ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.240.2005
sp. zn. 2 Azs 240/2005 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
B. T. V., zastoupen Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 161,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2005,
č. j. 61 Az 210/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2004, č. j. OAM-3297/VL-20-05-2004.
Tímto rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno
v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Konkrétně
pak namítá, že výslech stěžovatele před žalovaným byl prováděn jednostranně s dotazy
zaměřenými na skutečnosti, které neměly v azylovém řízení relevanci. Žalovaný se povrchně
a zcela nedostatečně zabýval těmi okolnostmi, které by mohly mít na rozhodování vliv
a naopak nedůvodně vyzdvihuje stěžovatelovu obavu z ekonomických potíží. Stěžovatel
se domnívá, že je nezbytné, aby bylo doplněno dokazování k prověření jeho tvrzení. Navrhuje
proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený
rozsudek za vydaný v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl. Domnívá se, že stěžovatelovy námitky uplatněné v kasační
stížnosti jsou formální a nedostatečně konkretizované.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má
nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu
a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti. Důvodnost
kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel uplatňuje důvody kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
(vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost).
Konkrétně namítá, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, neboť výslech
stěžovatele byl prováděn jednostranně s tím, že byly nedůvodně vyzdvihovány stěžovatelovy
ekonomické potíže a nebylo doplněno dokazování k prověření jeho tvrzení.
K tomu ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel dne 12. 11. 2004 požádal v České
republice o udělení azylu. Ve své žádosti uvedl, že Vietnam opustil z osobních důvodů; neměl
sice žádné problémy, ale žít už tam nechce. V ručně psaném prohlášení zopakoval,
že ve Vietnamu žádné problémy neměl a poukázal na svoji touhu změnit život. Při pohovoru
konaném dne 18. 11. 2004 shora uvedené potvrdil a uvedl, že ve Vietnamu je těžký život
po stránce ekonomické, a proto se rozhodl odjet. Jiné než ekonomické potíže ve Vietnamu
neměl (to potvrdil i k výslovnému dotazu). Žalovaný žádost stěžovatele zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro
rozsah dokazování uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných
podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu
a který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Toto tvrzení
žadatele nemůže být nahrazeno žádnou činností správního orgánu. Správní orgán pak v rámci
řízení o azylu ověřuje hodnověrnost žadatelových tvrzení a jejich azylovou relevanci. Rovněž
dotazy kladené při pohovoru jsou směřovány k upřesnění žadatelových tvrzení, případně
k objasnění nejasností. V daném případě stěžovatel jak ve své žádosti tak v písemném
prohlášení uvedl, že žádné obtíže ve Vietnamu neměl a že se pouze snaží změnit svůj život.
Při pohovoru toto potvrdil a navíc zmínil ekonomické potíže. Je tedy nanejvýš logické,
že se dotazy žalovaného vztahovaly převážně právě k tomuto tématu. Žalovaný totiž není
povinen, ba ani oprávněn, seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho
žádosti vyhověno; pouze zjišťuje důvody, které žadatele k odchodu ze země a následné
žádosti o azyl vedly. Pokud v daném případě stěžovatel uvedl jako důvod svojí žádosti touhu
po jiném životě a nespokojenost s ekonomickou situací ve Vietnamu, nemohl žalovaný
postupovat jinak, než že jeho žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou,
neboť uvedené skutečnosti nenasvědčují tomu, že by stěžovatel mohl být pronásledován
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí,
bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má. Ekonomické obtíže a osobní nespokojenost
stěžovatele se svým životem tedy nejsou azylově relevantními důvody (to ostatně judikoval
Nejvyšší správní soud již mnohokrát; viz např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, a ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, přístupné
na www.nssoud.cz). Žalovaný tak neměl jinou možnost, než jeho žádost zamítnout podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, aniž by bylo třeba provádět nějaké další dokazování
[k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, dostupný na www.nssoud.cz, kde soud uvedl: Neuvádí-li žadatel
o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona.]. Důvod
kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tak neobstojí.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal naplněným žádný z uplatněných důvodů kasační
stížnosti a jako nedůvodnou ji proto zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu