ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.161.2005
sp. zn. 2 Azs 161/2005 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
M. K., zastoupen JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6/343,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 9 Az 199/2003 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti..
III. Odměna advokáta JUDr. Davida Černého se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2003, č. j. OAM-3077/VL-07-SE01-2002.
Tímto rozhodnutím žalovaný stěžovateli neudělil azyl pro nesplnění podmínek uvedených
v §12, §13 odst. 1, 2 a 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a vyslovil, že se na něho nevztahuje
překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. Městský soud dospěl k závěru,
že žalovaný rozhodl v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci,
proto žalobu zamítl.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).
Konkrétně však pouze namítá, že městský soud posoudil uvedenou věc v rozporu s platným
právním řádem, zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává vážná pochybení
v řízení u všech dosavadních orgánů. Uvádí také, že se obává návratu na Ukrajinu,
kde mu údajně hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Vzhledem k tomu navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu (Městského soudu v Praze) režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti
víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy
nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s., konkrétně však pouze namítá nezákonnost napadeného rozsudku
(domnívá se totiž, že mu měl být azyl udělen, neboť má obavu z politického pronásledování
na Ukrajině) a dále blíže nespecifikovaná vážná pochybení v řízení jak před městským
soudem, tak před žalovaným.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 17. 6. 2002 stěžovatel podal
žádost o udělení azylu, kde uvedl, že o azyl žádá proto, že na Ukrajině neměl peníze ani práci,
do České republiky proto přijel za prací. Z protokolu o pohovoru k důvodům jeho žádosti
vyplynulo, že stěžovatel skutečně přijel do České republiky za prací. O azyl pak žádá proto,
že mu skončilo vízum a on si chce zlegalizovat pobyt. Žádné jiné potíže na Ukrajině neměl.
Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 28. 7. 2003 azyl neudělil z důvodu nesplnění podmínek
uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a rozhodl, že se na něj nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Předně je třeba uvést, že stěžovatelova kasační stížnost je na samé hranici
projednatelnosti a stěžovatel (ani jeho zástupce) kasační stížnost nedoplnil a důvody kasační
stížnosti blíže nekonkretizoval, přestože k tomu byl soudem vyzván (usnesením ze dne
9. 3. 2005 doručeným stěžovateli dne 15. 3. 2005 a ustanovenému zástupci dne 14. 3. 2005).
Nejvyšší správní soud však seznal, že nevyhovění výzvě za dané situace nebrání věcnému
projednání kasační stížnosti, ovšem v jejím omezeném rozsahu.
Stěžovatelovy konkrétní námitky spadají pod důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v přecházejícím řízení. Stěžovatel má totiž zato, že mu měl být azyl udělen z důvodu
jeho strachu z pronásledování z politických důvodů. Podle §12 zákona o azylu se azyl cizinci
udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel v průběhu správního řízení ani
řízení před městským soudem nikdy neuvedl, že by byl pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, ani že má obavu z pronásledování z důvodů uvedených
v §12 písm. b) zákona o azyl (tuto skutečnost poprvé zmínil až v kasační stížnosti). Naopak
vždy tvrdil, že do České republiky odešel za prací a azylovým řízením si zde chce
zlegalizovat pobyt. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že ekonomické problémy
žadatele o azyl v zemi původu nejsou azylově relevantním důvodem (např. rozsudek ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, kde soud uvedl, že ekonomické problémy žadatele
o azyl v zemi původu, nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu
nebo rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, kde bylo konstatováno, že obtíže
žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností
hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické; oba citované
rozsudky jsou k přístupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu). Postup
žalovaného i městského soudu byl tak v souladu se zákonem a naplnění tvrzeného důvodu
kasační stížnosti uvedeného v 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebylo zjištěno.
Stěžovatel dále obecně namítal, že shledal vážná pochybení v řízení před správním
orgánem i soudem, avšak bez toho, aby uvedl jakákoli bližší upřesnění. Takto uvedené
námitky ovšem nelze považovat za řádně uplatněné důvody kasační stížnosti ve smyslu
§106 odst. 1 s. ř. s., neboť ty musí být stěžovatelem vymezeny nejen po stránce právní
(tj. která zákonná ustanovení má za porušená), ale zejména skutkové (tj. v čem konkrétně
namítanou nezákonnost spatřuje). V případě těchto námitek tak stěžovatel neučinil a nelze
se jimi proto zabývat; Nejvyšší správní soud je totiž zásadně vázán rozsahem kasační stížnosti
a jejími důvody.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí
a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu