztotožnil se závěry, které uvedl žalovaný v napadeném správním
rozhodnutí. Jeden z řidičů jel na červenou, nepodařilo se však z důkazů zjistit, který z řidičů
to byl. Žalobce ale nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, přičemž tato
jeho povinnost byla v konkrétním případě zdůrazněna tím, že před kolejemi byla umístěna
značka „Dej přednost v jízdě“ s dodatkovou tabulkou „tramvaj“. I v případě, že žalobce jel
na doplňkovou zelenou šipku pro odbočení vpravo, měl sledovat situaci vlevo od vozidla,
protože měl podle ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona o provozu povinnost dát přednost jízdě
vozidlům jedoucím ve volném směru. V tomto případě tedy žalobce neměl možnost
pokračovat v jízdě, i když jel na doplňkovou zelenou šipku, takže mu není uloženo zastavit
a dávat přednost. Řidič tramvaje nemohl předpokládat, že trolejbus nezastaví. Pokud
je pravdivá verze žalobce, což nelze vyloučit, je jeho jednání jako příčina dopravní nehody
méně významná než porušení pravidel ze strany řidiče tramvaje.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti
(ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s.), posoudil podanou kasační stížnost a dospěl k závěru,
že je důvodná.
Podle ust. §5 odst. 1 písm. b) zákona o provozu, řidič je kromě povinností uvedených
v §4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci
v provozu na pozemních komunikacích.
Podle ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona o provozu, při řízení provozu na křižovatce
znamená pro řidiče signál "Doplňková zelená šipka" svítící současně se signálem s červeným
světlem "Stůj!" nebo se žlutým světlem "Pozor!" možnost pokračovat v jízdě jen ve směru,
kterým šipka nebo šipky ukazují; přitom řidič musí dát přednost v jízdě vozidlům a jezdcům
na zvířatech jedoucím ve volném směru a útvarům chodců jdoucím ve volném směru; přitom
nesmí ohrozit ani omezit přecházející chodce.
Podle ust. §76 odst. 6 zákona o provozu, světelné signály jsou nadřazeny svislým
dopravním značkám upravujícím přednost.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud při hodnocení
důvodnosti podané žaloby vyšel mj. z toho, že žalobce porušil svou povinnost sledovat situaci
v provozu na pozemních komunikacích, přičemž tato povinnost je zdůrazněna umístěním
dopravní značky. I v případě, kdy žalobce jel na doplňkovou zelenou šipku pro odbočení
vpravo, měl sledovat situaci vlevo od vozidla s ohledem na ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona
o provozu.
Takové závěry krajského soudu však s ohledem na právní úpravu i obsah správního
spisu nelze přijmout. Ohledně umístění příslušné dopravní značky, v čemž krajský soud
spatřoval zdůraznění konkrétní povinnosti stěžovatele, je možné uvést pouze tolik, že světelné
signály jsou nadřazeny svislým dopravním značkám upravujícím přednost (srov. shora cit.
ust. §76 odst. 6 zákona o provozu). Za situace, kdy úprava provozu byla na křižovatce
provedena světelnou signalizací, tak nelze stěžovateli důvodně vytýkat, že by nerespektoval
dopravní značku upravující přednost.
Rovněž tak z obsahu spisu nelze přijmout závěr, že žalobce porušil povinnost podle
ust. §70 odst. 2 písm. g) zákona o provozu, neboť za porušení takové povinnosti ve správním
řízení postižen nebyl. Pro bezpečný závěr o tom, zda stěžovatel takovou povinnost porušil,
by bylo nutné velmi detailně skutkově zjistit, na jaký signál do křižovatky vjel stěžovatel
a na jaký signál řidič tramvaje (jak vyplývá ze sdělení správce komunikace ze dne
25. 6. 2003, obsažené ve správním spise, na křižovatce signál volno pro tramvaj je kolizní
pro signál volno pro vozidla, tyto signály nemohou svítit současně, přičemž časový rozdíl
mezi začátkem a koncem je 6 sec.). Nebylo tedy technicky možné, aby současně měl signál
volno stěžovatel i řidič tramvaje. Proto nelze bez dalšího vycházet z toho, že stěžovatel
porušil svou povinnost dát přednost v jízdě vozidlu jedoucímu ve volném směru, protože není
vůbec skutkově ujasněno, zda skutečně řidič tramvaje byl vozidlem jedoucím ve volném
směru (tedy na světelný signál volno pro tramvaj).
Tohoto nedostatku si byl bezpochyby vědom i žalovaný, neboť jej výslovně zmínil
v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí. Proto z této skutečnosti nemůže vycházet
krajský soud, a to ani při právním hodnocení, neboť tím přesahuje svou působnost (krajský
soud by hodnotil něco, za co nebyl stěžovatel ve správním řízení postižen).
V dané věci je naprosto zásadním skutkovým zjištěním, kdo z obou řidičů způsobil dopravní
nehodu tím, že porušil zvláštní zákon (srov. ust. §22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích).
Nejvyšší správní soud tak nesouhlasí s žalovaným v tom, že za daného stavu dokazování
je možné konstatovat, že stěžovatel porušil svou povinnost podle ust. §5 odst. 1 písm. b)
zákona o provozu, neboť nesledoval situaci v provozu. K takovému právnímu hodnocení ani
skutkovému závěru prozatím s ohledem na obsah správního spisu přistoupit nelze.
Žalovaný totiž v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí připustil, že prvotní
a převažující příčinou dopravní nehody bylo porušení povinností řidiče tramvaje, avšak podle
jeho názoru to nemění nic na závěru, že svou povinnost sledovat situaci v provozu porušil
stěžovatel. Ke skutkovému závěru, že stěžovatel tuto povinnost porušil, však není doposud
dostatek skutkových zjištění, neboť je nutné zejména prověřit, zda stěžovatel mohl dané
dopravní nehodě zabránit s ohledem na situaci na křižovatce. Toto posouzení je pak nutné
pro vymezení, zda stěžovatel dopravní nehodu zavinil (ust. §3 zákona o přestupcích).
Znalec, který zpracovával znalecký posudek ve správním řízení, se k této otázce nijak
konkrétněji nevyjádřil. Zpracovaný znalecký posudek pak trpí dosti závažnou vadou
při hodnocení dopravní nehody a nehodového děje – není z něho patrné, že by znalci byla
známa situace ohledně světelných signálů na dané křižovatce (znalecký posudek byl
zpracován dne 10. 2. 2003, správce komunikace skutečnosti ohledně světelných signálů sdělil
žalovanému až dne 25. 6. 2003). Závěry znalce v tomto posudku jsou dosti hypotetické
a situaci na světelné signalizaci nijak neberou v potaz – znalec v posudku uvedl, že řidič
trolejbusu mohl nehodu odvrátit, pokud by sledoval řádně a stále signál odbočovací šipky.
K takovému závěru je však bezpodmínečně nutné, aby znalec měl povědomost o situaci
na světelné signalizaci a zejména aby posoudil, zda s ohledem na rychlost obou vozidel
a prodlevu ve světelné signalizaci na signál volno skutečně řidič trolejbusu neměl povolení
vjet do křižovatky (tedy že měl světelný signál stůj). Rovněž závěr znalce, že řidič trolejbusu
měl sledovat i vývoj dopravní situace na tramvajové trati, je dosti hypotetický za situace,
kdy by řidič trolejbusu měl světelnou signalizací signál volno. Pokud je křižovatka řízena
světelnou signalizací, je nutné vycházet z toho, že řidiči budou při sledování provozu zejména
z této signalizace vycházet a na ni se především soustředí.
Ani znalec, ani správní orgány se nijak konkrétně nezabývali verzí stěžovatele, kterou
tvrdil již ve správním řízení, že projíždějící tramvaj do křižovatky vjela, a on sám na ni již
nijak nestačil zareagovat, neboť v souladu se světelnou signalizací vjel do křižovatky
na světelný signál volno. Ačkoliv bezpochyby je stěžovatel povinen sledovat situaci
v provozu, a pokud by viděl, že do křižovatky značnou rychlostí vjíždí tramvaj, tak umožnit
její projetí, i když jemu samotnému světelná signalizace dává signál volno; stranou pozornosti
skutkového zjištění zůstalo, zda stěžovatel vůbec mohl na projíždějící tramvaj
včas zareagovat a nehodu tak odvrátit. Toto zjištění je rovněž pro posouzení věci zcela
zásadní – pokud není vyvrácena verze stěžovatele, že do křižovatky vjížděl na světelný signál
volno, je patrné (s ohledem na vyjádření správce komunikace), že světelný signál volno
nemůže mít současně tramvaj i trolejbus, že časová prodleva mezi signály volno pro obě
vozidla je 6 sekund, že tramvaj se pohybovala rychlostí 40 km/hod. a trolejbus rychlostí
11 km/hod. (což plyne ze záznamů tachografu obou vozidel), pak je nutné prověřit, zda řidič
trolejbusu mohl přijíždějící tramvaj vidět, dříve zareagovat, ačkoliv sám mohl mít světelný
signál volno, a zda mohl nehodě zabránit, či zda již k takové reakci dojít nemohlo. Bez tohoto
zjištění nelze prozatím konstatovat, že stěžovatel porušil svou povinnost podle ust. §5 odst. 1
písm. b) zákona o provozu, a že by toto porušení povinnosti bylo příčinou dopravní nehody
(ust. §22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích), neboť nevyvrácenou zůstává skutková verze
stěžovatele, že nehodě již zabránit nemohl a zareagoval ihned, jakmile tramvaj uviděl,
přičemž do křižovatky vjel v souladu se světelnou signalizací.
Tyto pochybnosti ohledně zjištění, kdo z řidičů dopravní nehodu zavinil,
a zda stěžovatel vůbec mohl na přijíždějící tramvaj včas reagovat, jsou podstatné pro postižení
stěžovatele za spáchání tohoto přestupku. V tomto směru prozatím zůstalo dokazování
u správního orgánu neuzavřené a je nutné je doplnit.
V tomto směru pak nelze souhlasit s právním hodnocením, jak jej provedl krajský
soud, a kasační stížnost je tak důvodná. Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (ust. §110
odst. 1 s. ř. s.).V dalším řízení je pak krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu (ust. §110 odst. 3 s.ř.s.).
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že o nákladech řízení o kasační stížnosti
rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (ust. §110 odst. 2 s.ř.s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
b předseda senátu